Je konec jara a z důvodů mého menšího pádu na našich skalkách u nás za barákem, se stále nemůžeme donutit a odjet do Vysokých Tater. Jenže nastává změna v podobě třídenního okna a není jiná možnost, než odjet jako kulhající mršina! Na Chatu pod Rysmi (2250 m) chodím skoro desátým rokem a pokaždé, co procházím okolo hřebínku Žabího koňa si představují, jako to je být tam na hraně. Dvakrát nás z tama již odneslo počasí pod nástupem, ale tento víkend to vypadá dobře.
Do Tater dojíždíme jak je naším zvykem po práci a nejlépe v ranncíh hodinách následujícího dne. Nechce se nám nic vymýšlet, a tak skáčeme do našich spacáků přímo na parkovišti za auto. Dáme jedno pěnivé na spaní a ztrácíme se.
Krásný výstup pětkovou Štáflovkou
Okolo 5.00 hodiny ráno nás již budí první přijíždějící auto. Dáme kašičky a odcházíme směr Mengusovská dolina. Na dnešní rozlezení si vybíráme klasiku a to Štáflovka (V) v jižní stěně Volie veže.
Jak to bývá, jsme rozbití jak hračky, a proto náš postup pod stěnu není žádná hitparáda. Před sedmou hodinou se rozhodujeme ještě zastavit na Popradském. Dáme kávičku a koláč a jde se dál. Za další dvě hodinky stojíme navázání pod naší dnešní cestou. Vzhledem k tomu, že tento výlet polezu jen s jednou nohou, má Jeňa přednost vrchního tahače výletu. Vzhledem k jeho rozlezenosti z našich skalek mu první dvě délky nedělají žádný problém a již stojíme na široké polici. Třetí délku nakonec po zvážení výtahnu já, ale je to opravdu choďák. Holt, je to klasika a na tu se nešahá! (a to je dobře).
Poslední plotnovitá délka je krásný rajbas, ale místy s velkými puklinami, takže žádný velký problém. Poslední délka na vrchol již navazuje na naší známou hranu (Južné Žebro) a na oběd jsme na našem vrcholu. Opět pohledy, které sice známe, ale které neomrzí! Něco pojíme a slaňujeme zpět k batohům. Jsme celkem unavení a rozhodujeme se přejít k Viktorovi na chatu a pořádně odpočinout.
To se i celkem daří, jelikož dnešní pivo opravdu stojí za starou belu. Vychutnáme západ slunce na Rysech a jdeme na nás celkem brzo spát. Sponzorství se oplácí, VIP kamna jsou opravdovou lahůdkou.
Trojková klasika na Žabí koň
Ráno vstáváme hned s personálem, něco málo posnídáme a v plné
polní scházíme pod řetězy. Zde necháme naše batohy a s materiálem
lezeme na dnešní nástup. Cíl je již jasný Žabí koň
(III).
Krásna, ostrá, vzdušná hřebínková klasika (ještě by k ní šlo
vymyslet mnoho nej). Počasí dnes bude držet. Bezvětří a sluníčko se již
do nás pěkně opírá. Jelikož na této trase je celkem těsno, tak
pospícháme, ať jsme první a užíváme si volnosti na této cestě. Dolez na
první štand (slanění), je celkem zajímavá obtížnost bez jištění,
doplněná místy sněhem a sutí. Před slaněním na hranu, začne trochu
foukat a Jeňa se chvilku nachází na Slovensku a pak zase v Polsku!
Nakonec založí štand a slaňuji za ním. Přichází další délka, místní lahůdka v podobě plotny. Jelikož je již krásně nahřátá, je její přelez bez problému a my si poprvé může osedlat tuto hranu. Je to opravdu krásný pocit mít na obě strany takové pohledy směrem dolů. Třetí délka a asi klíčové místo kdy se nalézá ze Slovenska oblézá hrana do Polska a pak zpět. V místě, kde je dobré zabrat, někdo zanechal jeden betonový friend, takže velká pomoc pro hlavu.
Další dvě délky jsou již bez problému a po chvilce již stojíme na vrcholu. Plácáme se a kocháme se dalšími/novými rozhledy. Za námi již vidíme další dvě dvojce, tak spojíme naše Beal-kamarády a na jedno slanění sjíždíme až na trávu a po chodníčku dojdeme až k našim batohům. Nechce se nám jít do další cesty, potřebujem vstřebat tento zážitek. Uléháme na kousku trávy, co nestihli spásnout místní teréní kozy, kocháme se, usínáme… Je krásné léto…Tatranské… DĚKUJEME!
