MountainSki.cz je věnován různým aktivitám ve sněhem nebo ledovcem pokrytých horách. Hlavní náplní je skialpinismus, splitboard a vše s ním spojené.
Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.
Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.
Lavinový batoh je jedinou aktivní lavinovou pomůckou v současnosti, která po pádu laviny s vysokou pravděpodobností umožní zasaženému zůstat na povrchu nebo jen lehce přisypán. Na veletrhu ISPO 2014, kde byly představovány novinky zejméne na letošní zimu, jsme si všimli, že lavinové batohy zažívají obrovský „boom“. Není tedy na škodu seznámit se s dostupnými systému a s jejich pro a proti.
Uděláš oblouk doleva a oko periferně zahlédne něco nezvyklého – prasklinu rozebíhající se napříč celým svahem. Mozek Ti nejdřív říká, že to je ledovcová trhlina. Ale hned se opravuje – jsi ani ne ve 2500 metrech a pod sebou máš jen asi 30cm sněhu. Rychle Ti dochází, že jsi právě odřízl celý svah a svezeš se v základové lavině…
Po obecném uvedení do problematiky sjezdových technik je na řadě upřesnění nejčastěji používaných pojmů u skialpinismu a freeridu. V metodice sjezdu na lyžích, stejně jako při výstupech a obecně jakémkoliv pohybu na lyžích se často opakuje několik základních pojmů. Aby nedošlo k případnému nedorozumění, některé z těchto pojmů uvedeme.
Plachetnice typu klipr se v 19. století využívaly k obchodním účelům. Díky jejich konstrukčním vlastnostem – štíhlosti a délce dosahují totiž rychlosti až 21 uzlů (1 uzel = 1,852 km za hodinu ) a jejich kolébkou je právě Holandsko. Většina těchto plachetnic jsou zrekonstruované stoleté lodě, kterým s postupem času přibyl i motor pro případ bezvětří nebo usnadnění manipulace v přístavech.
Po předchozím rozlyžování se na Hoher Sonnblicku a ve východním žlabu Mt. Maudit (Beton Ski Team byl na začátku května v Rakousku a Chamonix) ještě dále zůstáváme v Chamonix. Začátkem května 2014 prší, a proto vydatně odpočíváme v hotelu Rolba Inn. Počasí se zase lepší a je třeba zmizet pryč z toho civilizačního humusu.
Ve volném terénu nikdo nikdy nikomu nezaručí vynikající sněhové podmínky v rámci jednoho sjezdu nebo v průběhu jednoho dne. Naučit se lyžovat ve značně proměnných sněhových podmínkách je základním úkolem každého, kdo se chce pustit dál od betonových povrchů současných sjezdovek. Na webu TuleniPasy.cz tak začíná metodický seriál zaměřený na pohyb ve volném terénu.
Nejlepší způsob, jak přesvědčit ostatní o výjimečnosti produktů, je vyzkoušet je na vlastní kůži. A tak se ve švédském Östersundu rozhodli zorganizovat JOE – Jämtland Outdoor Experience, tedy testování produktů od firem, které z tohoto města a jeho okolí pocházejí – Hilleberg, Klättermusen, Lundhags, Woolpower.
Před sedmou hodinou ráno 24. září 2014 byli během výstupu smeteni lavinou 100 výškových metrů pod vrcholem Shisha Pangma (8013 m) dva členové skialpinistické expedice Dynafit Double 8 – Andrea Zambaldi (32) a Sebastian Haag (36). S lavinou lětěli asi 600 výškových metrů přes strmé ledovce bez šance na přežití.
Na konci prázdnin hodně lidí, kteří se jakýmkoliv způsobem pohybují po horách (nemusí to nutně být čistokrevní horolezci) míří do Teplic nad Metují, kde se ve dnech 28. až 31. 8. 2014 uskutečnil už 31. Mezinárodní horolezecký filmový festival. Vzhledem k jiným povinnostem jsem se letos zúčastnil festivalu jen ze soboty na neděli v délce 22 hodin, a z tohoto necelého dne jsem si dovolil ještě pět hodin prospat. A jaké byly dojmy?
Z Řecka jsme se vydali na první zářijový týden do Ázerbájdžánu, kde jsme chtěli vystoupit na některé zajímavé kopce včetně nejvyššího vrcholu Bazarduzu (4466 m) (Альпинистские маршруты восхождений на вершину Базардюзи), který leží na hranicích s Ruskem. Na něj jsme se nakonec nevydali, a dali jsme přednosti „jen“ nižšímu Qizil Qaya (3726 m). Pohoří v Ázerbájdžánu jsou krásná a jejich návštěva určitě stojí za to v rozmezí jednoho až dvou týdnů.
Poslední dotyk lyží se sněhem během předvelikonočního skialpování v severním Švédsku a Norsku se uskutečnil v neděli navečer po návratu z Narviku (Norský Narvik před velikonocemi) do nejsevernějšího švédského města Kiruna wiki, která leží přibližně 145 km nad severním polárním kruhem. V Kiruně se nachází malé lyžařské středisko na svazích Luossavaara.
V průběhu výletu do severního Švédska (Předvelikonoční skialpování za polárním kruhem ve Švédsku) se nenápadně objevil nápad podívat se i do Norska vysoko nad polární kruh. Nebylo to daleko, takže jsme půjčili nové auto Škoda Yeti 4×4 a vyrazili do Narviku.
Pirin, to je podle toho boha. Perun hromovládce tu sídlí mezi skalisky a baví se tím, že na lidi, kteří mu lezou do zelí, sesílá hromy a blesky, zřejmě vládne i mlhou a větrem. Skialpinisty má nejraději. Nejdřív je na bílé pláně naláká, pak praští kladivem po palici, a jen toho, kdo nezdrhne, po zásluze odmění.
V týdnu od 14. do 20. dubna 2014 jsme se vydali ve smíšené čtyřčlenné česko-švédské (Jan, Martina, Lenka a palič) daleko vysoko za polární kruh do Švédska. Naším cílem bylo pojezdit na skialpech v oblasti nejvyšší vrcholu Kebnekaise (2106 m). Nakonec celý výlet dopadnul trochu jinak, než bylo původně plánováno a na lyžích jsme pojezdili dohromady šest dnů jak ve Švédsku, tak Norsku. Na nejvyšší místa Švédska Kebnekaise – Sydtoppen (2106 m) a Nordtoppen (2097m) – jsme se kvůli počasí nedostali.
Cesta je od stěny dost daleko, neříkám, že sem kameny nemůžou doletět, rozhodně tu na ně ale nehodlám čekat, čímž i popoženu Albiho a pokračujeme dál. Albimu najednou zajede noha po koleno kamsi, stačí na mě dvakrát zařvat Dober a už mizí v trhlině celý. Vrhám se kolem nejbližšího kamene, dvakrát ho lanem omotám, jako správný neskautík provedu jakýsi prapodivný pa-uzel, který mě napadne a smyčku zajistím cepínem.
