První lednový pátek 2019 přijíždíme do Špindlerova Mlýna, kde v Hudysportu půjčujeme lyže, boty a další vybavení. Po krátké důkladné instruktáži už víme, jak nalepit tulení pásy a zapnout vázání. Autem pokračujeme do Medvědího kolene. Zaparkovat, naložit batohy na záda, nasadit lyže, naštěstí již s pásy, čelovka a vyrážíme na noční pochod k Medvědí Boudě.
Nasazování pásů v hlubokém sněhu je legrace
Dnes už vím, že tento 40 minutový stoupák s batohem na zádech je vlastně tzv. fitness skialp. Pivko na Medvědí boudě, ale po tomto fitku chutná skvěle. Po příjezdu „pražské“ části výpravy, začíná vlastní skialpkurz pod vedením paliče. Začínáme prezentacemi na téma Skialpinismus a Laviny. Palič nám nenechá vydechnout ani minutu. Tohle potřebuješ znát, když máš být platným členem skupiny. Pokud to samozřejmě není lavina jako ta v Huascaránu, kde není šance pro nikoho… Je potřeba umět pomocí pípáku vyhledat zasypané kolegy. Dnes už je k mání technika, kdy každý disponuje přijímačem/vysílačem, lopatkou a sondou.
V řadě za sebou pěkně cestou jdou
Skialpy jsou krásný sport, a tu zvýšenou míru rizika je třeba vykompenzovat dobrým výcvikem a dodržováním standardní bezpečnosti a znalostmi. Musím říct, že jsem měla před akcí trochu obavy, ale teď když vidím Paliče, jeho zkušenosti a s jakou grácií a elegancí se pohybuje terénem, jsem už docela klidná.
Na hřeben jsme nedošli, ale i pod hřebenem nás počasí docela
prověřilo
První túra ve sněžení přecházejícím do deště
V sobotu jsme natěšeně vyrazili vzhůru. To, co vypadalo na první pohled jako sněžení, se však po hodině změnilo na déšť. To víš, počasí na horách si nevybíráš. Máme za sebou první sjezd prašanem, nácvik otoček a dokonce umíme nalepit a odlepit pásy. Déšť a sníh nás zahnal na Brádlerky. Polévka, svařák a rozpálená kamna nás znovu dostaly do formy. Opouštíme útulné Brádlerky a stoupáme na Ptačí kámen, dále sjíždíme dolů k Davidovkám. Zjišťuji, že vlastně neumím lyžovat. V tomhle těžkém „prašanu“ na zmrzlé krustě se vracím k pluhu. A ono to taky zatáčí.
Příprava na kompresní test
Večer na Medvědí boudě zasloužená večeře, přednáška a nácvik vyhledávání zasypaného v lavině. Hledáme ve sněhu zakopané pípáky. Moji zasypaní by asi nepřežili, respektive přežil by jen jeden. Ten druhý pípák jsem našla a vyhrabala až po 20 minutách.
Zkoušíme různé způsoby testování stability sněhu
Druhý den už časně ráno, ještě pře desátou, vyrážíme. Z Everestu vím, že zpátky se musíš otočit nejpozději ve dvě hodiny odpoledne. Ne, sranda, chápete ne? Ale stejně, každá hodina navíc v horách proti plánu je riziko. Sníh je krásný a stoupáme nádhernou krajinou nad Martinovu boudu. Jsme mile překvapena, jak snadno se s těmi „tuleními“ pásy stoupá vzhůru. Na běžkách se musí pořád přimazávat, ale pásy drží jako přibité. Nahoře ještě instruktáž o jízdě terénem a pak už hurá mezi smrčky. Palič první, za ním Klára, Pája, David, Vojta, Katka, Eva a já. Je to super, svoboda, krása zimní přírody, skialpy jsou bezva relax.
Vojta je pod sněhem, rychle zakopat
Před posledním sjezdem Palič velí: „Lopaty vytáhnout, díry vykopat“. Hrabeme až na trávu, výsledný výkop je přes metr hluboký. Klára nám předvádí kompresní test, rozšířený sloupcový test, dále zkoumáme sněhový profil a David skáče na sněhovém klouzavém bloku. Sníh drží jako přibitý. Vojta se přihlásil k zasypávacímu testu, no snad se nám ho podaří včas vyhrabat. Sláva, je venku. Důležité je nechat mu na tu chvíli vzduchovou kapsu. Nezapomněli jsme na ni a Vojta přežil.
Výkop je téměř zarovnán
Hned bych šla na skialpy zase
Na závěr někteří vyběhnou, někteří vylezou nahoru a celý víkend zakončíme parádním sjezdem mezi vzrostlými smrky a přes potok k základně na Medvědí.
Byly to báječné tři dny, nevěřila jsem, jak mne ty skialpy chytnou. O dva týdny později na běžkách se přistihnu při úvahách typu: „To je ale prašan! Tady by to šlo!“
Kde asi tak leží?
Dohledání s lavinovým vyhledávačem
Podél Medvědí boudy do civilizace
