F 26. Sprengisandur. 250 km štěrkové pustiny s mohutnými vodními toky, vodopády a ledovci. Podle místních krajina duchů, elfů a psanců. Tady už nenarazíte ani na ovce. A věřte, že islandská ovce spase i kámen. Bájná nebezpečná cesta, kterou se na sněm parlamentu vydávali jen ti nejodvážnější náčelníci osad se svou družinou. Zajímá Vás, jak tato cesta vypadá dnes?

Terénní silnice F26 vede vnitrozemím mezi ledovci – největším ledovcem Evropy Vatnajökull a symetricky plochým Hofsjökull. Místní krajina vypadá jako štěrková poušť, kterou se táhne nekonečně dlouhá, neustále zatáčející linie dvou stop po obrovských terénních vozech. Na cestě je několik brodů s proměnlivou hloubkou od 20 do 100 centimetrů. Překonání těchto různorodých vodních toků je nejtěžší zkouškou na této trase, ať už cestujete jakkoliv.

Turisty oblíbený vodopád Godafoss (CLICK TO ENLARGE)

Sprengisandur je na Islandu ikonou dlouhého putování. Vznikla někdy okolo 8. století jako sice nebezpečná, ale přece jen nejkratší cesta středem vnitrozemí od severu k jihu. Její náročnost spočívá především ve dvou faktorech: délkou a dramatickými změnami počasí. Existuje několik způsobů, jak ji dnes lidé překonávají. Můžete jet na kole (cca 7 dní podle počasí), jít pěšky ( 20 dní), jet na koni (14 dní), v zimě na běžkách s pulkami (10 až 12 dní podle množství sněhu) nebo vozem s náhonem 4×4. Nám to s naším spolehlivým strojem
trvalo dva dny. Domácí na balónových pneumatikách to jezdí za pár hodin. Na cestě jsme potkali 8 cyklistů a 3 chodce. Pokud je slušné počasí, je tato cesta náročná hlavně na psychiku. Je to monotónní cestování, během kterého se okolní krajina mění jen nepatrně. Štěrk, štěrk, vyschlé řečiště, štěrk, trochu hlíny a mechu, štěrk, divoká řeka, štěrk, štěrk. Přitom v dálce vidíte dva obrovské ledovce a všude široko daleko jen pustina. Je-li nevlídné počasí, tj. od sněžení přes „vodorovný“ déšť po písečnou bouři, pak vidíte, bohužel, jenom ten štěrk. Nechápejte nás ale špatně. Ono to má cosi do sebe. Je to ono Haškovské: „Člověk by chtěl být gigantem a je hovno. Ikarus si zlámal křídla.“ Velice si vážíme lidí, kteří se na tuto cestu vydali jen v pohorkách, ale s cestovatelského hlediska se moc po Islandu neporozhlédnete. Kdybychom byli Islanďané, pokusili bychom se o to z jakési národní hrdosti s odkazem na pochopení síly ducha našich předků. Jako Evropanovi suchozemci, kteří poprvé míří na tento severský ostrov, lze tuto pouť stěží doporučit. Pokud si ovšem nechcete totálně vyčistit hlavu. V tom případě směle do toho.

Nepochopitelně umístěný hydrant uprostřed štěrkové pouště (CLICK TO ENLARGE)

