TuleniPasy.cz

Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.

Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.

VKV 2020 nejenom na Ondřejník a Radhošť

Poslední víkend v srpnu nám byly naplánovány náročné kopce VKV 2020. Mezi nimi nemohl chybět Ondřejník a Radhošť. Výlety jsme měly spojené s řadou doprovodných aktivit typu hraní si na hřišti, honění se se štěňátky a cpaní se výborným jídlem.

Prvním kopcem Ondřejník (710 m)

V sobotu ráno jsme se probudili do slunečného dne nabytí energií s plánem jet na kola. Prvně táta řekl, že pojedeme na Ondřejník (710 m). Dojeli jsme pod Frýdlantu nad Ostravicí a sundali kola z nosiče za autem. Když jsme jeli do kopce, tak bylo po straně hřiště, na které jsme s Ladou chtěly jít, ale nakonec jsme tam nešly.

#skimokids at VKV 2020 – Ondrejnik od palic na Vimeo.

Cestou nahoru jsme dělali zastávky na focení a výhledy. Museli jsme vyjet nahoru, kde bylo kolem restaurace hodně lidí. Nahoře u kapličky na Ondřejníku jsme našli malé hřišťátko. Mohly jsme se tak s Ladou úplně vyblbnout. Kromě rychle jedoucí lanovky s prohupem na konci tam mají třeba malou trampolínu zabudovanou do země. Dále jsme využily houpačky a velký dětský kolotoč. Na něm byl legrační nápis, že nesplňuje nějakou bezpečnostní normu pro dětské atrakce. To nám s Ladou nevadilo, nechaly jsme se od táty pořádně roztočit. A nejenom to, také jsme tam při točení dělaly rozštěpy a mosty.

Dolů jsme jeli dlouhý sjezd s krásnými výhledy až k autu. U auta táta naložil kola a jeli jsme do Ostravice k hotelu Freud, kde na nás už čekal Martin z Rumasportu. Dali jsme si tam vydatný oběd. Já jsem měla těstoviny s krevetami, Lada měla (jídlo co měla Lada), táta měl to co měl a Jitka měla to co měla. Po obědě jsme jeli k Martinovi domů podívat se na štěňátka. Těch bylo původně deset, ale zbyly už jenom dvě pejskové holčičky. U štěňátek jsme byli docela dlouho, honily jsme se s nimi po velké zahradě a hrály jsme si s nimi.

Na Třeštík (850 m) přes dva kopečky

Od štěňátek jsme jeli na Bumbálku, kde jsme zaparkovali. Čekal nás krátký okruh na Třeštík. Prý, aby to nebylo po silnici, tak jsme museli jet po červené turistické značce. Hned na začátku jsme to s Ladou kousek tlačily. Potom jsme ale nasedly na kola a ujížděli jsme dospělým. Divili se, že jsme tak rychlé, tak se nás snažili dohnat, ale to se jim nepodařilo. Na Třeštík jsme jeli přes Trojačku (938 m) a Čarták (953 m), kde jsme se zastavili na rozhlednu. Měli jsme štěstí, protože slečna, co tam byla, už skoro zavírala, ale nakonec nás pustila dovnitř. Cestou nahoru na rozhlednu jsme museli vyjít hodně schodů. Nahoře byly krásné výhledy, takže za mě to za to stálo.

Dole jsme nasedli na kola a jeli směr Třeštík. Před námi byl dlouhý sjezd dolů. Terén byl smíšený les s loukou. Na Třeštíku jsme se vyfotili a dali jsme si pauzu s pitím. Z Třeštíku jsme měli před sebou sjezd k autu. Napřed jsme ale museli vyšlapat k Horskému hotelu Sůkenická, což se opět neobešlo bez tlačení. Taťka mi málem nakukal, že to nahoru vezmeme po sjezdovce vedle vleku. Jeli a šli jsme na okolo. Od Sůkenické jsme jeli rychle po asfaltu k autu. U něho šla Lada a Jitka koupit frgály a sýry.

Původně jsme měli jet ještě na další kopec, ale jak počasí naživo, tak i radar slibovaly déšť. A vyšlo jim to. Místo kola jsme tak jeli autem do Jablůnky a po cestě jsme sýry a oblepily jsme krabici od frgálů ducktapem.

