Ve dnech 9. až 18. srpna 2019 jsem pobýval na Ukrajině v rámci zájezdu Poloniny Podkarpatské Rusi organizovaném CK Alpina. Počasí vyšlo parádně, když pršelo pouze část přejezdového dne. Na místě bylo těžké rozdýchat Hoverlu, na níž byly za krásného pátečního počasí stovka až tisíce lidí.
Nižší hřebeny kolem Jasini jsou poznamenány auty a traktory
CK
Alpina k tomuto zájezdu na webu uvádí:
"Podkarpatská Rus, Zakarpatská Ukrajina, je snad nejromantičtější a
zároveň jednou z nejchudších oblastí Evropy. Hornatá země zmítaná
těžkými osudy, která své nejlepší období zažila mezi světovými
válkami jako součást bývalého Československa. Narazíme zde na prastaré
dřevěné kostelíky v rázovitých vesnicích, koňské povozy, tradiční
hospodářství a salaše se šindelovými střechami, místní obyvatele,
česky mluvící přívětivé pamětníky i současníky a přátelské bači
se stády ovcí. Stále se můžeme vracet hluboko zpět do minulého
století…
Poznáme nejkrásnější partie karpatského oblouku. Při našich jednodenních túrách se zaměříme na dvě oblasti – nejprve na okolí Jasini s nejvyšším Černohorským hřbetem, kde zdoláme i nejvyšší horu celé Ukrajiny, Hoverlu (2061 m), a vyšlápneme si i na přitažlivou Svidoveckou poloninu. Dále se budeme pohybovat v západní polovině Zakarpatí, kde z Podobovce vyjdeme na krásnou poloninu Boržava a poznáme kraj Věrchovina. Vyzkoušíme si místní dopravu při dobrodružných výjezdech terénním nákladním autem (gruzavikem) na poloniny, při přejezdovém dni navštívíme Koločavu – kraj, kde zbojničil legendární Nikola Šuhaj. Pochutnáme si na vynikajícím šašliku, holubcích, boršči a jiných karpatských specialitách."
Výhled na nejvyšší hřeben Ukrajiny – vlevo Hoverla (2061 m) a
vpravo Pietroš (2020 m)
Z Brna jsme vyjížděli v pátek večer a první zastávkou bylo nabrání slovenských cyklistů v Bratislavě. Noční přejezd přes Maďarsko byl výborný až po ukrajinsko-maďarské hranice. Na nich je dokonale vidět pracovní morálka osob zde simulujících práci. Cestou na Ukrajinu jsme tam stáli jen pět hodin. Cesta zpět byla ještě výživnější, když jsme kvůli nepracujícím Maďarům stáli na hranicích šest hodin.
Pravoslavný kříž nad Dragobratem
Ti, co se na Ukrajinu dostali poprvé, byli trochu překvapeni z kvality silnic, kdy se kvalitní asfalt střídá s asfaltovým polygonem na testování terénních aut, náklaďáků a vojenských tanků. Mnozí si tak fascinovaně fotili velikost a hloubku některých děr v asfaltu. Po zastávce v Chustu jsme přes Rachiv dojeli do Kvasů, kde nás opustila přechodová skupinka.
Standardní kříž na Bliznici (1881 m)
Po ubytování v Jasini jsme se místní dopravou přesunuli do Jablonického průsmyku (931 m), kde v do roku 1938 byla hranice mezi ČSR a Polskem. Minuli jsme všechny stánky s turistickými lákadly a vydali se na krásnou (i když krátkou) hřebenovku postupně klesající do Jasini. Většinu času jsme se mohli kruhově rozhlížet od vrcholů Hoverla (2061 m), Pietroš (2020 m), Bliznica (1881 m) až na druhou stranu do pohoří Horhany se skalnatými vrcholy Chomjak (1542 m) a Sinjak (1665 m).
Pastevci na Bliznici trénují pohyb ve strmém terénu
Bliznica (1881 m) na polonině Svidovec
Další den nás čekal folklórní výjezd gruzavikem do nejlepšího ukrajinského freeridového lyžařského střediska Dragobrat. Dojeli jsme do dolní části střediska a výše jsme už pokračovali pěkně po svých. V tomto jsme byli sami, neboť většina místních se nechává vyvézt až na hlavní hřeben. Samozřejme, maníci v terénních autech jezdí po hřebenech všude možně. Takto jsme potkali bandu asi šesti teréňáků s polskými SPZtkami.
Dlouhý sestup do Kvasů byl velkolepý s krásnými vyhlídkami. Výlet jsme před přesunem do Jasini zakončili stylově s nějakým tím čepovaným pivem.
Důvod, proč jsou některé poloniny rozježděné – v tomto případě
banda Poláků v šesti terénních autech
Vyhlídkové vrcholy v pohoří Horhany
V propozicích měli účastníci zájezdu výstup na kamenitý vyhlídkový vrchol Chomjak (1542 m). Aby toho nebylo málo, s části skupiny jsem si to prodloužil na další vrchol Sinjak (1665 m). Výstup je pěkný, i když v dolní části to počtem odpočívadel připomíná spíše hřebenovku Hostýnských vrchů, kdy jediným rozdílem je, že na Ukrajině na odpočívadlech v lese nejsou mapy.