Naše tříčlenná sestava opustila začátkem srpna silnici č. 1 nedaleko vodopádu Godafoss a namířila si to rovnou po cestě 842 přes malé březové hájky směrem na jih. Je to poslední rychlé cestování, které nás v nadcházejících dnech čeká. Hned na začátku této cesty narazíte na upozornění, že další benzínová stanice je vzdálena cca 280 km. To není zas až tak moc, ale je třeba si uvědomit, že to celé absolvujeme s průměrem cca 30 km/h. Můžu Vám již teď prozradit, že dojedeme na rezervu a z 65 l v nádrži nám zbude tak maximálně 5 litrů. Jedeme v dešti a mlze, takže míjíme i významný vodopád, který naleznete na řadě pohlednic. Protože jsme jej neviděli, nepamatujeme si ani jeho jméno. Je ale tak nevlídno, že nikdo nechce opustit pohodu vytopeného vozu. Po noci strávené na jakési větrné hůrce za neustálého deště se ani není čemu divit. Je to po severu plném zelených mechových lávových polích podivná změna. Island nám tuto proměnu dávkuje postupně a nejprve nás vítá občasná flóra arktické tundry. Po nájezdu na skutečnou F silnici ( F vždy označuje terénní silnice s brody sjízdnou jen pro vozy s náhonem 4×4) už místní duchové přitvrzují a posílají na nás vodorovný déšť, takže si ani přesně nevzpomínáme, kde se kolem nás poprvé objevila jen štěrková prázdnota. Faktem je, že nás propustí ze své náruče až dole na jihu po 200 km.

Náš oř Audi A6 Allroad někde na F26 – Sprengisandur (CLICK TO ENLARGE)

Plánovaný průjezd F 26 narušuje jen odbočka do oblasti Laugafell, které předchází velké dohady, jestli nám na konci nedojde palivo. Ale tato zkratka, která prodlužuje průjezd vnitrozemím o cca 60 km, se vyplácí. Konečně víme, jaké je to objevit oázu. Stavíme stan, vaříme a rovnou skáčeme do nejlépe situovaného horkého bazénu na Islandu. Milí čtenáři, mohli bychom vám to popsat, ale kdo nezažil, nepochopí. Tady slova nestačí. Počasí se umírňuje, takže ten výhled je prostě špica. Místní ranger nám říká, že nás čeká metr vody a že nemáme šanci dál projet. Radši to máme otočit. Stavíme jednoho Rakušáka a ten nás naopak uklidňuje, že to máme zkusit. Voda prý klesá. Tak si vyberte, komu věřit. Věříme našemu jižnímu sousedovi.

Vaše poslední záchrana v případě nedobrovolného potápění v ledovcových řekách (CLICK TO ENLARGE)

Brzy ráno razíme studený ranní vzduch neskutečnou rychlostí 35 km/h. Chceme být u brodů dříve, než začnou tát ledovce. S tím polárním dnem je těžké odhadnout, co je dost brzy. Snad to vyjde. Skáčeme na sedadlech jako pingpongové míčky. A najednou je tu brod. Je v něm maximálně 25 cm vody, takže jej na rozdíl od ostatních ani neprocházíme a jedeme rovnou. Řečiště je ale neskutečně rozlehlé. Odhadujeme to tak na 0,5 km a už před námi stojí jediná chata na F 26 – stanice rangerů Nýidalur. Informujeme se na stav cesty směrem na jih a ukazujeme jim náš vůz. ,,Dál určitě nejezděte, je tam půl metru vody.“ Zní z úst místního správce. To je nám nějaké povědomé. Tak se jedeme rovnou přesvědčit sami. V korytě je tak 20 cm. Hurá na jih.

Štěrková pustina se vzdáleným ledovcem Hofsjökull (CLICK TO ENLARGE)

Mohli bychom Vám dále popisovat detaily pouště, ale těch dalších 120 km je samé kodrcání po valše. Před Vámi nic než štěrk, okolo šutry, před Vámi … . No, však to znáte. A najednou je tu čerpací stanice, konec Sprengisanduru a cesta do oblasti Duhových hor, o které Vám napíšeme příště.

Večerní pohoda v oáze Laugafell (CLICK TO ENLARGE)

Ledovec Tungnafellsjökull je výborným orientačním bodem na trase (CLICK TO ENLARGE)

Bujná vegetace je neklamným znamením, že se blíží řečiště – brod (CLICK TO ENLARGE)

Jediná stanice rangerů na F26 – Nýidalur (CLICK TO ENLARGE)

Toto je civilizační přežitek – jednoduše zastavíme tam, kde se nám zrovna chce (CLICK TO ENLARGE)

Text a foto: Klára Nečadová a Petr Selník

autor: Klára Nečadová