Na Radhošť (1129 m) to bylo hodně do kopce

Na neděli 30. srpna nás čekal nejvyšší vrchol Radhošť. Vůbec se nám nechtělo vylézt z postele, ale táta nás donutil. Nasnídali jsme se, oblékly do cyklistického a autem jsme vyrazili do Rožnova. V Rožnově jsme zastavili kousek nad kempem a čekala nás cesta přes Chatu Mír. Začali jsme rovným dlouhým stoupákem a v první zatáčce jsme s Ladou zjistily, že se až tam dalo dojet autem. To mě táta pěkně naštval, že jsme sem musely vyšlapat na kole. Celou cestu nahoru jsem na něj byla naštvaná. Nepomohlo mi ani občerstvení na Chatě Mír.

Nad chatou se místy otevíraly krásné výhledy jak na Radhošť, tak i na ostatní kopce okolo. U rozcestí Pod Radhoštěm jsme odbočili strmě do kopce po zelené turistické značce. Z místa, kde značka opustila silnici jsme po kamenité stezce kola s Ladou tlačily až nad hranici lesa. Tam jsme opět nasedly na kola a s výjimkou krátkého úseku pod samotným hřebenem jsme to vyjely. Na hřebenu byla spousta lidí. Dojeli jsme mezi nimi k chatě, kde jsme se občerstvily. Odtud to bylo na Radhošť už jenom kousek. Dojely jsme na něj a zase jsme se museli fotit jak u soch, tak před kaplí.

Aby toho nebylo málo, můj táta řekl, že nás bude natáčet. To byl zase opruz. Ještě jsme jeli přes Radegasta a dojeli jsme na Pustevny. Z Pusteven jsme jeli krátkým sjezdem na Mořské oko (975 m). Mořské oko mě ale trochu zklamalo, protože jsem myslela, že to bude něco víc než malinkatý rybníček. Jako u ostatních vrcholů i u tohoto jsme se vyfotily a jeli jsme do kopce ten sjezd, který jsme předtím jeli dolů.

Z Pusteven jsme jeli kousek vedle cesty, kterou jsme přijeli, ale připadalo mi, že tato byla lepší. I když táta řekl, že to už nebude do kopce tak to do kopce samozřejmě bylo. Touto cestou jsme dojeli k odpočinkovému místu pod Radegastem, kde jsem se tvářila, že chci dospěláky zabít. Dál už to byl opravdu krásný sjezd a stavili jsme se na oběd na chatě Mír. Poté jsme nějak zvládli extra dlouhý sjezd až ke kempu, ale táta zastavil u auta a pak pro nás přijel.

Vyhlídkově na Petřkovickou horu (608 m)

Dal kola na auto a jeli jsme směr Petřkovická hora. Zastavili jsme u rozcestníku Nad Straníkem, odkud jsme jeli nahoru. S Ladou jsme na rodiče počkaly u rozcestníku Strážnice, kde byla velká hromada dřeva. Asi po pěti minutách přijeli. Poté jsme jeli po žluté značce. Cestou byly i výhledy u kterých jsme se fotily. Jeli jsme přes Dlouhý kopec až na Petřkovickou horu. Tam jsme se vyfotily a pak jsme jeli cestou dolů, kdy nás táta zase natáčel. Dojeli jsme k autu, nasadili jsme kola a ještě se projely na Kapli panny Marie a Lípy na Hůrkách (321 m). Poté už nás čekal jenom přejezd do Jablůnky.

Podobné články

Komentář

Pište prosím slušně, s diakritikou a k věci. Dodržujte pravidla a využijte možnosti formátování uvedená pod formulářem.

 

Pravidla a možnosti formátování

  • Nepoužívejte HTML značky, blog podporuje sexy formátování texy. Například nový odstavec získáte 2x odřádkováním, citace započněte znakem ">", odkaz: "text odkazu":odkaz, **tučně**, *kurzíva*
  • Adresy začínající na http:// budou automaticky převedeny na odkazy
  • Jediné dvě povinné položky formuláře jsou Jméno a zpráva
  • Na předchozí komentáře odkazujte zápisem [2]
|
 

Hledání na webu

Co se chystá

Důležité

Významné výlety

Poslední odkazy

Poslední komentáře

Naše kopce na summitpost.org

 
 
160x600afil-awards.jpg
ladiran-160x600.jpg