Přejí hory a sopečnou poušť, přeskakovat horké termální prameny a brodit ledovcové řeky, překonat sedlo mezi ledovci, pod nimiž dřímají sopky, a dojít dolinou vodopádů až k mořskému pobřeží… To vše za tři dny. Rozmanitost a krásu drsné islandské krajiny lze vychutnat na jednom z nejoblíbenějších treků ostrova – Laugavegur.
Koupání v termálním jezírku v Landmannalaugar je oblíbenou
turistickou atrakcí. (CLICK TO ENLARGE)
Je pod mrakem, ale předpověď je dobrá, pršet má až zítra. Vyrážíme vstříc Duhovým horám z kempu v Landmannalaugar, kam se lze dostat jedině pěšky, nebo po prašné cestě offroadovým autobusem. Landmannalaugar se nachází v oblasti s bohatou geotermální aktivitou, místní kemp láká možností koupele v přírodní horké tůňce. Pramen téměř vroucí vody tu přitéká do studeného potoka, a tím tvoří ideální teplotu pro cachtání, dokud vás sírové výpary neomrzí.
Kemp v Landmannalaugar leží na úpatí Duhových hor (CLICK TO
ENLARGE)
I dál při stoupání do hor narážíme na místa, ze kterých pod usazenou sírou uniká do vzduchu pára čpící zkaženými vejci. Sopečný původ krajiny se tu nezapře. Právě ten má za následek, že zdejší ryolitové hory hrají všemi barvami duhy a skýtají dramatickou vizuální podívanou. Dalším odkazem sopečné minulosti je zdejší pustá krajina, kde kromě ojedinělých mechů nenarazí člověk na žádnou vegetaci.
Ryolitové hory vznikly během obří sopečné erupce (CLICK TO
ENLARGE)
Kocháme se barevnými kopci, do jejichž svahů se zakousávají ostrá údolí. Ve vyšších polohách na nás čeká mlha a sněhová pole, na černém štěrku sbíráme kousky obsidiánu – sopečného skla. V nejvyšším bodě dnešní etapy, u chaty Hrafntinnusker (1027 m), nás ze zdejší drsné krajiny až mrazí u srdce. Poté už sestupujeme a obdivujeme ohromující výhled na jezero Alftavátn, na obzoru už se rýsuje obří ledová čepice ledovce Mýrdálsjökull, která bude dominovat našemu pohledu vpřed další dva dny.
Sníh tu na horách vydrží téměř celoročně (CLICK TO
ENLARGE)
Kempujeme u jezera Alftavátn, odkud ráno za slunečného počasí (předpověď se nevyplnila) vyrážíme dál. Před námi je 30 km přes pustou sopečnou poušť, z níž vystupují ostré kopce porostlé mechem, až do Thórsmörku, neboli Thórova lesa. Brodíme několik řek a slunce pomalu nabírá na síle, až máme pocit, že se nás snaží připéct k černému štěrku. Za každým horizontem na nás čeká pohled na další nekonečný úsek prašnou rozpálenou pustinou a přibližující se ledovce Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull.
Termální prameny v horách jsou bohužel příliš horké na koupání
(CLICK TO ENLARGE)
Konečně brodíme poslední ledovcovou řeku a vcházíme do Thórova lesa, který patří mezi jeden z mála pozůstatků původních lesů na Islandu. Při stoupání lesem si připadáme jako v jiném světě, černý písek vystřídaly zakrslé břízy a borůvčí, kolem voní vřes a vše kolem žije. Přes hlubokou rokli se dostáváme až ke kempu Langidalur, který leží na břehu dalšího ledovcového řečiště.
