TuleniPasy.cz

Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce TuleniPasy.cz. Tady budou nadále obecný obsah a upozornění s anotacemi na novinky na TuleniPasy.cz.

Květnový pěší výlet na Grossglockner

Odjezd z Prahy se má konat ráno ve čtvrt na osm. Budík se mi podařilo úspěšně vypnout, nenařídit nebo zalehnout, a tak se budím kolem šesté, o dost později, než jsem původně chtěla. Jsem za Mladou Boleslaví, kam jsem odvážela pesana a nastává absolutní panika. Hodím na sebe kalhoty a triko, popadnu už sbalený bágl a fofruju k autu. I přes všechen spěch si od mé drahé maminky stihnu vyslechnout že jsem blázen a hlavně ať že jedu pomalu a opatrně. Tak to určitě, není čas ztrácet čas.

V údolí pod Grossglocknerem
V údolí pod Grossglocknerem (CLICK TO ENLARGE)

Čtvrtek, 8.5.2014 (Praha – Rozvadov – Kitzbühel – Lucknerhütte – Stüdlhütte)

Při startování auta volám Petrovi, že jsem zaspala, budu mít zpoždění a ať mi napíše přesnou adresu místa odjezdu. I přes červené vykřičníky v emailech a info, že se na nikoho nečeká mi tvrdí, že počkají. To mě ale neuklidní, nedá se nic dělat, stává se ze mě skoro pirát silnic, Focus se drží výborně a za chvilku jsem v Praze. Tady už se musím uklidnit. K metru Luka dojíždím pět minut po plánovaném čase odjezdu. Zdá se, že jediný, kdo se stresuje jsem já. Pár kousků se poflakuje na parkovišti a pomalu nakládá věci do aut, někteří jsou ještě v Tescu na nákupech. Nu což, hlavnvě, že jsem to stihla a vlastně se nečeká na mě. Ve dvou autech nás jede deset kousků.

Začátkem května je pod Grossglocknerem ještě spousta sněhu
Začátkem května je pod Grossglocknerem ještě spousta sněhu (CLICK TO ENLARGE)

Na parkoviště k Lucknerhütte dojíždíme kolem třetí hodiny. Po příjezdu se koná scénka alá bleší trh. Všichni vybalují, přebalují, oblékají se, převlékají se, svačí a tak dále. Nějakou tu chvíli to zabere, ale nakonec přece jen z parkoviště vyrážíme. Nejdřív úzkou asfaltovou cestou, pak se asfalt změní ve štěrk a stoupání. Od spodní stanice lanovky pro materiál na Stüdlhütte už nás zlobí sníh. Jak stoupáme, začínáme se víc a víc propadat, ale co, návleky máme, tak je někteří nasadí, jiní vytrvají a nechají si dál sypat sníh do bot. Jak se bořím, trochu závidím skialpinistům, kteří nás předchází, ti takové problémy nemají. Když jsme kousek pod chatou Stüdlhütte, vezmeme to „diretisimou“ přímo nahoru. Boříme se nad kolena a nadáváme. Chytřejší to vzali okolo a jsou u chaty dřív než my, nu což, aspoň byla nějaká sranda.

Hřebenovka, když ještě bylo nějak vidět
Hřebenovka, když ještě bylo nějak vidět (CLICK TO ENLARGE)

U Stüdlhütte jsme chvilku po šesté. Než vlezu dovnitř, udělám pár fotek. Mezitím byl Petr na průzkumu, hlásí, že máme pokoj číslo tři. Chata je parádní, je vidět, že je po rekonstrukci. Za vchodovými dveřmi je malá chodba s věšáky na hůlky, návleky a všechno možné vybavení. Vlevo z chodbičky je sušárna a přezouvárna. Jsou tu i erární pantofle, s tím jsem nepočítala, tak mám své. Z chodbičky se pak pokračuje dál do větší chodby, kde jsou u topení věšáky, dveře na záchod a do restaurace. Pokoje jsou až ve dvou patrech nahoře. Záchody jsou voňavé, čisté, splachovací a s toaleťákem, v celé chatě je světlo, po Nepálu hodně velká paráda. Pokoje jsou velké, ale jsou v nich jen palandy, v jednom se vyspí asi třináct nebo patnáct lidí. Zabírám si místo na palandě dole hned u dveří, vedle sebe nikoho nemám tak, se aspoň nebudu s nikým okopávat. Někteří míří rovnou do restaurace, někteří na pokoji vybalují věci. Posvačím, připravím si věci na zítra a jdeme s Filipem ven vařit čaj a já ještě čínskou polévku.

