TuleniPasy.cz

Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.

Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.

Outdoor Barbie ve Vysokých Tatrách se zbojínky ze Vsetína

Zápisky z cest jedné blonďaté skialpinistky, co se vydala na slepo do neznáma se skupinkou podivných lidí vystupujících pod pseudonymem 155. horolezecký oddíl Vsetín. Strávila pět nezapomenutelných dní ve Vysokých Tatrach na Zbojnícké chatě bez kosmetické taštičky, sprchy a internetu.

Ve vysokotatranském traverzu
Ve vysokotatranském traverzu

Je 26. prosince a všichni normální lidé v tuto dobu tiše oddychují po náročném objíždění rodinných setkání. A já? 4:30 se budím z komatu a říkám si, jestli jsem zcela normální. Ne, nejsem! Kdo by dobrovolně ve svém volnu a dnech klidu a míru vstával v tuto šílenou hodinu a vydal se s partou zcela neznámých lidí někam, kde se pět dnů nebude mýt, bude sdílet jednu cimru s dalšími 15 upocenými skialpinisty a skialpinistkami. A wc, pokud se to tak dá nazvat, bude pokaždé cesta na severní pól, kde svěží vzduch rozhodně nenajdete.

V řadě za sebou lyžníci pěkně jdou
V řadě za sebou lyžníci pěkně jdou

Zaliji termosku s čajem, pobalím poslední nesmysly jako jsou mačky a cepín, a vyrážím na místo setkání. V 6:30 už stepuji na parkovišti v Litomyšli a nikdo nikde. Co se divím, po chvíli se přiřítí orakvený passat, ze kterého vyskočí dvě svěží sympatické dámy a pokračujeme dále směr východ. Po pár prohozených slovech se situace otáčí a výlet začíná nabírat nový směr. Mně napadá jediné. Tady nuda rozhodně nebude.

Když v Tatrách jemně pofukuje
Když v Tatrách jemně pofukuje

Přes Jablůnku a Vsetín do Smokovce

Zhruba před sedmou hodinou ranní korzujeme v nějaké vesničce jménem Jablůnka a marně se snažíme najít sídlo vedoucího zájezdu „Paliče“. Po úspěšném naložení posledního cepínu se všechny dámy musí ještě vyvenčit a pak už jen vyzvednout posledního, ne méně důležitého člena posádky „Hřiba“ a hurá směr do bratrského Slovenska.

Doktorka Lucie si práší na svých nových lyžích G3
Doktorka Lucie si práší na svých nových lyžích G3

Po příjezdu do Smokovce si trochu připadám jak v Aspenu, ne že bych tam někdy byla, ale pocit bych měla určitě stejný. Zkušeně parkujeme na odlehlém parkovišti na periferii, ale i tak si místo pro auto musíme těžce odpracovat s lopatou v ruce.

Přebalíme poslední kusy spodního prádla, nalepíme pásy a hurá na Zbojničku. Ti nabušenější z nás si to samo sebou, v rámci tréningu, šlápli až ze spodu a zbytek jede na masňáky lanovkou. Dobře no, lanovkou jela většina. Stydíme se, ale nelitujeme.

Po prvních pár krocích směrem na Zbojničku se výkonnostně a pocitově rozdělujeme na nerozlučné dvojičky. Mojí sestrou v triku se od začátku stala neohrožená a nezničitelná paní doktorka Jitka. A jak si to tak mašírujeme, potkáváme skupinku kempujících skialpinistů pod kamenem. První, co mě zaujme je česká vlaječka na termosce s názvem: expedice Nanga Parbat a o po dál močící mladík… “hmm, Češi, ti by mohli být z naší skupiny, ale takový materiál? To asi ne…" Raději klopíme hlavu a úprkem pelášíme dál.

Tatry in the end of 2018 od Kulda na Vimeo.

Pomalu se nám otevírá dolina a je tu první strmý svážek a nečekaně potkáváme další skupinku Čechů. Ti by už mohli patřit k nám. Ale co to, pozoruji tu mírné potíže s výstupem, krásné slečny se svým Hudy průvodcem tu v poměrně prudkém svahu trošku bojují v otočkách. Snažíme se je oběhnout a zde poprvé zapracuje moje intuice. Něco se mi tu na tom podloží nelíbí. Jen mně tato myšlenka proběhne hlavou, už na mě volá Palič, že je tam nafoukaná deska, ať se přestaneme kochat a koukáme zmizet.

