Vrchol Salatín pro skialpinisty z Česka znamená jeden z nejdostupnějších a nejježděnějších vrcholů Západních Tater přesahujících nadmořskou výšku 2 000 metrů. Díky ledové Fatře i Tatře proto nakonec volíme tuto variantu jednodenního výletu do severních svahů masivu Roháčů 14. ledna 2018.
Pro vyznavače šlofíků na parkovišti před rozedněním doporučuju vyrazit už ve čtyři ráno z Bumbálky, abyste v 6 v klidu zaparkovali na hlavním parkovišti lyžařského střediska Spálená. Cesta v ranních hodinách přes Terchovou, Dolný Kubín uteče rychleji než byste řekli “Z těch nekonečných zatáček se mi chce zvracet” a nachystali si sáček, protože zbytek aut beskydské skialp delegace jedoucích před vámi nepočká. A to my si na parkovišti počkáme s chutí. Přikrývky rozličných outdoorových svršků ze sebe sundvámáme až ve chvíli, kdy první paprsky slunce políbí náš dnešní cíl, tedy vrchol Salatín (2047 m).
Okrajem sjezdovky na skialpové hřiště
Vyrážíme sjezdovkou ve stopách našich aktivnějších kolegů za rachotu rolby, abychom za nějakých 50 minut stanuli na vrcholové stanici lanovky. Turistický rozcestník nás navádí doprava po zelené na vrchol Brestová (1902 m), my míříme vpřed vzhůru dvoustopou cestičkou vedoucí za značku “Avalanche area”.
Mírně stoupající dolinkou se brzy dostáváme až do úpatí centralního žlabu vycházejícího vlevo od hlavního vrcholku Salatína. V něm už se škrabkají jak první sjezdaři, tak vertikální šlapci vzhůru, někteří to rovnou točí na západní vrcholek a sedýlka kolem sluncem ozářeného vrcholku Brestové. Všude je ledovo. My se rozhodujeme “rozhodnout” až po vyšlapání centrálního žlabu tušíc, že se pak na Brestovou dostaneme přes hřebínek.
Sundáváme lyže, nasazujeme mačky, otrlejší z nás jdou bez maček a ti nejotrlejší šlapou v mačkách 5. stadia rozkladu, z čehož již v půlce kopce propadají lehké apatii. Dva žiletkáři nás při sjezdu centrálního žlabu o sklonu 35° přesvědčili, že procházka po hřebenu bude přeci jen větší zážitek, a tak po rozmrazení necitlivých údů ve vrcholové části hřebene se vydáváme vstříc slunečním paprskům a lepšímu podkladu navátých sněhových dun.
Slunění se na vrcholu Brestové
Ledový sestup do sedla Parichvost opět nenechává nikoho z punkerů chladným. Pak už nás čeká jen nekonečné slunění na široké pláni vrcholu Brestové, kde snáze merkujeme sjezdové i opětovné výstupové cestičky, výhledy na první vrcholky Západních Tater – Sivý vrch a Babky i na vzdálenější vrcholy Malé Fatry, Velké Fatry nebo osamocený Velký Choč. V dálce dokonce vykukuje jako bílá sopka Babí hora.
Co se týká sjezdové stránky aktuální výpravy, bohužel i při poledním sluníčkování konstatujeme, že ledové sjezdy ze sedýlka mezi Předním Salatínem a Brestovou nejsou to pravé ořechové ani prašanové, a tak se trudnomyslnější část naší skupinky po sjezdu vydává údolíčkem ve směru sjezdovky a parkoviště, zatímco zbylé adrenalinuchtivější jádro týmu zaujal ještě žlábek pod Předním Salatínem.
Dalším výstupem se definitivně loučím s mačkami
Dolinkou se ozývá ledové broušení hran desítek skialpinistů roztroušených do rozličných žlabů a sedel okolo vrcholků Salatína i Brestové. My v očekávání největšího extrémního zážitku dne, tedy výstupu alias “Mačky na sraXky” to taky sekáme žlabem strmě vzhůru hlava nehlava, hlavně ať už jsme nahoře. Jak Radek před Paličem poznamenal s pohledem na mou výbavu “Viděl jsem koně blít, žábu srát, ale tohle, to jsem ještě neviděl”.
Kvalita podkladu žlabu odpovídala výrazu mého obličeje, a tak Radek během mého vzteklého odhazování želez pohotově dodává "Projdeme to zase na sjezd do sedla”. Stejným sjezdem ze sedýlka tedy uzavíráme dnešní skialpový Salatínský výlet a nedělní roháčské poklouzáníčko a ještě ve Vrútkách stíháme navštívit skialpshop, kde dostanu odbornou přednášku na téma “Kup si nové mačky!” Já si je snad koupím…
