V půlce března jsme zavítali s bráchou – brůderem číslo 1 do Julských Alp. Po důkladné domácí přípravě, nad mapou a nad internetem, jsme zvolili oblast v blízkosti Koče pod Bogatinom (Bohinj Group of Julian Alps), která se nachází u lyžaského střediska Vogel. S výběrem nám pomohl i palič, jelikož Dom na Komni (1520 m) a Koču pod Bogatinom (1513 m) navštívil v létě – Pěší výlet na Dom na Komni (1520 m) ve Slovinsku.
Výhled na Bohinjské jezero během výstupu
Cestou z Brna zažíváme nejhorší počasí hned za městem, kdy je sněhová vánice a u Vídně zase obrovský vichr. V ranních hodinách přijíždíme ke středisku Kobla, později ke středisku Vogel, v obou byl palič na začátku února 2010 – Freeride začátkem února 2010 v Julských Alpách s CK Alpina.
Večerní skialp
Naše duo bruderu začíná u Koči pri Savici, kde nabíráme své almary, neboť jsme se rozhodli, že druhý den se pokusíme dostat do oblasti Triglavských jezer, do zimního bivaku. Proto si neseme celou výbavu na celý pobyt včetně jídla,vaření a jiných záležitostí. Jsem z toho malinko nesvůj, neboť starší bruder s osmi šrouby v noze má nohu zatěžovat maximálně do 100 %. Řekl bych, že jen výšlapem jí zatěžuje asi na 140 %. Našim cílem je tedy Koča pod Bogatinom, která nabízí nejlepší výchozí bod pro další skialpinistické túry. Cestou na Koču míjíme Dom na Komni, ke kterému se později vracíme, neboť na Koči je lyžařský a záchranářský kurz vysoké školy z Ljubljaně a chata je tak úplně plná. Ubytováváme se proto na Domu, kde se přebalujeme a vyrážíme si užít ještě nějaký menší sjezd. Sníh je buď krusta, nebo led, ale občas se najde i pás prachového sněhu.
V sedle nad Kočou pod Bogatinem
Večer se jdeme podívat do společenské místnosti, kde si dáváme čaj a poněkud nás překvapí poměr hostů k osazenstvu Domu v počtu 2:3. Ještě nás více překvapí, že personál je ryze ženský. Přinášíme Slivovici a povídáme si. Chatařka ve stáří cca 40 let asi objela na skialpech celý svět, neboť byla na Ključevskoj, dále projela celý Balkán atd. Slivovice je na personál silná.
V sedle nad Kočou pod Bogatinem
Druhý den je nádherné počasí, vyrážíme s krysami ke Triglavským jezerům. Bohužel lehce ustupujeme z trasy, a proto nás čeká „menší“ traverzování. Po nalezení cesty, která je zajímavě značená nalezneme stopy, které však nevedou k našemu cíli. To zjišťujeme až po nastoupání mnoha výškových metrů. Další traverz nám už není povolen, protože 90° propad určitě nemůžeme zvládnout. Nakonec se rozhodneme pro návrat na Dom, kde zůstáváme až do konce pobytu. Přicházíme už za tmy a další den si říkáme, že už bychom mohli dát i pořádný sjezd.
Šlapeme hore dole k Triglavským jezerům
Třetí den vyrážíme na lehko, po chvíli zalepujeme otlaky z přechozího dne a míříme směrem na Bogatin. Pozdě večer na Dom přišel skialpinista a týpek na splitboardu, které doháníme a předháníme a společně se sejdeme v sedle pod Bogatinom na bývalé hranici z první světové války. Strážní domek se bohužel nedochoval.
Šlapeme hore dole k Triglavským jezerům
S bráchou jsme si vyhlédli pěkný sjezd a hezky si ho užíváme. Spodek je celý prachový, konečně letos pořádný prašan. Přidáváme ještě nějaké poježdění u vrcholu Mahavšček, ale začíná další ježdění necháváme na jindy, protože se začíná zatahovat. U Koči potkáváme kurz a omrkáváme nejen lyže.
Nové a starší ukazatele směrem k jezerům
U „našeho“ Domu vidím z dálky starší chatařku vyhazovat sníh od poklopu, tak jí gentlemansky pomohu v době její nepřítomnosti, ale bohužel ona hází sníh do díry. S bruderixem se přidáváme s pomocí, bohužel otvor se vůbec neplní a zjišťujeme, že se jedná o zásobárnu na vodu o velikosti šesti cisteren. Nenecháváme se zahanbit, ale bohužel šest cisteren sněhu nenaházíme. Odměnou je nám večere a čaj.
Tam u těch vrcholků je Zimna soba
Další den balíme věci a v přátelském duchu se rozloučíme. Naštěstí je trasa stále pod sněhem a dojedeme až k cestě k vodopádu Savica. Sice v poslední otočce máme malinko problémy, ale bruderovi dokonce i za sjetí dole zatleskali. Čekáme na paliče, brácha zajde ještě k vodopádu. Užíváme si sluníčka, sundáváme postupně skoro všechny svršky. Tak končí náš výlet a pak jen čekáme, až si palič zalyžuje a můžeme vyrazit domů.
Koča pod Bogatinom, v pozadí Mahavšček
Závěrem bych chtěl doporučit Dom na Komni, kde jsme nám automaticky nabídli lepší pokoj za cenu společného spaní, dostali jsme na ochutnání štrůdl, slovinský pršut, spoustu čaje a za pomoc při tvoření vody jsme dostali večeři. Jediným problémem je voda, která se dováží zespodu nákladní lanovkou a v zimě se vytváří ze sněhu. Kontakt na tuto chatu máme, z internetu nelze dobře najít.
Koča pod Bogatinom
Koča pod Bogatinom
Cesta ze sedla, v pozadí Bogatin
Kocháme se se slovanskými bratry
Odpočinek v poklidném zátiší
Pohled na další možné sjezdy
Cesta dolů ke Krnskému jezeru a v pozadí Krn
Mezi kopci jsme si dali sjezd
Bruder 1 dochází, v pozadí Lanževica
Bogatin – místo sjezdu
Omrkám sjezd
Pádím dolů kopcem
Pohled ke kopcům u Triglavských jezer
Další sjezd v blízkosti Mahavščeku
Lyžařský kurz na Koči
Cesta jen na vlastní nebezpečí
Lyžařské středisko Vogel
Vodopád Savica
Odpočinek po náročném skialpu
Paráda Mamčo! :)