Po zdárném výstupu na chatu, probíhá rychlý seznamovací večírek – teda pro nás nováčky, zbytek účastníků už jen vytahuje oblíbené historky z klobouku.

Doktorka Jitka na svých nových lyžích od Skialp nad Hrobem
Doktorka Jitka na svých nových lyžích od Skialp nad Hrobem

Druhý den ve Vysokých Tatrách

Po náročné noci se probouzíme do mrazivého a hodně větrného rána. Plán na dnešní den? Rozjezdit se na cvičné loučce a pak se uvidí, co vydržíme, vzhledem k počasí. Ujdu pár metrů a sibiřské počasí mně říká, dnes to na dlouho nebude. Vyrážím s první údernou skupinou směrem do bílé tmy. Náš cíl se nacházel někde mezi Svišťovým sedlem a Rovienkami. Lavinový specialista záložák Škubánek je vyslán první, aby prozkoumal terén. Super safe se to na první pohled nejeví, ale jdeme dál.

Kdo netestuje s námi, ten testuje proti nám
Kdo netestuje s námi, ten testuje proti nám

V půlce svahu pod skalkami založíme první basecamp, prozkoumáme vrstvy a odvážnější z nás si to ještě mohou střihnout nahoru na hřeben. Po chvilce váhání si řeknu: Proč bych se měla ostýchat hnedka první den, že? A jdu do toho. Volím cestu na jistotu a držím se Paliče. Mačky ani cepín nevytahuje, tak to bude asi ta snadnější trasa, ale zdání po pár krocích klame. Dobře no, tak si alespoň vytáhneme ten cepín, aby se neřeklo. Po pár vypocených litrech se dostávám i já na vrchol a je tu první sjezdík sezóny. Cvičná loučka má 35 stupňů a jeví se stabilně, ale přeci jen je potřeba poslat testovací předjezdce. Otázka zní jasně: „Rosťo, kdo tu má nejširší lyže?“ A bylo jasno. Rosťa dožvýká svůj poslední řízek a jde na to. Nakonec perfektní sjezdík a jdeme si dodělat nějaké ty vzdělávací resty pod skalky.

Nový ředitel československého firnového memoriálu v Norsku si takto práší ve Vysokých Tatrách
Nový ředitel československého firnového memoriálu v Norsku si takto práší ve Vysokých Tatrách

Den jsme zakončili poctivým vzdělávacím blokem na chatě, který vyvrcholil soutěží s pípáky. A jak to vypadalo v praxi? Hemžili jsme se před chatou jako opilé světlušky. Jeden po druhém jsme s čelovkou běhali kolem suchých záchodků a hledali naše fiktivní lavinové oběti. Zde bych se ráda pochválila! Na to, že jsem pravá blondýna, obsadila jsem krásnou druhou příčku v kategorii „skialpinistky v produktivním vě­ku“.

Třetí den v mlze na Svišťový štít

Ráno se zcela nečekaně opět probouzíme do toho stejného krásného mlhavého a větrného dne. První co vás v tu chvíli napadne: „Co asi bude dneska v plánu, když včera jsme si naživo vyzkoušeli pravý tatranský skialp, z jehož následků vás probere pouze pravý tatranský čaj! Rozkaz zní jasně!“

Ráno na Zbojnické s Bergansem a Devoldem
Ráno na Zbojnické s Bergansem a Devoldem

Svišťový štít nesmíme minout za žádnou cenu! Sice nevím, do čeho jdu, ale jdu ráda, jako vždycky s Paličem. Po pár metrech na pásech jsem ráda, že jsem pevně připnuta do mých ski, jinak bych padala při každém poryvu jako hruška. Na všem je potřeba hledat to pozitivní, že? Pokud se dostanete do situace, kdy vám zalézá zima za nehty a pod nosem se vám tvoří malý krápník, tak i ti, kteří patří zpravidla mezi ty pomalejší jedince jako já, nasadí tak vražedné tempo, že se najednou ocitnou v nadmořské výšce 2383 m. n. m. a ani neví jak.

