Na velikonoční (18.-22. 4. 2019) skialpový výlet vyrážíme v početnější genderově lehce nevyvážené skupině, která údajně čítá sedm holek a tři kluky. Hmmm, tak to jsem zvědavá, ale fakt se těším! Takže jdu balit věci a za chvíli mě vyzvedne auto mířící směrem do Slovinska a Itálie.
Klára stoupá pod skalní stěnou v oblasti Sella Nevea
Kličkujíce mezi chodci nečekaně skákajícími pod kola auta vyjíždíme ze Vsetína spolu s Vaňcem a ještě před odjezdem stihneme sníst pořádnou porci zmrzliny, což je lehký nákres následujících slunných dní. Po zastávce v Brně, kde nabereme další členy našeho dream teamu, přejíždíme hranice a statečně ukrajujeme kilometry, střídáme možné i nemožné sedící polohy v autě (za zmínku jistě stojí Filipova pozice zavíracího nože na zadním sedadle) a po několika hodinách jízdy přijíždíme za ostatními na ubytování. Následuje přivítání a seznamovačka při víně.
Dámský skialip v Itálii, hluboko pod námi je parkoviště lyžařského
střediska Sella Nevea
Začínáme v Itálii
První den po kvalitní a vydatné snídani vyrážíme směr Sella Nevea. Po překonání pár výškových metrů s lyžemi na batohu se dostáváme k prvním plotnám sněhu, jásáme, nasazujeme lyže a pásy a stoupáme. Po celou dobu nám do zad svítí slunko, nad hlavou máme modré nebe a postupně se nám otvírají výhledy na údolí pod námi a vrcholy nad námi. No co víc psát – prostě paráda, to nevymyslíš.
Autorka nad chatou Rifugio Gilberti
Po osvěžení a opalovačce u chaty pokračujeme dál do sedla a následuje první sjezd. Vlna endorfinů se vyplaví po první lajně, plácáme high five jako o život a hned máme spoustu nové energie na další traverz a stoupání, protože tam na tom vrcholku bude dobrá lajna, že jo! A taky že byla, každý si udělal svůj vlastní rukopis a můžeme se vrátit zpátky do sedla a sjíždět dolů k autu. Sníh se trochu sype a je těžký, ale sjezd je i tak pěkný a užijeme si ho až do posledních oblouků. A ti co se při něm i válí ve sněhu, to berou jako příjemné osvěžení.
Pozdrav do Hradce Králové, někdo se učí, jiní skialpují
Do Kotova sedla s výhledem na Mangart
V sobotu se probouzíme do dalšího slunečného rána a při pohledu na oblohu je nám jasné, že nás čeká další parádní den. Volíme oblečení nalehko, u kluků vedou kraťasy, trencle a plavky. Někteří pod dojmem nastávající plavkové sezóny zapomenou v chatce pohorky, takže při nástupu překonávají první výškové metry v pantoflích jako nic – Pan Tofle máš náš obdiv, jsi nejlepší beach boy na skialpech. U prvního souvislého sněhu obouváme skelety a boty necháváme na smrčku a ještě netušíme, co nás tohle zpohodlnění bude odpoledne stát.
Výstup ze severu pod Kanin
V průběhu stoupání překonáváme starší laviniště a říkáme si, že stabilita sněhu není úplně košer. Proto v půlce svahu kopeme sněhový profil, svačíme a dáváme hlavy dohromady. Riziko hodnotíme jako minimální a v dostatečných rozestupech vyrážíme dál. Odměnou nám je konec sněhového pole pod Malim Jalovcem (2574 m). Sundáváme pásy a užíváme dlouhý sjezd. Vzhledem k tomu, že chceme pošetřit skluznice rozhodneme se sjet lehce vpravo od nástupu, což se ukáže jako dobrodružství dne. Klečí se prodíráme v piruetách a roztodivných polohách k botám dobrou půl hodinu, máme přezuto a hurá směr naše oblíbená restaurace a obžerství na druhou.
Hore kopcom pod Kanin
Velikonoční neděle za Cmirem
Neděle je pro změnu opět ve znamení slunce, azura a pokračování plavkové skialpové sezony. Vstáváme o něco dříve než předchozí dny, protože nás čeká trochu delší výlet v Triglavském národním parku. Po nástupu lesem a kamenitou stezkou (přeci jen je letos sněhu o něco méně, než je touto dobou ve Slovinsku zvyklé), začínáme na lyžích vzlínat a myslím, že nikdo z nás ještě netuší, jaké panoramaporno nás čeká. Po překonání 1520 výškových metrů se nám ze sedla nad chatou Valentina Staniče otvírá dechberoucí pohled na Triglav a jeho okolí. Samozřejmě fotíme selfie ze všech stran a úhlů, následují skupinové a hromadné fotky. Pak sundáváme pásy a začínáme postupně sjíždět. Potrénujeme sjezd širokým svahem, skákané oblouky a Filip s Vaňcem si i skočí z nějaké skalky.
Tady první den končíme… s lyžemi DOWNskis a G3 FINDr
Velikonoce s pomlázkou a následně na sněhu
Poslední den je stále (ano je to jako přes kopírák) ve znamení vymetené oblohy, volíme kratší túru s menším převýšením do sedla pod Mojstrovkou a na vrchol Nad Šitom Glava, ale i přesto nás čekají dobré sjezdy. Po dojezdu k autu jdeme na jídlo, a protože se nám nechce spěchat a čekat v kolonách, jedeme ještě na mini road trip okolo jezer, přičemž kluci se nechají vyhecovat a zvládnou i jarní koupačku, zatímco my holky si v klidu pijeme kafe a sluníme se na mole a hodnotíme celý prodloužený víkend jako fajn společně strávený čas a slibujeme si další setkání na skialpech, třeba hnedka v květnu v Norsku. Skialpu a velikonoční mrskačce lavinovou sondou zdar.
Za 3,5 dne skialpu jsme našlapali necelých 60 km při převýšení 5500 metrů.
Vaněc dole kopcom v Itálii
Mr. pantofel a ka Filip hopsá všude, kde se dá
S DOWNskis v úzkém místě sjezdu
Jitka na G3 FINDr na italském velikonočním sněhu
Závěrečný úsek výstupu do sedla
Gruppen foto u Domu v Tamarju s výhledem na Jalovec
V dolní části doliny to bylo samé laviniště, dámskou skupinu
vede Emilka
Vysoko nad Domem v Tamarju byly sněhové podmínky dokonalé
Eliška při ECT testu – skončilo to vysokou hodnotou ECT 27
Emilka při vyhodnocování sněhového profilu
S DOWNskis s výhledem na hraniční Mangart
Pavlína při sjezdu v oblasti Kotova sedla
Hore kopcom dolinou za Cmirom k Triglavu
Skupinovka se Cmirem na pozadí
Mr. pantofel a ka Filip ve strmější části sjezdu
Dojezd laviništěm na konec sněhu v podání Elišky a Vaňce
Velikonoční pondělí – pomlázka s využitím lavinové sondy a
s výhledem na Triglav
S Malou Mojstrovkou na pozadí
Dole kopcom na G3 FINDr s výhledem na Malou Mojstrovku
Zakončení velikonočního výletu v Kranjské goře
