První prodloužený zářijový víkend se uskutečnil zájezd CK Alpina do Velké Fatry. Na účastníky čekaly tři krásné túry s tím, že základna byla v horské obci Vyšná Revúca. Během tří výletových dnů jsme zažili jak dokonalé letní počasí, tak tradiční podzimní s hustou mlhou na hřebenu a krásnými výhledy jen pár desítek výškových metrů pod hřebenem. Závěr byl potom čistě deštivý, a to včetně prohlídky UNESCO obce Vlkolínec. K dokonalosti chybělo pouze sněžení.
Na vrchol Rakytova zbývá už jenom kousek
Anotace na webu CK Alpina je
přesná:
„Pohodová horská turistika v překrásných slovenských horách.
Hřeben Velké Fatry je úžasně různorodý: travnaté partie střídají
vápencová bradla a řídce zalesněná sedla se sem tam se vyskytujícími
salašemi… Dojmy z jarního přechodu umocní nádherná květena se
vstavači a prvosenkami. Zařijový termín pak obohatí barvy
přicházejícího podzimu a do toho nám snad zazní i zvonce oveček, které
se zde, jako na jedné z mála lokalit na Slovensku, stále pasou… Na našich
túrách projdeme ty nejkrásnější partie pohoří, včetně vrcholů
Rakytov, Ploská a nejvyšší Ostredok. Navštívíme i živý skanzen –
horskou osadu Vlkolínec.“
Tři Hanky na Rakytově, v pozadí například Čierný kameň, Ploská a
Borišov
První den na Slovensku jsme vyjeli úzkou horskou silnici k vojenské zotavovni na Smrekovicu. Odtud jsme s mnoha vyhlídkovými zastávkami šli lučnimi a lesními oblastmi kolem rezervace Skalná Alpa pod Rakytov (1567 m). Při výstupu na Rakytov jsme se důkladně rozdýchali, za což byl zaslouženou odměnou dokonalý výhled z jednoho z nejvyšších velkofatranských vrcholů. Díky slovenským kolegům (a jejich dalekohledu) jsme se mohli například celkem zblízka podívat na to, jak to vypadá na Chopku. Sestup z Rakytova vybízel k seběhnutí, takže jsem dole chvíli čekal na ostatní, kteří se místo běhu kochali parádními výhledy.
Po sestupu z Rakytova pokračujeme parádní hřebenovkou
Z Južného Rakytovského sedla jsme pokračovali opět loukami a lesy přes Minčol (1398 m) k západnímu obejítí skalního útvaru Čierný kameň. Ve Vyšné Revúci jsme měli připomínku Čierného kameňa neustále, když jsme popíjeli stejnojmenné pivo z minipivovaru.
Další rozehřívací stoupání na velkofatranské hřebenovce
Vzhůru na Borišov (1509 m)
V sedle pod Ploskou se většina účastníků nechala přesvědčit k pokračování na Chatu pod Borišovom traverzem Ploské. Dopředu ovšem nikdo nemohl tušit, že obsluha na Chatě pod Borišovom je extrémně pomalá, takže i jen pár hladových a žiznivých jedinců dokázalo dokonale zablokovat chatu. Po nezbytném malém občerstvení se někteří vydali nazpět přes Ploskou nebo jejím traverzem k následnéhmu sestupu do Vyšnej Revúci. Se smíšenou čtveřicí jsme mezitím rychle fakultativně vystoupali na vrchol Borišova (1509 m). Výhledy byly opět famózní a s výjimkou slovenské dvojice jsme byli na vrcholu sami. Do Vyšné Revúci jsme sestoupili kolem šesté hodiny odpoledne tak, abychom stihli večeři, k níž jsme přiměřeně ochutnali pivo Čierný kameň.
Oběd na dokonalém vyhlídkovém místě
Hlavní část hřebenovky v husté mlze
V sobotu ráno jsme se vydali Zelenou dolinou až k závěru zpevněné komunikace, od níž následoval strmější výstup do husté mlhy pod vrchol Chyžky (1342 m). Na hřebenu byla mlha, za níž by se nemusel stydět ani Rákosníček. Za krásného počasí by byla hřebenová část k nejvyššímu velkofatranskému dvojvrcholu Ostriedok (1593 a 1596 m) naprosto dokonalá. V mlze jsme kromě tyčového značení viděli pouze turisty vynořující se proti nám na hřebenu. Po travnatém hřebenu jsme v mlze pokračovali dál na poslední vysoký vrchol – Krížnou (1574 m), kde je dost patrný vliv civilizace. Navíc, na vrcholu bylo asi osm cyklistů, kteří ač vypadali vysportovaně a šlachovitě, tak všichni se sem dostali na elektrokolech!
Když si mraky hrají
Z Krížné jsme sestoupili mírným svahem na Lišku (1445 m), přičemž jsme se rychle vynořili z mlhy a otevřely se krásné výhledy do velké dálky. Z Lišky jsme po cyklotrase natraverzovali do Rybovského sedla. Z Rybovského sedla pokračuje hřebenovka zábavným terénem přes Prašnické sedlo do Východného Prašnického sedla. Odtud většina účastníků sestoupila po žluté do Suché doliny, a pouze jeden si to prodloužil do sedla Velký Šturec.
Genderově nevyvážená skupina velkofatranských výletníků
Deštivý závěr do Vlkolínce
Na neděli si počasí k předchozí mlze přichystalo další ochlazení a déšť. Ze Smrekovice jsme tak šli kolem Malé Smrekovice (1485 m) do Vyšného Šiprúňského sedla, odkud se kupodivu v dešti nechtělo nikomu fakultativně na Šiprúň (1461 m). Při následném sestupu jsme se opět vynořili z husté mlhy a výborná viditelnost začala nad Sidorovem. Závěr do Vlkolínce a prohlídka vesnice patřící už delší dobu do UNESCO byla pěkným zakončením. Škoda jen, že hlavní část Vlkolínce byla přeplněná auty.
Tři Hanky pod Ploskou
Pro Slovensko překvapující byl i nedělní návrat do České republiky, kdy nejenom před Ružomberokom, ale také před Žilinou, nebyly žádné zácpy.
Lenka těsně před vrcholem Borišova
Vrchol Borišova – opět genderově nevyvážená skupina
výletníků
Sestup z Borišova
Podruhé směr Borišov od Chaty pod Borišovom
Milena těsně před vrcholem Ploské
Sobotní Ostriedok, Rákosníček by měl z husté mlhy
určitě radost
Alpina výletníci v husté mlze na Križné
Sestup z Križné
Barevné a architektonické skvosty ve Vyšné Revúci
