Během pobytu na Islandu jsem se s Petrem ve dnech 5.-6. 10. 2013 vydala na poloostrov Snaefellsnes, na jehož konci se vypíná 700 000 let stará vyhaslá sopka pokrytá ledovcem Snaefellskökull s vrcholem Thríhyrningur (1446m). Vulkán nám dělal od začátku našeho pobytu v Reykjavíku pokušení a to zejména za pěkného počasí, kdy byl téměř na dosah.
120 km z Reykjavíku vzdálená sopka pokrytá ledovcem Snaefellsjökull
1446 m (CLICK TO ENLARGE)
Fotogalerie: PHOTO ICELAND – SNAEFELLSJÖKULL a HELGRINDUR 5.-6.10.2013
V sobotu 5.10. jsem s Petrem v brzkých ranních hodinách opustila Reykjavík a vydala se na dlouho plánovaný výlet na Snaefell, který Julius Verne ve své knize Cesta do středu Země popisuje jako vstup do jejího nitra. Bohužel nikdo další se výletu s námi nezúčastnil a to hlavně z důvodu nedostatečného vybavení, které si nevyzpytatelné islandské počasí vyžaduje.
Snaefellsjökull 2013 – Journey to the Center of the Earth
Sopečný pás Sandkúlur 844 m vyfotografovaný ze spodní části
Snaefellu (CLICK TO ENLARGE)
Jižní pobřeží poloostrova je řídce osídleno farmáři, kteří chovají koně (na prodej, poježdění a maso) nebo ovce. Cestou si užíváme krásné slunečné ráno, prázdnou silnici a zejména neskutečně nádhernou islandskou krajinu, která již od září hraje v barvách podzimu. Také diskutujeme o stavu terénní silnice č. 570, která vede k parkovišti, od nějž se nastupuje na ledovec, a která je podle islandského serveru www.vegagerdin.is neprůjezdná. Jak se na vlastní kůži přesvědčujeme, v první třetině cesty se přes její celou šířku nachází hluboká rozježděná brázda, která byla pro mnohé řidiče, hlavně za mokra, konečná.
Severní pobřeží poloostrova Snaefellsbear (CLICK TO ENLARGE)
My jsme ale měli štěstí a díky mrazu mohlo naše statečné Islandem zkoušené Audi A6 Allroad pokračovat dále. Konečná zastávka pro téměř všechny vozy je v blízkosti vrcholu Náttmálahnúkur, protože cesta je zcela zasypána zhruba 50cm vysokou vrstvou udusaného sněhu s ledovou krustou. Už teď trochu lituji, že jsme nechali skialpové lyže v Reykjavíku.
Blízko k domnělému vrcholu (CLICK TO ENLARGE)
Balíme věci, trochu klejeme na účet silných islandských větrů a v 10h se vydáváme směrem k ledovci. Ze začátku jde cesta pomaleji, protože vlastně žádná vyšlapaná stezka nikde nevede. Ona tedy asi žádná oficiálně ani neexistuje. Průvodce se většinou omezují na přímou rovnou čáru na mapě, kolmo na vrstevnice, od bývalé stanice sněžných skútrů až na hřeben. Proto si musíme hledat trasu v částečně zasněženém lávovém poli, kde je vše jako přes kopírák, sami.
Celý poloostrov máme u nohou (CLICK TO ENLARGE)
Než jsme objevili parkoviště u stanice, ze kterého je popsán výstup, uběhly téměř dvě hodiny, během nichž jsme zbytečně po ledu nastoupali cca 300 výškových metrů, které jsme následně museli opět sejít, protože jsme neměli důvěru v bezpečný přechod spodní části morény. Jinak je ale ledovec vcelku kompaktní, trochu zasněžený a my se vydáváme po jeho pravém hřbetu nahoru. Máme krásný výhled na okolní sopky, hory a oceán. Taková krajina nikdy nemůže člověka omrzet.
Cesta č. F570, kterou už letos neprojedete (CLICK TO ENLARGE)
Na vrcholu jsme kolem 13 hodiny. Vítr se trochu uklidnil na asi 30 m/s, teplota je nízká (- 5°C), vlhkost vysoká a za chvíli jsem já i Petr omrzlí jako vysílač na Pradědu v zimě. Dlouho se tu nezdržujeme a chvátáme do nižších poloh, kde není taková zima a kde nezamrzají foťáky. Poprvé jsem také pochopila, jak jsou užitečné fotografické filtry. Když vám zamrzne jeden, vyměníte ho za jiný a máte k dispozici dalších 5 snímků bez omrzlého efektu. Doporučujeme také brát s sebou více objektivů na výměnu, které před úplným zamrznutím poskytnou další možnosti výborných záběrů. Pomalu se díky kochání, natáčení a focení ubíráme zpět k autu, ke kterému dorazíme kolem 4h.
Časté opuštěné farmy, které dokazují, že život na Islandu není
jednoduchý (CLICK TO ENLARGE)
Na cestování na Islandu je nejkrásnější to, že když chcete, tak za celý den nemusíte potkat ani živáčka a najít taková místa zde, není vůbec složité, jako se nám podařilo třeba dnes na Snaefellu. V blízké budoucnosti se těšíme, že nahoru vyrazíme na skialpech. Všem cestovatelům doporučujeme se předzásobit vším potřebným, protože po 15. září tady neseženete bez předchozího avíza ani týden starý rohlík nebo tedy spíše islandskou bramborovou placku.
Snaefellsjökull ze západní strany (CLICK TO ENLARGE)
20 tun oceli je lepší něž 200 g hliníkového závětří =
nejklidnější open-air kuchyně na Islandu (CLICK TO ENLARGE)
Terénní silnice č. F570 vedoucí pod úpatím Snaefellu (CLICK TO
ENLARGE)
Text a foto: Klára Nečadová a Petr Selník
