Na začátku června jsme se cestou z jihu zastavili ve slovinském Mariboru, kde kromě práce zůstal i krátký čas na výlet do lyžařského střediska Mariborsko Pohorje. Nahoru se vyjelo lanovkou a dolů se to pěkně sešlo pěšky.
V zimě jsem ve středisku Mariborsko Pohorje ještě nebyl, jenom v loni v září pěšky okolo Lyžařský areál Mariborsko Pohorje před začátkem zimy 2010–2011.
Lanovka z výšky 328 metrů do 1042 metrů stála na dospělého: jednosměrná 8 EUR, obousměrná 10 EUR, děti bezplatně. Cesta nahoru byla rychlá a z kabinky byly parádní výhledy do dalekého okolí. Po celou dobu to vypadalo, že hlavním smyslem provozu kabinkové lanovky v létě jsou sjezdy na horských kolech. Sjezdařů různé úrovně technických dovedností tam byla spousta.
Pochodili jsme asi hodinu ve vrcholové části střediska Mariborsko Pohorje ve výšce necelých 1100 metrů, kde je spousta možností ke sportování. Kromě několika dětských hřišť je tady fotbalové hřiště ve výšce 1050 metrů a jsou tady vyjížďky na koních, a řada pěších turistických tras. Podle krátké návštěvy to však vypadalo, že hlavním letní sportovní aktivitou jsou horská kola. Na hřebenu je řada silnic a stezek pro cross country, ale hlavním lákadlem je Specialized Bikepark. Převýšení od horní stanice lanovky k nástupu je 717 metrů. Za 19 až 21 EUR za ceoldenní lístek s přepravou kola se je možné vyjezdit do naprosté únavy.
Orientační nákres sjezdových tras je na Proge – trails Pohorje. Názvy jako Flow Trail (lehká), Speed King (střední), FR Sector (střední) a WC DHI Track (těžká) hovoří za vše. Část červené trasy plné skoků a klopených zatáček je vidět přímo z lanovky. Pro kohokoliv, kdo se alespoň trochu baví sjezdem na horských kolech lze návštěvu Specialized Bikeparku Mariborsko Pohorje vřele doporučit.
Poté, co jsme se podívali na několik sjezdařů, jak se vypořádají s úvodním skokem hned na začátku sjezdu jsme začali sestup směrem ke krajní sjezdovce a na Snětni stadion. Povyražení bylo u chaty ve výšce 785 metrů, kde jsme se zastavili na občerstvení. Dvojice, co přišla s hůlkami zespodu, nebyla dostatečně unavená výstupem, a tak začala slečna na stole cvičit lehy-sedy. Jako by to nestačilo, dalším cvikem byly (opět na stole) záklony, kdy se její partner posadil na její nohy. Zakončila to strečinkem a pak odkráčeli někam nahoru. Alžbětce i Aničce se cvičení slečny na stole natolik zalíbilo, že chtěly také cvičit…
Během dalšího sestupu podél velkého lanového centra a vozíkárny na koleji začalo pršet, takže jsme sestup zrychlili a dokonale promokli. Byla to vydatná přeháňka, která ale za pár minut přešla a zase začalo svítit slunce.
