První ročník závodu ve skialptlonu v rámci Setkání skialpinistů 2017: očité svědectví

Když jsem doma řekla, že letos v prosinci pojedu na Setkání skialpinistů na Brádlerky, každý se mě automaticky zeptal, jestli jsem teda ten skialpinista. Vždycky jsem musela popravdě odpovědět, že vůbec. Že jsem na tom nikdy nestála a že si přivezu minimálně zlomenou klíční kost.

Připravuje se výklad trati prvního ročníku K2 skialptlonu

Nakonec jsem nebyla tak daleko od pravdy, až na to, že zlomená skončila leda tak moje hrdost. Nejsem žádný velký sportovec, vždycky jsem byla spíše kulturně založená princezna. Přesto jsem po úvodním zaškolení do skialpové problematiky nemohla odolat neodolatelnému a nezúčastnit se oficiálně prvního, slavnostního a průlomového ročníku skialptlonu podporovaného firmou K2.

První závodnice prvního ročníku skialptlonových závodů právě odstartovala

Na startu to byly nervy. To očekávání, ty obavy, všichni závodníci byli napjatí jak guma od elasťáků. Vyjíždí se v tříminutových intervalech. Už v úvodním sjezdu ale začínám pociťovat první nejistotu, když mi každá lyže záhadně ujíždí jiným směrem. Sjezd to byl naštěstí mírný a já tak úspěšně čechrám prašan až k prvnímu střeleckému stanovišti. S mým elegantním zastavením se do vzduchu ladně vznese sprška čerstvě napadaného sněhu, prostě pastva pro oči.

Střelba ve stoje v podání vítěze Tomáše Bartulce

Střelba ve stoje, adrenalin ze sjezdu a dozvuky včerejšího večera nicméně způsobují jistou nejistotu v držení zbraně. Úspěšně míjím jeden terč za druhým. Naštěstí všichni kolemstojící přežili a já si můžu na chvíli vydechnout. Alespoň do té doby, než jsem nasměrována dál dolů do lesíčka. „Cože? Kam?!“, ptám se vyděšeně, ale co už. Jednou mám lyže na nohách tak žádné výmluvy a jedu, vítr ve vlasech.

Dojezd k začátku traverzu v podání členky CK Alpina týmu

V lesíčku dojíždím první závodníky. A protože my začátečníci býváme zaskočeni malým problémkem jménem Opravdu hluboký sníh, rozhodla jsem se svůj sjezd divácky trochu opepřit a plynule přecházím v ladné salto s jedním vrutem nohou vpřed. Potlesk, ovace ve stoje, tři mexické vlny se jaksi nekonají, takže najít hůlky a jedeme dál. Alespoň chvíli.

Nastal totiž čas stoupání a přesně v tenhle moment přichází vhod schopnost týmové spolupráce. My amatéři totiž držíme pospolu, takže s ostatními závodníky divoce debatujeme, jak nasadit ty zatracené pásy. Připadám si při tom jako personifikace vztahu mouchy k mucholapce. Ale podařilo se. Zůstalo po nás nemalé rochniště, ale nevadí, po nás jedou borci, ti to dají. Jsou to nervy, ještě pořád můžu vyhrát!

Střelba v leže – medvěd, tetřev nebo bobr?

Stoupání k druhé střelbě jsem vyběhla jako laňka. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Předjížděli mě jenom běžkaři a mámy s kočárky. Ani se nenaděju a jsem nahoře, a pak už to jde ráz na ráz. Zalehnout, nabít, střelit dřevěného méďu třikrát do hlavy, závěrečný kamikadze slalom a jsem v cíli. Hurá!

Vítězka Bára Veselá absolvovala závodní trať i s kočárkem na lyžích

Dojíždím, jazyk na vestě, a ptám se na čas s nadějí, že to na tu bednu přece jenom bude. Pak si ovšem vzpomenu na množství terčů, co jsem minula. Pojímá mě panika, protože musím doběhnout trestná kolečka. Dvě! Závod je závod, a když se slzami v očích konečně finišuju, modlím se, aby se rozdávaly alespoň ceny útěchy.

Parametry

Převýšení: bylo cca do 100 výškových metrů, délka trati: cca 1 km.
Traťoví rozhodčí: Vojtěch Watt Dvořák a Petr Barna
Hlavní partner závodu: K2

Rozestupy jsme nastavili vzhledem k počtu závodníku (spíše závodnic) na 3 minuty.

Střelba v leže, do diabolek se občas dostával sníh

Trať

START od Bradlersbaude sjezdem směr strž, slalom a skok, hockey stop a střelba ze stoje, pak pokračování ve sjezdu až do strže, tam sundání lyží, výstup na pásech a dále chrtí tempo ke střelbe z leže a na závěr pašerácký slalom mezi tyčovým značením do CÍLE k boudě. Tam případně trestné kolečko.

Střelba

Vzhledem k účasti mladších závodníků a závodnic, které už nepotkala branná výchova, bylo nutné při nabíjení a střelbě asistovat. Střílelo se na tři dřevěné terče – siluety medvěda, bobra a tetřívka z leže a ve stoje na kovové sklápěcí terče. Tři terče a 4 náboje. Čili se mohlo jednou dobíjet. Za každý nesestřelený terč bylo jedno trestné kolečko v cíli. A muselo se střílet! Nebylo možno toto stanoviště minout, tzn. bylo nutno vystřelit 4 rány na stanovišti.