S vsetínskou pticou na hřebenu Grossglockneru, rukavice nebyly potřeba
S vsetínskou pticou na hřebenu Grossglockneru, rukavice nebyly potřeba (CLICK TO ENLARGE)

Také za posledních dnešních paprsků slunce nastavím délku maček, zítra bude jejich premiéra. Pak jdeme posedět do restaurace na jedno pivko. Nastává válečná porada. Půjdeme normálkou, Stüdlgrat, který jsme měli jít původně nemá smysl pokoušet, je dost sněhu. Vycházet máme ve čtyři hodiny, vyrazíme už v mačkách a na laně, povíme si složení dvou lanových družstev, pak pár otázek a odpovědí a už krafeme o všem možném. Kluci pak ještě večer připraví lana, na kterých udělají klasické vůdčáky na navázání se na zítra, žádná extra věda. Spát jdu po desáté hodině.

Značená hřebenovka na Grossglockner
Značená hřebenovka na Grossglockner (CLICK TO ENLARGE)

Pátek, 9.5.2014 (Stüdlhütte – Erzh. Johann Hütte – Stüdlhütte)

Ráno mě vzbudí, když někdo bere věci a odchází z pokoje. Pak se začnou probírat všichni, není ještě ani půl čtvrté. Obléknout, vyčistit zuby, naházet věci do batohu, nasoukat do sebe dvě müsli tyčky a kýbluju se dolů. V sušárně nechávám věci, které si neberu sebou. Předpověď vyhrožovala deseti stupni pod nulou, ale teplota se nedostane ani k nule, natož aby mrzlo. Začínáme se slejzat venku. Nasadit mačky a návleky, do pohotovosti hůlky k ruce a už se cvakáme na lano do dvou lanových družstev. Samozřejmě, že deset lidí nemůže vyjít včas, takže vyrážíme až po čtvrt na pět. Suneme se pomalu, občas na chvilku zastavíme, na cestu svítí čelovky, jde se dobře.

Hřebenovka Grossglockneru
Hřebenovka Grossglockneru (CLICK TO ENLARGE)

Stoupáme kopcem cik cak, občas zastavíme, abychom si odpočinuli nebo počkali na druhé družstvo. Péřovku po chvíli schazuji, jak dupeme do kopce, stačí mi tričko s krátkým a dlouhým rukávem. Brzy začne v dálce svítat, nejdřív to vypadá na pěkné počasí, ale sluníčko ani nestačí vykouknout a spolknou ho mraky. Jak stoupáme, zvedá se vítr a začíná vířit vločky, už mi takové teplo není. Jedna zastávka, kdy pár lidí svačí, jiní močí, trvá tak dlouho, že dost promrznu. Delší pauzu si prý uděláme, až přejdeme sněhový plac, tak s bundou ještě čekám. Počasí se dost horší, čekám, kdy šerif zavelí k otočení výpravy, ale to se nestane. Postupujeme pomalu, už mám zimy plné zuby, tak ostatní zastavuju a soukám se do bundy, hned je líp.

