V odjezdový den během výletu Fantastický prašan a slunce v březnovém Pirinu byl v plánu pouze krátký relaxační výlet. Jako cíl byly zvoleny svahy a pláně z vrcholu Tsamomorilski chal (2681 m), na nějž vede do výšky přibližně 2500 metrů nefunkční sedačková lanovka. Slunce pálilo o sto šest už od rána.
Po pátečním rozlučkovém večírku bylo zájemců o skialpový výlet minimum, takže jsme se nechali popovézt jenom v genderově nevyvážené čtveřici k biatlonovému areálu. Tady na nás už čekala opět genderově nevyvážená pětičlenná přechodová skupina. Z ní se odpojil Honza na splitboardu a sjel dolů do Banska, zatímco všichni ostatní (1 žena a 3 muži) se přidali k nám. Na pásech jsme popošli k dolní stanici sedačky a kousek za ní jsme začali stoupat původní sjezdovkou, která už stihla hodně zatůst náletovými dřevinami.
S výjimkou Dušana si všichni ostatní přechodáři schovali batohy v lese – Dušan si ho posléze donesl až nahoru, neboť asi není zvyklý chodit bez těžkého batohu. Nastoupali jsme přibližně 900 výškových metrů s tím, že v dolní části jsme se maximálně snažili využít stínu v lese, zatímco nad pásmem lesa už do nás slunce pralo o sto šest. Výhledy jsme měli parádní na všechny strany,a pohodový výstup neznepříjemnil ani vítr nad 2400 metrů.
Horní stanice sedačkové lanovky je v dezolátním stavu a rozpadá se čím dál více. Je to škoda, protože sjezdokva má výborné převýšení, sklon, šířku a nestandardní výhledy jak směrem k Todorce, tak na pohoří Rila.
Sjezd neměl chybu, kdy v horní části se jednalo o širokou pláň, níže průjezd různě hustou kosodřevinou a ještě níže náletovými dřevinami náhodně porostlým svahem. Následný dojezd do Banska už byl převážně v mokré kaši.
V Bansku jsme se stihli akorát rychle naobědvat, sbalit a mohlo se vyrazit do České republiky… Tím byl bulharský týden ukončen. Sněhové podmínky byly fantastické a počasí s výjimkou jendoho dne vynikající.
Foto: Zuzka Jiřištová a palič
Nejstrasnejsi na tom bylo, ze jsem s Dusanem udrzel tempo, kdyz jsem se trochu hecoval.