Během měsíce května 2021 jsme tajně doufali, že se pro nás otevře ráj vysokých hor, Rakouské Alpy. V plánu bylo odjet o týden dříve, ale omezení padla až ve třetím týdnu. Palič nás obeslal s instrukcemi, kde stanovil výchozí bod v malebné obci Vent, Ötztalských Alpách.
Z Ventu vyrážíme v teniskách, s lanem a třemi litry vína na batohu,
foto Zuzana Kořínková
Osobně jsem se nemohl dočkat, skelety jsem ani nesbalil a po očku je sledoval a těšil se, zda-li je ještě obuji. Problém však bylo, že jsme museli dorazit na winteraum natěžko, na což jsme v místních podmínkách Jeseníků a Beskyd nebyly zvyklí.
Skimo in Ötztal at the end of May od palic na Vimeo.
Do Rakouska od Prahy i z Moravy
Skupina byla rozdělena na českou sekci v počtu tří lidí, které se na místo podařilo dorazit už ve čtvrtek večer. Od nich jsme se mohli dozvědět, že na winterraum půjdeme přes řadu starých lavinišť pěšky. Skelety a lyže nenazujeme a poneseme si je pěkně na zádech.
Valašsko-Moravské sekci se podařil odjezd v pětičlenné skupině až ve čtvrtek. Cesta nám ubíhala nádherně, kdy jsme měli spoustu času do rána. Jeden z nás si však v noci odskočil, pohnul se GPS azimut a cestu jsme si prodloužili o dvě hodiny. Kdyby někdo potřeboval tip, kde jsou skvělé motorkářské serpentiny v blízkosti Salzburku, není problém ukázat, neboť jsme si je všechny projeli.
Na cestě z Ventu byla řada starých lavinišť, foto Libor
Koňařík
Krusta způsobila zajímavé sjezdové kreace
Toto zdržení mělo za následek, že jsem na winterraum dorazili až v 10:00, přebalili si věci, česká skupina podruhé posnídala a společně jsme se vydali směrem na Similaun. Nakonec nám bylo dopřáno díky počasí dosáhnout pouze Silimaun hütte (3017 m), což někteří méně zdatní a po-covidoví členové kvitovali s povděkem.
Stoupání ve výšce asi 2800 metrů, foto Jitka Růžičková
Sjezd jsem sledoval z posledního místa a díky sněhovým a slunečním podmínkám bych spíše řekl, že na camp přijela parta tělesně retardovaných jedinců. Na způsobu sjezdu se hodně podepsala krusta, díky níž všichni zúčastnění předvedli řadu zajímavých pádových technik. Difúzní světlo to ještě vylepšilo, když nebyly vidět změny sklonu svahu, a tak si mnozí také nedobrovolně zaskákali.
Skupinka skialpinistů při výstupu
Odměnou nám ale bylo luxusní víno a slivovice, které poskytla česká sekce výletu, ve spojení s vyjasněním u chaty a jemným vánkem jsme se cítili jak v ráji. Večerní program byl vyplněno kartami, příběhy, smíchem, pohodou a extrémním horkem z kamen, který jsme udržovali pro dostatečné zavodnění.
Na hřebenu pod Kreuzkogelem, foto Libor Koňařík
Místo Similaunu na Kreuzkogel
Plán byl v noci zcela jasný, Similaun (3606 m), ale počasí se rozhodlo jinak. Na druhou stranu jsme se probudili do nových 15 cm čerstvého sněhu, a z tohoto důvodu jsme zvolili bezpečnější variantu do skidepotu pod Kreuzkogelem. Od dosažení vrcholu nás odradily převěje ve spojení s počasím. Sjezd byl úžasný a plný čerstvého sněhu. Po občerstvení se zhoršily povětrnostní podmínky viditelnost, takže nemělo smysl dojít až na hřeben. Skončili jsme tak kousek pod ním. Ke sjezdu jsme si vybrali další svahy bez jediné stopy. Jednalo se o pěkné výstupy i sjezdy s nastoupáním přes 1200 výškových metrů.
Mef v první části sjezdu
Podvečer byl vyplněn uzlováním a ledovcovým výcvikem. V rámci nácviku pohybu po ledovci jsme kromě sebezáchrany prusíkováním zkoušeli také různé způsoby vytahování z trhliny od hrubé síly přes různé kladkostroje.
Bětka ve střední části sjezdu
Karetní večer
Večerní program byl vyplněn karetní hrou Bang, vařením, pivním mokem a stěhováním skupiny, neboť s lyžemi dorazili dva Němci, kteří měli v plánu severní stěnu Hintere Schwarze a sjezd normálkou. Nedělní cíl jsme ráno opět přehodnotili, neboť přes noc se rozsněžilo, viditelnost klesla na několik metrů a sněžení nepřestávalo ani ráno. Podle předpovědi počasí mělo husté sněžení pokračovat do brzkých odpoledních hodin. Místo dalšího výstupu a sjezdu jsme tak pobalili své saky paky, sbalili veškeré odpadky, nasadili almary a prošlapávali jsme cestu v čerstvém sněhu bez podkladu. Někteří se teda pokoušeli kousek jet na lyžích, ale drhnutí skluznic o kameny je z toho rychle vyléčilo.
Ideální oděv na květnový skialp s holýma nohama
Nakonec nám vůbec nevadilo, že jsme se s lyžemi nedostali na žádný vrchol. Počasí a sněhové podmínky byly proti tomu. Bohatě nám stačilo, že jsme mohli v covidové době po více než roce na několik dnů na skialpy do Rakouska. Při sjezdech jsme si užili výborné sněhové podmínky a spoustu smíchu a zábavy.
Odpočinkové místo někde na svahu
Odpočinkové místo někde na svahu
Autor článku při konzumaci vína po návratu z túry
Naše malé občerstvení po návratu z túry, foto Zuzana
Kořínková
Nácvik sebezáchrany s využitím dvou prusíků, foto Jitka
Růžičková
