Podle názvu článku by se dalo soudit, že je to usmrkávání mezi výlety na Lysou Horu, ale realita je trochu jiná. Díky tomu, že napadl koncem ledna 2012 trochu sníh i u nás v Beskydech jsme s mladším bruderem vyrazili hned jak nám čas dovolil na krásné dva kopečky – Lysou Horu (1323 m) a Smrk (1276 m). Sice nejdříve jsme to zkusili na nejbližším kopci Kněhyni (1256 m), ale prodírat se mezi hustými stromky cestou z Pusteven nás bavilo jen jeden den.

Výstup na Lysou Horu – spodní část

Smrk a Lysá Hora jsou dosažitelné autem od nás z Valmezu přibližně do hodiny a to byl pro staršího brudera pádný argument vyptat si doma povolenku na zimní radovánky pod podmínkou, že kdykoliv na zavolání bude do cca hodiny a čtvrt zpět. Mohl jsem si tak užít zimní krásu na lyžích.

Výhled na Smrk, Kněhyni, Radhošť

Tentokrát se proto všechny výlety konaly s jednoduchým pravidlem – parkoviště – hore kopcom – vrchol (případně poblíž vrcholu) – dole kopcom a zpět k autu. Sice žádné rychlé zavolání nebylo, ale i tak slib je jednou slib že…(stejně jako: „Slibuji dnes přede všemi, jako jiskra jasná, chci žít pro svou krásnou zemi, aby byla šťastná“ – jak ještě kdysi slibovali jsme za ČSSR).

Cedule na každém kroku – Vítejte v Beskydech

První výlet proběhl za slunečného počasí – horní parkoviště v Ostravici – klasicky po vyšlapané skialpové stopě na vrchol Lysé Hory, dolů kopcom na parkoviště, zrychlený přesun na parkoviště v Ostravici při vstupu do lesní části červené značky směr Smrk – opět po vyšlapané skialpové stopě, nakonec vrchní partie kvůli chodcům, kteří v zimě sjíždějí chodník na „sněhových lopatách“ pěšky ve skeletech a hurá dolů kopcom k autu.

Mladší bruder při sjezdu z Lysé Hory

Druhý výlet byla zkouška výstupu na Smrk z Čeladné, neboť dle zpráv od ogarů z Rožnova tam měla být kupa prašanu. My s bratrem jsme se vydali v době, kdy při nástupu v Čeladné bylo –25 stupňů Celsia – což nám vůbec nevadilo, byli jsme dobře oblečeni a přestože při výstupu začal foukat dosti silný mrazivý vítr, tak se to dalo v klidu zvládnout. Tuhý mráz ale vadil nakonec pásům a bateriím ve foťáku. Foťák odmítal fotit a při sundávání bundy u auta, ta okamžitě zmrzla a držela tvar.

Hurá dolů

V horních partiích před poslední cestou pod vrcholem bratr zkopává již druhé pásy a navrch na cestu se drápe pěšky, přičemž se boří místy po pás. Nemělo smysl se zbytečně trmácet až na vrchol – stejně viditelnost kvůli mlze nic moc. Cesta dolů těsně vedle potoka nás vůbec nenadchla, neboť jsme měli ještě v živé paměti sjezdík ze Smrku směr Ostravice. Kvalita sněhu – jeho množství, sklon svahu, ve spodní části i kvalita podkladu byla každopádně směrem na Ostravici stokrát lepší. Asi to bude tím, že směrem na Ostravici je svah celou dobu mimo sluneční paprsky.

I toto se dá lyžovat pak cestou dolů

Třetí výlet tak samosebou byl opět z Ostravice a opět na Smrk (den po výletu Paliče z Čeladné) – už nebylo tak zima. Oteplilo se a ráno bylo –22 stupňů Celsia. Výlet stejnou cestou jak při prvním výletu – nahoru po již velmi dobře prošlapané stopě  – dolů jen mírně posunutý sjezd – zkoumání různých cest při sjezdu. Výsledek – parádní sjezd v prašanu.