Jdeme se podívat na předsilvestrovské skialpové hřiště
Jdeme se podívat na předsilvestrovské skialpové hřiště

Po té, co nalámu své přemrzlé pásy do batohu, přichází na řadu další výzva. Co je za tou hranou a jak to tam vlastně vypadá se sněhem? Na pořadu dne je opět nevděčná role předjezdce, ale i Rosťa se dneska najednou ztrácí někde v mlze. No nic no, tentokrát to bude asi zase na Paličovi. Moje oči upřeně hypnotizují Paličův červený batůžek Pieps, který se v pár sekundách ztrácí za hranou v mlze. Co teď, co teď? Barbie styl asi nebude na pořadu dne a já budu muset prověřit své skutečné lyžařské schopnosti. Naposledy vydechnu a s vervou se vrhám do mlhavé díry. Po pár sekundách se dostavuje neskutečný adrenalinový zážitek, o kterém vím už teď, že určitě nebude mým posledním. Skály to přežily, já také, tak jedeme dál, dámy a pánové.

Stoupám si na hřeben
Stoupám si na hřeben

Po návratu na chatu se dostavuje další adrenalinový zážitek. Nepřehlédnutelný člen Kuldova týmu, tvz. pan „Vetchý“ si nechal na svahu udělat menší kosmetickou úpravu kolene a je nutno ho transportovat blíže do civilizace. Paní doktorka Lucie nejprve ránu zkrášlí pár mašličkami, aby mohl pan Vetchý zapůsobit na lékařský personál dole ve Smokovci. Jsou mu přiděleni dva pikolíci jako garde a může se vyrazit dolů. Vše končí samozřejmě happy endem a dnes pan Vetchý už zase skáče přes kaluže.

Předposlední den konečně lyžování na slunci

Koukám z okna a připadám si jako pod vlivem psychotropních látek. Proto volám a pomoc a otázka zní: „Šálí mě zrak nebo jsou to sluneční paprsky?“
Můj sparing partner odpoví: „Jsou jen dvě možnosti, buď jsem také na drogách nebo je to opravdu slunce.“ Zpráva se šíří neskutečně rychle. Na pokoji se to během minuty začíná hemžit pobíhajícími lidmi, kteří hledají chybějící vybavení nebo oblečení. Do půl hodiny stojíme všichni venku na značkách a vydáváme se směrem k Javorovému štítu.

Na hřebenu s výhledem nejenom na Slavkovský štít
Na hřebenu s výhledem nejenom na Slavkovský štít

Po chvíli se ocitáme naštosovaní ve frontě jako na bánany a čekáme na průchod do sedla. Nervózně pozoruji padající mikrolavinky ze svahu nad námi. Jediné, co mě uklidňuje je moje mantra: Palič to má určitě pod kontrolou. Po chvíli se zavelí: „otáčíme to!“ a to už i chladná a skialpově vyrovnaná Barbie pociťuje první známky lavinového strachu. Samozřejmě trochu přeháním, to bych nebyla já, ale příjemně mně tam nebylo. Zbytek dne si to ale vynahrazujeme. Za svitu slunečních paprsků brázdí náš dámský tým pod dohledem Paliče a Rosti prašanem pokrytý generál.

Dokonalé podmínky ve Vysokých Tatrách
Dokonalé podmínky ve Vysokých Tatrách

Závěrečný slunečný vyhlídkový den

Jak už to bývá, poslední den nastává zlatý hřeb večera. Ráno nás vítá fantastickými povětrnostními a sněhovými podmínkami. Jelikož času není moc, volíme variantu nejmenšího podporu a jdeme si spravit reputaci na Svištový štít. Tentokrát volíme variantu výstupu po hřebenu a kocháme se kýčovými výhledy na Gerlach, Lomničák, Javorový, Slavkovský, apod. Skialpinistický orgasmus prožívá každý z nás odlišně. Rosťa si polonahý zapaluje poslední doutníček, Palič fotí culící se dámy a já? Jako obvykle zírám s otevřenou pusou a říkám si, že mám opravdové štěstí, protože můžu být na tak krásném místě, s tak fajn partou lidí!

