Kdy letět na Lofoty? Do země větru, deště a mlhy? No přece když svítí sluníčko, nefouká, neprší, mrzne jen při zemi, všechno je krásně zbarvené podzimními barvami a třešničkou na dortu jsou zasněžené špičky hor. Za polární kruh nás to s kamarádkou lákalo už dlouho, a tak když cena zpáteční letenky do norského Bodo a busu na letiště do Gdaňska nepřesáhla cenu startovného na Beskydskou sedmičku, nebylo nad čím váhat a v polovině října 2019 jsme vyrazily.
Vyhlídka cestou na Reinebringen
Malé povyražení před odjezdem na Lofoty
Dva dny před odjezdem – zjišťuji, že má nová goráčovka a péřovka se nacházejí v Tatrách. S dcerou. Má stará goráčovka – je taky u dcery. Na kolejích v Olomouci. Pláštěnka tedy musí stačit.
Západ slunce z Bodosjoen Camping
Den před odjezdem – aha, do optimálního batohu jen málo přesahujícího rozměry příručního zavazadla jsem dceři nabalila mou goráčovku a péřovku. No nic, vytahuji ten, co jsem dostala před 25 lety, na jednodenní výlety. Přece nebudu dokupovat do letadla větší zavazadlo, dražší než letenka. Po půlhodinovém boji jsem zvítězila nad hmotou. Je to tam! Věci na 5 dní – spacák, karimatka, stan, jídlo, vařič, rukavice i kulich v příručáku! Ručník se nevešel, když vylezu z oceánu, osuším se větrem. Nebo rovnou zmrznu.
Samy na pláži Kvalvika
Dvě hodiny před odjezdem – pobíhám po domě v kalhotkách a hledám své zateplené elasťáky. Vždyť jsem si je včera nachystala! Manžel má místy nemístné poznámky. Vyhážu svou skříň, koš se špinavým prádlem, dceřinou skříň, i když už pár dní není doma a chystám se do manželovy. Skříň ubrání svým tělem. Já jsem si je snad včera omylem zabalila do batohu!? Hmota zvítězila a věci zase vybaluji. Elasťáky nikde. Smějí se zapadlé za postelí. Podruhé se mi to sbalit nepodaří, beru větší batoh, snad na letišti projdu.
Polární záře nad Bodo
5 min před odjezdem – obouvám své lehké trekovky a podrážka se odlepuje od svršku. Už můžu panikařit? Hmm, už rok jsem je neměla na noze. Nasoukám se do dceřiných, tak v tom pět dní nevydržím. Běžím na půdu pro své zimní pohory. V elasťákách jsem jak kocour v botách.
Pobřeží u Bodosjoen Camping
Ze severní Moravy na Lofoty
Už sedím v autě, a co nemám, nepotřebuji. Jen se cestou na bus stavíme v Ostravě koupit ulomený díl stativu. Přece, co kdyby byla polární záře! Díl není, beru celý stativ v akci levnější než díl. Lýtka z tvrdých pohorek mě bolí už teď. Jsem zvyklá i do Tater chodit v běžeckých teniskách. Decathlon je moje spása! 10 min před zavíračkou vybírám jedny ze tří kotníkových trekovek. Vyřazuji ty s nápisem Na výlet do dvou hodin i ty bez membrány a ještě ukecám slevu. Uf!
Norsko pod náma i před náma
Půlhodiny před odjezdem busu mám zdá se vše. No, svačinku na cestu koupím ráno v Gdaňsku. Mohlo by se zdát, že mám občas smůlu, ale já se cítím jako dítě štěstěny! A tak míříme přes noc Flixbusem z Ostravy s přestupem v Katovicích do Gdaňska, odpoledne letadlem do norského Bodo, večerní procházkou po pobřeží do přístavu, krátký spánek v teplé čekárně, od půlnoci do tří zdřímnutí na trajektu, ještě pár hodin spánku opět v teplé čekárně v přístavu v Moskenes, aby mi pak se svítáním úžasem padla brada. Vítejte na Lofotech!
