V sobotu 30. července 2011 bylo proměnlivé počasí. Nicméně, nevypadalo to, že by mělo nějak intenzivně pršet nebo dokonce být bouřky. Jako cíl celodenního výletu tak byl zvolen vrchol Ojstrica (2350 m) v Kamnišsko-Savinjských Alpách. Bohužel bouřka nakonec přišla, a tak jsem to zabalil u Malé Ojstrice (cca 2000 m), když všude okolo byly zatím jenom blesky a hromy bez deště.
Výstupů na Ojstricu (2350 m) (775 m) je celá řada, a jsou podrobně popsány na SummitPost.com. Jelikož jsem si vybral trasu jenom odhadem podle mapy, začal jsem ve výšce asi 770 metrů v dolině Podvolovljek. Nebyla to správná volba, což jsem poznal v zápětí, když Slovinci mají někdy turistické značení podobné tomu rumunskému, tj. naprosto přehledný úsek má značku co tři metry, zatímco třeba odbočka s cesty není značená vůbec. Na neznačení odboček jsem si zanadával víc než hodně.
Odbočku jsem samozřejmě nenašel, a tak jsem to vzal k předpokládané pěšině přímo vzhůru prudce lesem. Stezka byla o více než 100 výškových metrů nade mnou, ale našel jsem ji v pohodě. Další úsek by byl jednoduchý až ke statku na planině ve výšce asi 1100 metrů, nebýt jedné maličkosti. Tou byl asi vloni vysekaný kus lesa, který stihnul zarůst do výšky až 1,8 m malinami, kopřivami a bodláky. Těch asi 80 m skrz se adekvátně projevilo na odhalených končetinách.
Výše samozřejmě nebyla značka ani odbočka po původně zamýšlené výstupové trase, a tak jsem po silnici došel až k parkoviští pro chatu Kocbekov dom na Korošici (1808 m). Tam bylo přes dvacet aut, takže to vypadalo, že hory budou plné lidí. Nebyly, potkal jsem možná deset lidí.
Kolem chaty ve výšce 1564 metrů se rychle nabírala výška do skalnatých a kosodřevinatých partií nad hranicí lesa. Vrcholy, planiny a údolí mezi nimi, stejně jako závrty něměly chybu. Škoda jen, že z dálky se začalo ozývat hřmění.
Ze sedle Sedelce (1907 m) už byla vidět chata Kocbekov dom na Korošici (1808 m), a nad ní rozsáhlý hřeben Ojstrice (2350 m). Vrchol byl v mlze a mlha se postupně objevovala všude okolo. Za hřebenem byly slyšet blížící se hromy, takže bylo jasné, že na vrchol Ojstrice to dnes nepůjde. Rychle jsem vyšel asi 100 výškových metrů na Malou Ojstricu, pofotil okolí a rychle začal sestup.
Bouřka mě chytla kus na salaší Vodolje (1570 m), takže jsem do salaše zalezl asi na hodinu než blesky a hromy přestaly vyvádět přímo nad salaší. Jakmile déšť trochu polevil, pokračoval jsem v sestupu do 770 metrů. Sestup byl o ničem, a vylepšený o několi výživných pádů a několikrát ztracení značek odbočujícch z cest.
Výlet to byl povedený, škoda proměnlivého a polojasného počasí, které přešlo v bouřku. Fotky jsou všechny do tmava, což věrně odpovídá aktuálním světelným podmínkám. Na hlavní vrchol Ojstrice to teď kvůli počasí nevyšlo, tak snad někdy příště.