Překvapující bylo, jak je tato oblast oblíbená pro dětské tábory, když jsme na sestupu potkali 50+ dětí a vedoucí, kteří šli někam nahoru stanovat.
Tento v oblasti Bliznice nedojel
Hoverla (2061 m) je horší než Václavák
Na nejvyšším ukrajinském kopci jsem už pár let nebyl, a proto jsem vůbec netušil, jaké davy tam mohou být i v pracovních dnech. Koncentrace lidí odpovídala např. Sněžce, když jsou v sousedním Polsku prázdniny. A nebo Václavskému náměstí, když je v jeho horní části hojně navštívená demonstrace.
Výhled na nedokončený hotel v Kvasech při sestupu z Bliznice
Deštivá Koločava
Většina výjezdů z ČR na Zakarpatskou Ukrajinu nesmí opomenout Koločavu. Tak tomu bylo i u nás, takže v deštivém dnu jsme navštívili kostel sv. Ducha, sovětskou a českou školu, někteří hrob Nikoly Šuhaje a Eržiky. Navečer jsme potom přijeli do Podobovce.
Výhled na Sinjak (1665 m) z parádního vyhlídkového vrcholu Chomjak
(1542 m)
Vyhlídkový poloninový okruh nad Ráztokou
Travnaté hřebeny v oblasti Podobovce nabízejí spoustu různých výletů. Prvním z nich byla okružní hřebenovka nad obcí Ráztoka, kde se střídaly občasné lesy s krásnými výhledy z horských luk. Zábavné bylo také sledovat vlak, který tady překonává velké převýšení a projíždí několika tunely. Bohužel se tady začal rozšiřovat bolševník v rostlinách velikých i dost přes tři mety (odhad).
Koupání v řece Prut po sestupu z Horhan
Za zbytky radarové stanice na Stij (1681 m)
Poslední turistický den na Ukrajině nás čekala hřebenovka na polonině Boržava. Po necelých pěti kilometrech po nižším vedlejším hřebenu jsme došli k lanovce, kterou jsme se vyvezli o kus výše. O den později bychom to už asi nezvládli, protože se v Podobovci pořádaly závody ve sjezdu na horských kolech.
Pokus o vyfocení vrcholu Hoverly (2061 m) s minimem lidí, nahoře to
vypadalo počtem lidí výrazně hůře než na Sněžce či beskydské
Lysé hoře
Po vystoupení z lanovky bylo hned jasné, kdo je turista a kdo si přijel udělat pár selfie. Naše skupina vyrazila pěšky k vrcholu Gemba (1491 m), zatímco místní nastoupili do terénních aut a náklaďáků a nechali se tam vyvézt. Podle toho také úsek od lanovky na hřeben vypadá – zcela rozježděný.
Výhled ze svahů Hoverly
Po hřebenu jsme šli směrem na Veliki věrch (1592 m), a před ním jsem přemluvil většinu skupiny k pokračování na vyhlídkový Stij (1681 m). Účastníci nelitovali, když stezku vedoucí přímo po hřebenu zhodnotili jako nejlepší úsek celého ukrajinského výletu. Pozitivní dojem kazily zbytky asi radarové stanice na vrcholu.
Dav lidí sestupující a vystupující na Hoverlu od hotelu
Zarosliak
Ukrajinské shrnutí
Výlet poloniny Podkarpatské Rusi se z hlediska počasí a pěších tras po všech stránkách velmi povedl. Zápory byly občas odpadky v horách a davy lidí na Hoverle.
Někteří si na Hoverlu vynesli i kola… následně si je snesli
také dolů
Během zájezdu na Ukrajinu jsme našlapali přes 115 km, nahoru to bylo 4400 metrů a dolů 6700 metrů. Dvakrát jsme k přiblížení využili gruzavik a na Podobovci lanovku.
Pohodová skupina CK Alpina na svazích Hoverly
Na sestupu z Hoverly
K turistickému značení se využívají hraniční kameny z dob, když
část patřila Československu a část Polsku
Poučení v muzeu české školy v Koločavě
Vlak na trati Volovets – Oporets těsně před vjezdem
do tunelu
V nižších polohách se rozvíjí jeden nešvar – bolševník
Výhled na podmračenou poloninu Boržava
Na části hřebene Boržavy rajtují o sto šest teréňáky a
náklaďáky
Další výjezd stejného vehiklu, tento vozil 1,3 km daleko
paraglidisty
Ke startu se chystají i tři rogalisti
Částečně je na Ukrajině i na horách dost velký binec
Vrchol Stoj (1681 m) se zbytky asi radarové stanice
Výhled ze Stoje přes Veliki Vrch (1598 m)