Ne to za mnou opravdu není tapeta! Pohled na vesničku Reine z vyhlídky
cestou na Reinebringen
S půjčeným autem po Lofotech
Půjčujeme na dva dny auto, ze kterého se stává naše základna i postel. V místní půjčovně nechtějí ani občanku, ani blokaci na kreditní kartě! Vyrážíme na ikonickou vyhlídku Reinebringen, od moře asi 400 m výškových, většina po nových kamenných schodech a výhledy z fotek skutečně neklamou!
Cestou na Reinebringen
Vzdáváme pokus vyjít až na zasněžený vrchol, bez nesmeků zledovatělá místa kloužou. Je po sezóně, potkáváme se jen se Slováky, Poláky a všudypřítomnými Asiaty. Podávám pomocnou ruku starší dámě, která má podle zabláceného pozadí se sestupem prudkým bahnitým terénem očividně problém. Odmítá se smíchem, že má čas a obdivuje nás, jak nám to jde, že v Honkongu jsou všude jezdící schody.
Sestup k vyhlídce po neúspěšném pokusu o vrchol Reinebringen
U země je stále mráz, i když má být nad nulou
Pohledy na dřevěné červené a žluté domečky rozeseté po březích zálivů pod skalními velikány berou dech. Touláme se křivolakými uličkami vesničky Reine a rozehříváme v útulné kavárničce s typicky bílým dřevěným nábytkem. Předpověď počasí sice stále hlásí kolem 5 C, ale ve skutečnosti je při zemi stálý mráz. Pokračujeme přes klenuté mosty dál na sever a za vesničkou Hamnoya táboříme. Na lihových kostkách v dřívkáči uvařím kuskus, přidáme konzervu tuňáka a máme vydatnou večeři. Skoro všude na WC teče až vařící voda, tak si rovnou zalijeme do termosky čaj. Podaří se mi z auta vymontovat zadní sedačky, takže se můžeme natáhnout na nafukovačky a nemusíme se mačkat na předních.
Výhledy z Hamnoy
Kde se začít otužovat? No přece na Lofotech
Druhý den přejedeme Lofoty k severnímu pobřeží projít se na bílé písčité pláže Kvalvika ukryté mezi skalisky. Lehce mrzne, ale když se chci začít otužovat, tak není lepší příležitost, než u Norského moře! Běžím, běžím, ledový vichr mě bičuje nejen do tváře, lýtka už chladem necítím a vody stále po kolena. Nezbývá než si lehnout. Cesta zpět je naštěstí do kopce, po hodině začínám opět cítit chodidla.
Olenilsoya kystfort – na vrcholku zbytky vojenského opevnění
Odpoledne ještě přejedeme do nejjižnější vesničky Lofot, s nejkratším názvem Ä, užijeme si večerní výhledy a vracíme se do přístavu v Moskenes, odkud v 7 hodin ráno odplouváme zpět na pevninu do Bodo. Procházkou přes město a letecké muzeum dorazíme na pobřeží do Bodosjoen Camping, kde se na jednu noc ubytujeme v té nejmenší dřevěné chatičce. Je vytápěná, s vařičem a v hlavní budově jsou sprchy, víc nic ke spokojenosti nepotřebujeme.
Stmívání ve vesničce Hamnoy
Dočkaly jsme se polární záře!
Užíváme si výhledů přes moře na zasněžené vrcholky, pozorujeme dopravní letadla těsně nad hlavami a časté průlety stíhaček, co mají základnu na nedalekém letišti. Přestože aplikace hlásí, že polární záři neuvidíme, máme štěstí a náhodou se v noci cestou z chatky na WC všimneme na obloze mihotání světle zelených šmouh a radujeme se jak malé.
Přes sedlo na pláž Kvalvika
Další den dopoledne už jen pěšky na letiště, na večeři pirohy v Gdaňsku a opět přes noc busem do Katovic a vlakem do Ostravy. Pláštěnku jsme nepotřebovaly, trekové boty z Decathlonu nepromokly, neklouzaly ani nedělaly puchýře. Jen si příště přibalím tu péřovku
Reinefjord
Nejjižnější vesnička a nejkratší název Ä
Pohled z bivaku na Hamnoy bridge
Pobřeží u Bodosjoen Camping
