Ropákův vysokotatranský memoriál v okolí Zbojnické chaty na slunci a s minimem sněhu

Jako každoročně jsme 26. prosince 2024 vyjeli do Vysokých Tater. Tentokrát byla základnou pro 9. Ropákův vysokotatranský memoriál Zbojnická chata ve Velké Studené dolině. Výběr chaty od 155. horolezeckého oddílu Vsetín a Komise tradičního skialpinismu ČHS byl povedený, předpověď počasí byla velmi slunečná, zato se sněhem to vypadalo hůře.

Pohled na Veverkův ledopád s absencí sněhu okolo

Na chatě jsme se během 26. prosince postupně scházeli podle toho, odkud a jak kdo přijížděl. Výstup absolvovala většina pěšky, jen část šla na lyžích přes Bránu a Generál. Někteří si přitom přidali hlavní sjezdovku ve Velké Studené dolině – Malý Závrat (2270 m). Na chatě jsme byli první noc sami, takže byla výjimečně prodloužená i večerka.

U Zbojnické chaty s pořádnými fošnami, tentokrát jejich využití nebylo ideální

Další dny byly plné slunce, hledání sněhu a několik dvojic a trojic se věnovalo lezení. Ledů moc nebylo, a například kolem Veverkova sníh zcela chyběl. Pojezdily se různé svahy, kde byl dostatek sněhu natolik, že nehrozilo ničení hran a skluznic při každém oblouku, ale až třeba při každém čtvrtém. Nemohl přitom chybět ani Svišťový štít (2382 m), na jehož vrcholu se vystřídala většina skialpinistů i jeden splitboardista. U Svišťového štítu byl ovšem problém v tom, že hlavní zářež s největší sněhovou vrstvou byl zcela rozšlapán sestupujícími pěšáky. Jelikož už nebylo co jezdit (Priečné sedlo a Prielom, stejně jako další sjezdy, nešly), poprvé jsme Ropákův memoriál o den zkrátili. Místo odjezdu 30. prosince tak většina odjela 29. prosince. Někteří domů, jiní hledat sníh do Rakouska. Na místě zůstala jen úderná dvojice Honza s lyžemi a Martin se splitboardem, kteří si našli další částečně vysněžený svah.

Jediným místem s dostatkem sněhu ve VSD byla sjezdovka z Malého Závratu

Jitka zhodnotila Ropákův memoriál 2024 takto:
„Ačkoliv se na nás většina lidí na Hrebineku dívala jako na blázny, když jsme šli na Zbojnickou chatu s lyžemi a skelety na batozích, nakonec jsme lyže využili každý den. Sněhové podmínky byly sice tristní, přesto jsme lyžovatelné terény našli. Počasí bylo fantastické, slunce, prakticky bezvětří a úžasná viditelnost. Ropákův memoriál se letos vyvedl, jakkoliv jsme kvůli nedostatku sněhu odjížděli domů o den dříve.“

Fantastická viditelnost a slunečno, to byly Vysoké Tatry na konci roku 2024

Zuzka shrnula svou premiéru v zimních Vysokých Tatrách takto:
„Takové nadšení z letošního Ropákova memoriálu, který se konal tradičně ve Vysokých Tatrách jsem ani nečekala. Na to, že bylo málo sněhu a podmínky nebyly ideální, jsme i tak našli skvělé skialpové výstupy a sjezdy. V sedlech nás čekala parádní podívaná s výhledy nejenom na okolní hory, protože jsme měli slunečné počasí po celou dobu memoriálu. S Přemkem jsem mohla okusit zimní vystup na Žľtu vežu (2385 m), což byl můj prvolezecký výstup v Tatrách. Výstup pro špatnou sněhovou situaci nebyl jednoduchý, ale díky zkušenostem mého kolegy, jsem měla fantastický zážitek a vrchol jsme zdolali.“