MountainSki.cz je věnován různým aktivitám ve sněhem nebo ledovcem pokrytých horách. Hlavní náplní je skialpinismus, splitboard a vše s ním spojené.
Od září 2014 je hlavním informačním webem ke skialpinismu a freeridu v českém jazyce stránka TuleniPasy.cz. Zde budou nadále zveřejňovány obecné informace ke skialpu a zimním horským disciplínám, stejně jako upozornění na zajímavé akce, popřípadě anotace novinek.
Od podzimu 2018 ve zvýšené míře lyžujeme nejenom na lyžích G3 a K2, ale nově také na švýcarských lyžích DOWN.
Přejí hory a sopečnou poušť, přeskakovat horké termální prameny a brodit ledovcové řeky, překonat sedlo mezi ledovci, pod nimiž dřímají sopky, a dojít dolinou vodopádů až k mořskému pobřeží… To vše za tři dny. Rozmanitost a krásu drsné islandské krajiny lze vychutnat na jednom z nejoblíbenějších treků ostrova – Laugavegur.
Miliarda někdy slyšela její jméno. Řada lidí ví, že se jedná o stále činnou sopku. Nemnoho pak mělo možnost na ni vystoupit. Nejznámější sopka a vrchol na celém Islandu. V současné době je její výška stanovena na 1491 m. Neustále však roste a to na horu zběsilým tempem. S každým výbuchem se přetvoří jak vlastní masiv sopky tak i její okolí. Pravidelně vybuchuje jednou za deset let. V současné době už tři roky přesluhuje, takže kdo ví. Jisté je, že vybuchne.
"Špica! Ta sopka touží po dobytí. Je to tak blízko Reykjavíku.“ Podobně se vyjadřoval nejmenovaný zástupce něžného pohlaví nejméně dva měsíce. Potom bylo delší dobu zamračeno, takže to naši milou dobyvatelku islandských kopců, sopek a hor nechávalo v klidu. Najednou ale v sobotu 23. 11. 2013 přišla tlaková výše, no a nebylo, co řešit. Za cíl výletu byla zvolena sopka Keilir na poloostrově Reykjanes asi 25 km od Reykjavíku.
F 26. Sprengisandur. 250 km štěrkové pustiny s mohutnými vodními toky, vodopády a ledovci. Podle místních krajina duchů, elfů a psanců. Tady už nenarazíte ani na ovce. A věřte, že islandská ovce spase i kámen. Bájná nebezpečná cesta, kterou se na sněm parlamentu vydávali jen ti nejodvážnější náčelníci osad se svou družinou. Zajímá Vás, jak tato cesta vypadá dnes?
Jednou z mála oblastí, kterou jsme ještě neprobádali, byl islandský sever a okolí druhého největšího města Islandu Akureyri. Podmínkou vydání se na cestu byla přívětivá předpověď počasí, která vypadala relativně slibně od poloviny října. Důvěru v předpověď počasí jsme ztratili už na začátku našeho putování. Kupodivu tentokrát se islandské rosničky nemýlily. Počasí vyšlo na jedničku a my si užili prvních zasněžených fjordů za slunečného, bezvětrného počasí.
Během pobytu na Islandu jsem se s Petrem ve dnech 5.-6. 10. 2013 vydala na poloostrov Snaefellsnes, na jehož konci se vypíná 700 000 let stará vyhaslá sopka pokrytá ledovcem Snaefellskökull s vrcholem Thríhyrningur (1446m). Vulkán nám dělal od začátku našeho pobytu v Reykjavíku pokušení a to zejména za pěkného počasí, kdy byl téměř na dosah.
Vážení cestovatelé a sportovní nadšenci,
náš motorový oř 4×4 dorazil po dlouhé plavbě přes Fayerské ostrovy na ostrov ohně a ledu – Island. Tato cesta začala na konci července roku 2013, na severu nejteplejšího léta a na jihu nejdeštivějšího srpna za posledních 50 let na Islandu. Dají-li severští bohové, pak podle plánu popluje Norrona i s námi, Klárou Nečadovou a Petrem Selníkem, zpět do Evropy v červnu 2014.