Po ujezděné cestě po tzv. lopaťácích

Nabuzeni třetím výletem a bez ambicí zdržovat se zastávkami někde na vrcholku po výčepních zařízení byl čtvrtý výlet opět na Smrk – opět z Ostravice – připadlo totiž spousty sněhu a ještě další padal. Krásných –10 stupňů Celsia. Sněhu napadlo asi o trochu více, neboť výstupová prošlapaná stopa nebyla vůbec vidět a tak jsme razili cestu vlastní – brodili jsme se po kolena ve sněhu, přičemž ten první se dřel a bylo mu teplo, ten druhý šel po stopách prvního už celkem „na pohodu“ a mrznul.

Asi řádil děda Mrazík

Na vrcholu u jedné krásné převěje jsme provedli test výšky sněhové pokrývky. Dle dvou na sobě sond je sněhu letos celkem přijatelně. Zasloužený nádherný sjezd po kolena v prašanu byl odměnou za dřinu.

Kudy, že je ten sjezd z Lysé Hory?

Po telefonátu od Miry z Kelča a Miry z Valmezu, jsme tak další den navrhli po prošlapané stopě opět zdolat Smrk a následně pak ještě skočit mrknout na Lysou Horu, či ta „Malinovka“ je v Kameňáku furt tak dobrá. Škoda jen, že nám po stopách vyrazili pěší turisti – místo toho, aby si razili frajeři vlastní stopu, tak to šmatlali po té naší skialpové – sice se tak i tak bořili, ale už jen po kolena, přičemž jím vůbec nevadilo, že nám kazí pracně vybudovanou stopu.

Výstup na Srmk z Čeladné, spodní část

Na vrcholu Smrku byla utábořena banda pěších turistů ve dvou stanech (dle novin, internetových článků je to dnes velmi moderní. (viz Přespávání v záhrabech táhne, Horská služba zkušeným Eskymákům fandí) a tak jsme se dlouho nezdržovali a vyrazili k „naší“ krásné převěji z minulého dne udělat společné foto. Mira a Mira si tak cestou dolů užívali to, co my s bratrem jsme věděli že nás čeká – spousty prašanu.

Když fouká při mínus 25 je šátek a kapuce dobrá

Opět zrychlený přesun s pokusem o dostání se až na parkoviště, ale kvůli nesmyslnému zastavení občana s bavorským autem uprostřed vjezdu na parkoviště – tentokrát parkování na cestě. Výšlap na Lysou Horu, posezení na chodbě ve sklepě Kameňáku (dovnitř do hospody se nám kvůli velkému horku nechtělo). Zakoupená výborná malinová šťáva vlila nám další síly na parádní sjezd z Lysé Hory.

Opět výstup z Ostravice – tentokrát celý na lyžích

Další den si bratr spolu s Mirou z Kelča ještě jednou rychle dopoledne vyběhli na Lysou Horu a dali si parádní sjezdík. Já a druhý Mira z Valmezu jsme po předchozím výletu vytvářeli teplo rodinného krbu.

Oteplilo se – stačí jen šátek proti mrazivému větru

Cesta do ráje – nazval mladší bruder

Krásná sjezdovka dolů kopcom do Ostravice

Nádherná převěj kousek od vrcholu Smrku

Sněhu je přijatelné množství  – dvě sondy na sobě

Prašanu při sjezdu po kolena

Vrcholové foto u naší převěje

Mladší bruder v horní části sjezdu – kde byl podklad více nafoukaný

Mira z Kelče

Zase hrnutí sněhu

Vychýlení trupu a nohou

Mira z Kelče v prašanovém opojení

Mira – tentokráte opět z Valmezu

Před mladším bruderem krásná pasáž

Mladší bruder si dává slalom z Lysé Hory

autor: Jan Koňařík - bruder1