Na vrcholu Grossglockneru s vsetínskou pticou
Na vrcholu Grossglockneru s vsetínskou pticou (CLICK TO ENLARGE)

Ze sněhového placu se dostáváme pod skálu, tady už musíme hlídat lano pozorněji, abychom do něj mačkami nešmatlali. Jdeme pomalu, výstup po skalách není nejdřív nijak extra náročný, ale pak přitvrdí. Místy je cesta zajištěná ocelovými lany, na která se cvakáme odsedkou. Michalovi se podaří vyslat do světa zimní rukavici, aspoň, že má ještě jedny slabé. Ve tři čtvrtě na osm jsme u Erzherzog Johann Hütte, která je ještě zavřená, ale stačí odhrabat trochu sněhu a malými dvířky se dostaneme dovnitř do zimního bivaku. Zdržíme se tu asi půl hoďky, posvačíme, necháme tu Miriam, které není dobře, že tu na nás raději počká a se slibem, že jsme za tři hodiny zpátky, odcházíme.

Vrcholové foto z Grossglockneru
Vrcholové foto z Grossglockneru (CLICK TO ENLARGE)

Od chaty uděláme jakýsi oblouk a za dvěma týpky, kteří nás předešli se pouštíme do prudkého stoupání, kde už si musíme pomáhat cepíny. Pocit nic moc, kdyby se smekl první, jdeme všichni. Druhé družstvo nás pozoruje z bezpečné vzdálenosti a má všelijaké prupovídky. Když svah překonáme, další postupování si už je dost podobné. Cestou nahoru jsou kovové tyče. Prvního vždy jistí druhý, první dojde k tyči, zaštanduje nebo obtočí lano okolo tyče a buď jistí ostatní nebo pomalu pokračuje. Takto postupujeme až na Klein Glockner nad úzký hřebínek nad Pallaviciniho žlabem. Zdá se, že tady naše cesta končí. Pár dní zpátky sněžilo a není poznat jak na tom úzký hřebínek je a jestli se bude dát bezpečně přejít. Nebo spíš takto – přejít by se asi dal, ale v deseti lidech by z toho byla asi docela složitá operace, takže otočka.

Výhled z vrcholu Grossglockneru
Výhled z vrcholu Grossglockneru (CLICK TO ENLARGE)

Počasí se trochu umoudřílo a mraky rozfoukaly, takže sem tam vidíme kříž na vrcholu Grossglockner. Otočit to tady, tak blízko od cíle? To se mi vůbec nelíbí. Když už už vyrážíme na cestu zpátky, blíží guide s dvěma lidmi. Ještě chvilu počkáme co vymyslí on. Že tu prý šel před pár dny a v pohodě to přešel. Počkáme co předvede a vyrážíme za ním. Do půl hodiny stojíme na vrchu Grossglockneru, paráda! Pár nezbytných fotek okolí i nás a s uspokojením se vydáváme zpět.

Alpy pokryté květnovým sněhem
Alpy pokryté květnovým sněhem (CLICK TO ENLARGE)

Na chatě u Miriam rozhodně nejsme po třech hodinách, ale že se tu prý vyhřívala na sluníčku, které mezitím vylezlo a nic moc jí tu nechybělo. U Erzherzog Johann Hütte posvačíme a pokračujeme dál. Sejdeme svah, odvážeme se z lana a na sestup už se tak po různu trousíme. Na Stüdhütte si večer dáme zaslouženou večeři, špagety vedou, pivo a hodnotíme den.

Závěrečné koupání...
Závěrečné koupání… (CLICK TO ENLARGE)

Náplní následujícího dne pak je dostat se z chaty k autům, cestou se vykoupat kdesi v jezeře a v pořádku se dostat do Prahy. Vše se úspěšně daří, třikrát sláva.

Podobné články

Komentář

Pište prosím slušně, s diakritikou a k věci. Dodržujte pravidla a využijte možnosti formátování uvedená pod formulářem.

 

Pravidla a možnosti formátování

  • Nepoužívejte HTML značky, blog podporuje sexy formátování texy. Například nový odstavec získáte 2x odřádkováním, citace započněte znakem ">", odkaz: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva*
  • Adresy začínající na http:// budou automaticky převedeny na odkazy
  • Jediné dvě povinné položky formuláře jsou Jméno a zpráva
  • Na předchozí komentáře odkazujte zápisem [2]
|
 

Hledání na webu

Co se chystá

Důležité

Významné výlety

Poslední odkazy

Poslední komentáře

Naše kopce na summitpost.org

 
 
160-600award17.jpg