Každoročně je Lysá Hora (1323 m) obsypána jeden lednový den spoustou běžců a horalů, kteří se ať už v jednotlivcích nebo ve dvojicích, snaží co nejvícekrát vystoupit na vrchol v rámci čtyřiadvacetihodinového závodu LH24. Ten letos připadnul na víkend 18.-19.1.2020. Ve dvojici je to paráda, než parťák dokončí kolo, stihnu ochutnat všechny dobroty z gastra. Sladké, slané, zeleninu i ovoce. To jsem si v jednotlivcích neužila, když jsem kroužila bez přestávek v depu a jedla za chůze svačinky, co jsem si doma nachystala.
Autorka na trati LH24
A tak z prvního kola si vybavuji jen rýžový nákyp a z druhého vynikající buchtičky s krémem. Sice mi něco říkalo, že naložit si jich plný talíř asi 1,5 hodiny před střídáním s Ivošem není úplně ten správný nápad, ale chuť byla silnější. Třetí kolo klušu kolem trafa a začíná mě polévat horko. Za odbočkou z asfaltky mě oblévá studený pot a v hangu už asi budu zvracet. Nemyslím na nic jiného, než jak to dobré šodó udržet v žaludku. Povedlo se! No, nechci náš tým ohrozit, tak už si bohužel nedám ani krupici ani žemlovku a pro jistotu zůstanu u polívek.
Ivo na trati LH24
Foto: Lukáš Podolák a Jakub Stryk
Více fotografií: Fotogalerie LH24
ZONERAMA
Dole kopcem nejlépe během
Stehna jsem si rozsekala v seběhu už v prvním kole, snažila jsem se to sice ubrzdit, ale když to baví, rozum jde stranou a já Letííím! Vítr ve vlasech, něhové vločky v očích, led, sníh a kameny pod nohama. Turisti uskakují a adrenalin teče proudem! To si do kopce při svém plazení neužiju. Dole škemrám o chladivý krém a objednávám si u Milana soukromou masáž. Pomohlo!
Až na ty křeče ve čtvrtém kole, které mě začínají chytat do šlapek. To už znám, nesmím vůbec zatínat svaly, propínat špičky a tak si tak nějak baletím na gumových nohách. V gastru seberu ze stolu solničku, nasypu si ji do čaje a představuji si vývar. Je po půlnoci, čekám na pokoji na střídání, pouští se do mě zimnice a mám problém spočítat, kdy to vlastně Ivoš asi přiběhne.
Únava mě postupně dobíhá
S postupující únavou a nevyspáním se IQ snižuje na úroveň houpacího koně, a tak si musím na mobilu přepnout čas na ručičkové hodiny a kroužím prstem dokola. Příště si sebou beru papírové parkovací. Ve dvě ráno přibíhá, pár příjemných slov na povzbuzení a vyrážím znova do chumelenice. Z mlhy a tmy se vynořují kolem mátohy závodníků, jen občas prosviští někdo ze špičky.
„Na vtípky nemám náladu, nemáte-li na Ladu, nezdržujte práci naší mototechny, prosím vás Pragovka bejby, zastaralý je to kus, zbytečně moc najezdí, neví co je šlus“ nevím proč zní mi v hlavě zrovna tahle písnička. Kde to jsem? Kudy to jdu?? Ne, tady tím prudkým a dlouhým krpálem jsme určitě nešli! Ještěže jsem si vzala ty delší hole. Visím na nich celým tělem a přitahuji se nahoru. Ve sněhu jsou už vyšlapané prudké schody a do nebe teda nevedou, to vím jistě. Asi tady umřu. A zaobírajíc se myšlenkami na hezký pohřeb se hang najednou narovnává, přicházím na značku a svět je najednou krásnější. Překlušu traverz, ochutnám vodu ve studánce, pár serpentin po sjezdovce a opět kontrolovaně padám až do depa a na půl hodiny do postele. Nevím z čeho, ale mám chuť zvracet už i cestou dolů.
Do posledního kola
Ivoš končí své šesté kolo a já do něj vyrážím. Vtlačím do sebe gel, nějakou guaranu, kofein a Kristýnka mi nabízí své kouzelné gumové Bombusové medvídky, prý ji vždycky nakopnou. Není čas ptát se kdo je kdo a tři zhltnu. Nevím čím to je, snad tou představou posledního kola, tím svítáním, těmi medvídky (jen jestli to nebyly ty z Bogoty s plnými bříšky?), ale kolem trafa pořád klušu, v hangu dokonce i předbíhám, do sjezdovky se raduji z čerstvě zasněžené krajiny a po pípnutí na Lysé vypínám receptory bolesti a užívám si té euforie v seběhu.
Do třináctého kola už Ivo nemusí, ty první nedostihneme a třetí nás
nedoženou. A přece jenom si chce šetřit to na podzim operované koleno.
Děti nám říkaly, že je nerozum to jít. Ivoš po operaci a mě po zimním
bivaku a tahání těžkého batohu na silvestra opět švihlo v zádech. To je
tak, když rodiče neposlouchají své děti.
Jaká byla LH 24 v roce 2020?
Druhé místo ve smíšených dvojicích nad 50 let je naše
Klouby mi opět šetřily bačkůrky HOKA, jistotu kroku dodávaly lehoučké hole FIZAN a psychickou podporu dodávali všichni fandící známí, neznámí, příbuzní a sympatičtí pořadatelé na kontrolách. Díky všem za silný zážitek! A tobě Ivoši, žes mě opět vytáhl na trochu delší procházku.
Propozice a výsledky https://www.lh24.cz/…zice-zavodu/
