S blížícím se prodlouženým „václavovým víkendem“ jsem se s kamarády rozhodla autem navštívit Slovinsko a třeba konečně zdolat nejvyšší vrchol této země – Triglav (2864 m). Počasí bylo objednané, nálada rozjařená a nouze o zážitky taktéž nebyla.

Asi nejnáročnější – ferratový – úsek na trase Timinškova pot, ferrata C

Fotogalerie: Slovinsko aneb jak jsme konečně dobyli Triglav

V noci 27. 10. 2012 ze čtvrtka na pátek spoluúčastníci výletu vyjíždí z Rožnova pod Radhoštěm, a poté mě nabírají v Brně. V kompletní sestavě pěti lidí se vydáváme směr Julské Alpy, a to přes Vídeň, Graz, Villach až do Mojstrany. Vzhledem k tomu, že počasí je po celou cestu přívětivé, více o túrách nediskutujeme a jednoznačně volíme trasu přes Tominškova pot na Triglav.

Náhorní plošina pod Triglavskim domem

Z Mojstrany jedeme asi ještě dalších 11 km po cestě tak „10-té třídy“, která vede neskutečně krásnou podzimně zbarvenou přírodou. Během toho vedeme debatu o tom, zda se tu vůbec může jet autem. Údolím Vrata přijíždíme na parkoviště nedaleko Aljaževova domu. 40% přítomných aut je z ČR. Ne, že by nás to překvapilo, ale poznámku o „Češích všude“ jsme nemohli vynechat.

Ve světě nad mraky, a ti pod nimi, ti nám mohou pouze závidět

I když jsme všichni Julky navštívili, nikdo jsme nikdy nebyli na Triglavu. Tominškova pot by měla být ferrata náročnosti C, proto si do batohu balíme i výbavu na zajištěné cesty (to jsme bohužel netušili, že je to pouze pár kilo zátěže navíc). Cestou nahoru potkáváme pár plně ferratově vybavených turistů. Jen ta ferrata pořád nikde! Ano, objevilo se pár úseků s nataženým lanem a nabitými stupadly, ale pokud nemá člověk problém s výškou, nemůže nijak znervóznět.

Výstupová cesta od Triglavski dom na Triglav – ferrata A-B

Na Triglavski dom přicházíme něco po čtvrté hodině odpolední. Cizinci nám radí, že na výstup je již pozdě, Češi, že máme času plno a že určitě máme jít nahoru. Jsme Češi, věříme Čechům, tak jdeme. Jediným velkým zklamáním pro mě opět bylo to, že „feraťák“ jsme opět nepoužili.

Vrchol Triglavu zdolán! A kolem nás jsou pouze opuštěné hory

Vzhledem k tomu, že všichni výletníci jdou z vrcholu zpět, my máme toto překrásné místo jen sami pro sebe. Kocháme se krásnými podvečerními horami a k tomu se posilňujeme medovinou. Na Triglavském domu se dozvídáme, že ubytování je pouze na postelích (23E/noc, OEAV 16E/noc). To, že máme karimatky a spacáky, bohužel nikoho nezajímá.

Podvečerní počasí v Julských Alpách

Kamarádi jdou brzy spát ven, já s Maruškou se přidávám k partě Slovinců, kteří nás obohacují tipy na další výlety po Slovinsku. Ráno se budíme do mlhy, která se naštěstí díky silnému větru brzo rozpouští. Podle předpovědi počasí by mělo pršet až odpoledne, proto nakonec rušíme sestup stezkou Prag a vydáváme se delší cestou kolem Triglavu, a to přes chaty Dom Planika, Tržaška koča, sedlo Luknja a údolím Bukovlie zpět k Aljaževovu domu.

Ze severu se začíná kumulovat oblačnost

Cestou natrefíme na pár pramenů vody, které je jak v horách, tak i na chatách nedostatek. Taky se nám zadaří vidět kamzíky a slyšet medvěda (Podle kamarádů medvědi tak vysoko nejsou. Jsou. Rakušanka, která dorazila do sedla Luknja cca 15min po nás, ho i viděla). K autu přicházíme za mírného mrholení kolem čtvrté hodiny. Cestou do Mojstrany zastavujeme a jdeme navštívit vodopád Peričník. Po celou dobu se nám daří prchat před deštěm a nakonec se jdeme dobrovolně osprchovat vodopádem (podívat se za vodopád, tomu se přeci nedá odolat).

Maruška v sestupu na Triglavski dom

Kromě této zastávky stojíme ještě jednou cca 2 km od vodopádu. Blankytně zbarvená voda nám vnukla nápad. Co takhle se jít okoupat? Voda má kolem 8°C, prší, ale nic z toho nás nezastraší. Pár temp ve studené vodě nás bohatě uspokojuje a my se za deště vydáváme dále směr Lago di Fusina, které se již nachází v Itálii a ze kterého též vede výstup na horu Mangart.

Hlavnímu nasvětlovači se to dnes opravdu povedlo

Počasí se do rána nelepší, takže se nakonec procházíme kolem jezer a testujeme pivo a kávu v místí kavárně. Odpoledne vyrážíme směr ČR. Výlet jsme si všichni nad očekávání užili a už teď se těšíme na další návštěvu Slovinska. Ještě pořád zbývá plno vrcholů, které stojí zato navštívit a zdolat. Třeba takový Mangart.

Cestou kolem Triglavu směrem na Dom Planika

Nádherná stezka z Tržaška koča do sedla Luknja

Sestup suťoviskem ze sedla Luknja do údolí Vrata

Slap Peričnik, který můžete obdivovat i ze strany za oponou

Blankytně modrá voda a první odvážlivci

Počasí pro výstup na Mangart nepřálo, ale i jezera Lago di Fusina byly okouzlující

Podzim už je ve Slovinsku v plném proudu

autor: Klára Nečadová