Povedený zářijový pěší víkend v Kamnišsko-Savinjských Alpách

V půlce září jsem byl pracovně ve Slovinsku, a jelikož jsem v pátek 13. září 2013 do pozdního večera stihnul udělat i to, co jsem měl dělat původně v sobotu, nezbývalo, než se poohlédnout po kopcích na víkend. Po sobotním ranním zhodnocení předpovědi počasí byl vybrán na sobotu Grintovec (2558 m), zatímco na neděli se uvídí.

Z parkoviště u Dom v Kamnišskoj Bistrici (600 m) jsem odcházel těsně po desáté hodině ráno za krásného slunečného počasí. U prvního rozcestníku jsem se trochu zarazil, neboť se na něm skvěl nápis 3:45 h – Cojzova koča (1793 m) (resp. na webu Planinsko društvo Kamnik – Cojzova koča). Promnul jsem oči, ale časový údaj nezmizel, takže jsem si hned pomyslel:
„To teda bude výlet šlapat téměř čtyři hodiny jenom na chatu. Co potom teprve na samotný kopec?“

Časový údaj naštěstí neodpovídal aktuální reálné situaci – u chaty jsem byl za dvě hodiny s tím, že jsem původně chtěl jít tak, abych se nezpotil (nepodařilo se, bylo moc teplo). Cestou jsem potkal tříčlennou českou skupinu, která přespala v bivaku místo na chatě, neboť byli přesvědčeni, že na chatě se za přespání platí 20 EUR. Reálná cena pro členy OEAV či DAV je ovšem od 8 EUR za noc výše.

Na chatě jsem dal Laško pivo, které se v tom vedru, a při dalších více než 700 výškových metrů přede mnou, velmi hodilo. Posílen pivem vypitým za čtvrt hodiny jsem opět začal šlapat do kopce (Cojzova koča na Kokrskem sedlu – Grintovec). Nedaleko od chaty bylo zčásti zkonzumované skopové, kdy nějaká šelma zabila ovci a kus jí zbaštila.

Kupodivu jsem cestou nahoru předbíhal další a další lidi, z nichž nejstarší pán měl 79 (!) let. Klobouk dolů, šel sice pomaleji (velmi rád bych v jeho věku takto běhal po horách…), ale v tak vysokém věku dát v pohodě 2000 výškových metrů nahoru, a poté zase dolů? Parádní výkon!

S předbíháním jsem skončil, když jsem se dal do řeči s Tinou z Ljubljani, která fotila svojí kolegyni mobilem iPhone 5. Plkalo se, a na vrchol Grintovec (2558 m) se dorazilo plus mínus společně. Z chaty jsem to měl za 1:31 h včetně přestávek a plkání.

Z vrcholu jsou fantastické panoramatické rozhledy (všechny viditelné kopce z Grintovce mají na Cojzově koči na ubrousku pod talíř – doporučuji si něco dát) a dokonalost ještě zdůrazňovaly chuchvalce mraků stoupající z doliny Kamnišské Bistirice k hřebenu. Nemělo to chybu.

Kolegyně z Ljubljani měla zajímavou poznámku k tomu, proč letos začala chodit po horách:
„Hory jsou ve všem dokonalé a vše je zadarmo. V městě jenom platíš. Tady máš spoustu kyslíku (nepotřebuješ kyslíkový stan) trochu saunu, solárko, fitko, běhací pás, a někdy také sprchu. Co více si přát?“
Z dámského hlediska to asi popsala úplně přesně :-)

Po odfocení obvyklé stojky a reklamních fotkách na čistý ovocný denně vyráběný nápoj, jsme začali sestup stejnou cestou jako byl výstup. Skuipna se rozrostla o čtyři Men in Black z Ljubljani. Na chatě jsem byl za hodinu a jednu minutu. Na občerstvení byly nějaká piva Laško a Kranjske klobasice. Mezitím všichni z Ljubljani zmizeli do doliny Kamnišské Bistrice.

Hra mraků se zapadajícím sluncem neměla ve výšce kolem 1800 metrů chybu a snadno se daly udělat kýčovitéf fotky. Restaurace v chatě měla zavírat v deset hodin, ale jelikož se hrálo basketbalové mistrovství Evropy, zavírací hodina byla posunuta.

V noci na neděli se počasí pokazilo, foukal silný nárazový vítr a k tomu nízká oblačnost a mlha. Původní plán byl rychle přehodnocen s tím, že se podívám někam do doliny pod skalnatý vrchol Skuta (2532 m). V případě, že se počasí vylepší, by to bylo s výstupem na vrchol a návratem stejnou cestou.

Počasí se nevylepšilo a vítr měl v nárazech rychlost, která velmi znesnadňovala až znemožňovala chůzi a pohyb obecně. V husté mlze a silném větru jsem to otočil ve svahu pod hřebenem na Skutu (viz červená tečka na níže uvedené fotce). Paradoxem bylo, že když jsem sestoupil zpátky na plato nad bivakem, tak se snad na čtvrt hodiny otevřel výhled na Skutu v celé její kráse. Grintovec byl mezitím pořád v mlze. Vracet se mi nechtělo, a proto jsem sestoupil na chatu a následně do Kamnišské Bistrice.

Oblast Cojzovy koči je parádní, a tak se hned nabízí otázka „A co tam dělat v zimě?“ Co třeba Grintovec Ski Tour.