Ryolit je druh vyvřelé horniny obsahující velké množství oxidu
křemičitého, který způsobuje její světlou barvu. Při zvětrávání
postupně zčervená (CLICK TO ENLARGE)
Poslední úsek treku začíná prudkým stoupáním, míříme do průsmyku Fimmvörðuháls ve výšce 1116 m oddělujícího ledovce Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull, pod nimiž se skrývají sopky Katla a nedávno aktivní Eyjafjallajökull. Po zhruba tříhodinovém výstupu se dostáváme do sopečného Mordoru – všude kolem leží obří haldy sopečné suti, které místy pokrývají sněhová pole, a nad tím vším se válí mlha. Kolem nás ani živáčka, všudypřítomné ticho působí až zlověstně. Kde černý štěrk střídá červeně zbarvený, cítíme ještě pozůstatky nedávné erupce. Doslova, štěrk je pár centimetrů pod povrchem ještě teplý.
Kromě mechu se na zdejších horách neudrží žádná vegetace (CLICK TO
ENLARGE)
Jakmile překonáme depresivní měsíční krajinu, mlha se rozpouští a naskýtá se nám pohled na kopečkatou krajinu pozvolna klesající až ke břehům oceánu. Sestupujeme kamenitou cestou pro terénní auta, od níž se po pár kilometrech odděluje pěší stezka kopírující řeku Skógá až k majestátnímu Skógafossu. Ten je se svými 60 metry nejvyšším vodopádem ostrova. Cestou podél hlubokého kaňonu řeky máme možnost obdivovat nejméně desítku dalších dechberoucích vodopádů, které hřmotně padají z travnatých svahů. Poslední z nich, Skógafoss, přivádí řeku k jejímu ústí do oceánu. Pod Skógafossem na naše utrmácené nohy a bolavá záda čeká zasloužený odpočinek, který završíme pivem v přepočtu za 170 Kč v místní restauraci. I další místa na ostrově ohně a ledu vyvolají v člověku pocit samoty a maličkosti vůči mocné přírodě, přesto v nás ale nejsilnější dojmy zanechal právě trek Laugavegur.
Doprovodným jevem aktivní vulkanické činnosti jsou výpustě
přehřátého plynu ze zemského podloží – nazývají se fumaroly (CLICK
TO ENLARGE)
Info o treku:
Trek se nachází na jihozápadě ostrova, trasa 54 km dlouhého treku
Laugavegur vede z Landmannalugaru (cca 550 m) ve vnitrozemí přes ryolitové
hory až do Þórsmörku (Thórsmörk, cca 300 m). Odtud se ještě dá
pokračovat dalších 26 km přes průsmyk Fimmvörðuháls (1116 m) do osady
Skógar na pobřeží Atlantiku. Celková délka pochodu je tedy 80 km,
zvládnout se dá za tři dny, i když optimální (pro dámičky) jsou čtyři
nebo pět dní. Trek není nijak extrémně náročný, ale cestu může
znepříjemnit nepředvídatelné islandské počasí, vítr nebo pověstný
horizontální déšť.
Na horizontu se třpytí ledový příkrov Mýrdálsjökullu, pod nímž
dřímá sopka Katla (CLICK TO ENLARGE)
Alftavátn, neboli Labutí jezero, se koupe v ranním slunci (CLICK TO
ENLARGE)
Pokud máte štěstí, chytnete na brodu stopa, s frekvencí jednoho auta
za den, ale většinou brodíte po svých (CLICK TO ENLARGE)
Přes poušť na divokém severu (CLICK TO ENLARGE)
Cesta do průsmyku mezi ledovci stoupá po ostrém hřebeni, výhledy do
údolí po obou stranách jsou dechberoucí, morénu ledovce Mýrdálsjökull
skrývá mlha (CLICK TO ENLARGE)
Na krátkém toku řeky Skógá napočítáte více jak dvacítku
impozantních vodopádů (CLICK TO ENLARGE)
Dál na jih se řeka Skógá vlévá do oceánu (CLICK TO ENLARGE)
K šedesáti metrovému Skógafossu se raději přibližujte
v pláštěnce (CLICK TO ENLARGE)