Na Svišťovém štítě
Na Svišťovém štítě

Život je někdy opravdu fajn, tak ho žijme naplno, jak jen to jde! Carpe diem
Outdoor Barbie :*

PS.: Jelikož ráda věci nafukuji a občas si i něco vymyslím. Pro větší autentičnost raději přikládám živou zpověď dalších účastníků zájezdu, kterým jsem položila jednoduchou otázku: Jak byste zhodnotili letošní Ropákův memoriál Vy?
Paní doktorka Lucie:
„Počasí na horách typicky krásné a palič se skoro nenasral.“
Paní doktorka Jitka:
„Výlet byl úžasný, jela jsem do Tater plna očekávání a zároveň s velkým respektem nezkušeného amatéra, který se na jaře poprvé postavil na skialpy, k velehorám.
Díky paličově metodickému přístupu, pohodové atmosféře a podpoře ostatních zkušenějších borců a borkyň jsem se ani jednou neocitla v úzkých, naučila jsem se spoustu nových dovedností a náramně jsem si celo akci užila. Poznala jsem řadu fajn lidí. Díky všem, bylo to parádní!“

Hřib
„Spousta nových zážitků, a přesto vše při starém.“
Kulda:
„Vánoční Tatry nám daly opět příčichnout ke všemu tradičnímu, co by jsme od nich čekali. Slunce, pivo, mráz, večírek, vichr, kultura, led, ale i nějaké to domácí pošlapáníčko, prašan, vrcholové výhledy a první krásné sjezdy této sezóny. Za krásného počasí jsme si dali například Ostrý kotol pod Javorovým štítem“

Skupinka relaxuje a Rosťa se opaluje
Skupinka relaxuje a Rosťa se opaluje

Poslední doutník roku 2018 v podání Rosti
Poslední doutník roku 2018 v podání Ros­ti

Vysmátí lyžníci na vyhlídkovém vrcholu
Vysmátí lyžníci na vyhlídkovém vrcholu

iPhone mi výjimečně nezmrznul, a to ani na Svišťovém štítě
iPhone mi výjimečně nezmrznul, a to ani na Svišťovém štítě

Skladiště lyží G3 na vysokotatranském vrcholu
Skladiště lyží G3 na vysokotatranském vrcholu

Práším si to ze Svišťového
Práším si to ze Svišťového

Rosťu na strmém svahu předjíždí sníh
Rosťu na strmém svahu předjíždí sníh

Katka na G3 FINDr
Katka na G3 FINDr

Klára na G3 SEEKr
Klára na G3 SEEKr

Pankáč na K2 Wayback
Pankáč na K2 Wayback

Plevix na dlouhých úzkých lyžích Kastle
Plevix na dlouhých úzkých lyžích Kastle

Dojeli jsme do Smokovce
Dojeli jsme do Smokovce

Klára Nová se na skialpech pohybuje čtvrtou sezónu. Není ji cizí žádný outdoorový sport, divoká voda, horská kola, a k tomu se občas podívá na nějaký vyšší kopec pokrytý ledovcem. Aby toho nebylo málo, v roce 2018 si ještě udělala kapitánskou licenci na jachtu. Zároveň je ale ráda i ženou, a někdy se nazývá Outdoor Barbie. Je kreativní, má ráda design a lidi, kteří jsou naladěni na stejné vlně.

Podobné články

Komentář

  1. Karel Malý - 8. leden 2019, 22:54 #

    Kde se člověk dostane do takové party? Nechystá se někdo na skialpy do Tyrol, ideálně Heidelberger Hütte nebo Wiesbadener Hütte? Mám to odsud z Ischglu kousek, jsem tu pracovně do jara. Tel. +420 603 481 352

  2. palič - 9. leden 2019, 00:21 #

    [1] Do takové party? Každoročně na Setkání skialpinistů, ČS firnovém memoriálu v Norsku nebo na nějakém výletě.

Pište prosím slušně, s diakritikou a k věci. Dodržujte pravidla a využijte možnosti formátování uvedená pod formulářem.

 

Pravidla a možnosti formátování

  • Nepoužívejte HTML značky, blog podporuje sexy formátování texy. Například nový odstavec získáte 2x odřádkováním, citace započněte znakem ">", odkaz: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva*
  • Adresy začínající na http:// budou automaticky převedeny na odkazy
  • Jediné dvě povinné položky formuláře jsou Jméno a zpráva
  • Na předchozí komentáře odkazujte zápisem [2]
|
 

Hledání na webu

Co se chystá

Důležité

Významné výlety

Poslední odkazy

Poslední komentáře

Naše kopce na summitpost.org

 
 
kansas-160x600.jpg
ladiran-160x600.jpg