Další prázdninový víkend s výhledem na dobré počasí a pro nás jasná volba a směr na víkend. Tatry! Tentokrát jsme si vybrali jako naše útočiště Malou studenou dolinu. Jelikož chceme předejít brzkému nástupu, tak se snažíme vypadnout z města co dříve a vyjít ještě za světla na Terynku.
Materiál na odjezdu
Auto ani naše papíry jsme moc nešetřili a již po 19.00 hodině vycházíme ze Starého Smokovce. Proletíme přes Hrebienok a zkratkou okolo Zámky a již bez lidí pokračujeme do dolinky.
Malá Studená dolina
A pak se to stalo!
Můj sen se mě splnil/zjevil přímo před mýma očima! Jdu asi dvacet metrů před Jeňou, vycházím z jedné klikaté zatačky v kosovce, zvedám hlavu a rychle stahuji půlky! Asi pět metrů přede mnou stojí krásný chlupatý méďa. Velikostí žádná drobeček a sám se asi diví co vidí! Všechny pravidla, jak se v této situaci zachovat jdou stranou. Koukám do jeho křišťálových očí a on do mých vystrašných. Čekám, že se zvedne na zadní a půjde mě pohladit, jenže příchází další pravidlo a já se otáčím na patách a utíkám za Jeňou. V poslední moment se ještě poohlížím a on dělá to samé ale naštěstí na druhou stranu.
Jeňa a strategické místo na snídani
K Jeňovi dobíhám s vytřeštěnýma očima, jako kdybych viděl ufo, a snažím se mu koktající vysvětlit, co jsem zrovna viděl/prožil. Rozhodujeme se na dalším postupu, jestli projít toto místo, nebo se otočit. Co když se vrátí? Nečeká na nás s hrníčkem medu?
Po chodníčku k modrému plesu
Po 10 minutách jdeme a přidáváme na tempu. Přecházíme ono místo a po
chvilce slyším nějaké hlasy. Nechce se mě věřit! Proti nám se vyřítí
asi patnácti členná skupina francouzsky mluvících školáků.
Co tady v tuto dobu dělají? A co by se stalo, kdyby šli o nějakou dobu
dříve a mezi námi stál ten chlupatý macek?! No, není čas moc
přemýšlet, už bylo.
Modré pleso a naše stěna
Na Terynku docházíme až po setmění a jelikož je plno, bereme za vděk přenocováním na lavici a Jeňa, aby to měl blíže k okýnku s jídlem přímo pod něj. Noc nám zpříjemňuje Polský turista, který se rozhodl chatu rozřezat, ale nakonec byl svými kolegy poslán do útrob chaty.
První selfie-štand
Cesta k slnku na Malý Ladový štít
Ráno, díky strategické pozici Jeni, dostáváme první snídani a můžeme vyjít z chaty již v 7.30 hodin z. Venku to zatím nevypadá na nějaké modráky, ale rozhodujeme se dojít pod nástup a uvidíme. Dnešní volba padla na jižní stěnu Malého Ladového štítu (2611 m). Po 20 minutách docházíme k Modrému plesu, obcházíme jej a po súťovisku docházíme až pod nástup** Cesty k slnku (V / J.Andráši, J.Petrlová, A.Puškáš, 15.9.1948)**. Zde jsou ještě nějaké menší zbytky sněhu po zimě.
Šňůřky se ztrácí v dáli
Rozbalujem naše dva nové kamarády (Tendon Master 7,8 mm) a beru si první délku. Předcházející den pršelo, takže skála je místy celkem navlhlá, a proto lezeme opatrně. První tři délky bez problémů a dolezáme na štand, kde se dá v klidu stoupnout/odpočinout. Jenže k nám přiletí zespodu pan Kebule se svojí mlhou, začne trochu poprchat a vypadá to na vydatný déšť!
Vzhůru k modré obloze
Rozhodujeme se posvačit a dát tomu 15minut s tím, že buď slaníme, nebo budeme pokračovat. Přestalo pršet, ale mraky stále přelítají. Rozhodujeme se jít nahoru a díky možnosti klidného slanění přes pevné štandy, pokračujeme. Hned v dalším štandu přicází sluníčko a to nás neopustí až do jeho západu!
Jeňa to natáhnul
Klíčové délky této cesty jsou konec páté a šestá. Jedná se již o krasné Tatranské lezení, hlavně v předposlední délce se jedná o nakloněnou plotnu s možností odšlápnutí o hranu. Tato délka byla opravdu zábavná a dokázala po jejím dolezení udělat velké usměvy na našich ústech.
Jeňa se rozlíží – tady někde jsem zanechal malého toucana!
Poslední délka je již dolezání bez možnosti lana a před obědem se opalujeme na hřebenu. Po krátké pauze se rozhodujeme sbalit materiál a dolézt na samotný vrchol. Po chvilce jsme již nahoře a výhledy na všechny světové strany jsou opravdovou odměnou. Není kam spěchat. Do další cesty se nám již nechce, a proto přichází na řadu další disciplína „kochačka“. A že nám to jde, když dokážeme na vrcholu bez lidí i skoro 2 hodinky vydržet.
Pohledy na Baranie sedlo
Nakonec scházíme do Sedielka a pak již po chodníku zpátky na chatu. Zde nás již čekají námi vytáhnutí plechový kamarádi „Zubříci“, které jsme nechali ráno vychladit v plese. Na chatě dostaneme možnost přesunout se na postele a to rádi přijímáme. Do večerky stihneme i nějaké Horce na zdraví a pak již jdeme spát.
Korosadowiczova cesta Žltou stenou
Následující ráno vstáváme o něco později a rozhodujeme se, kde vyrazíme. Na chatu dochází i aktuální skialpový král Miro Peťo se skupinou turistů. Doporučuje nám nějaké cesty na „Baranie rohy“. Jenže nám se již nechce tak daleko, a proto bereme za vděk Žltou stenou, a to místní klasiku Korosadowiczova cesta (V/Z.Korosadowicz, J.Staszel,19.7.1933).
Po hřebínku na horu
Bereme všechny naše věci a scházíme pod chatu a po 10 minutách jsme pod naším nástupem. Jednoznačně nejbližší místo na lezení pod chatou. Rozdělíme si materiál a jde se na to . První délku si beru. Je to takové lehké popolézání, bez nutností nějakého jištění, ale vzhledem k terénu, který je dosti vypadaný, to ani moc nejde. Další délku leze Jeňa a zaléze za roh. Zvedá se vítr a začíná asi půlhodinové ticho, doprovázené jen mojim hlasem: „Co se děje?“ Lano se blíží svému konci a stále nic. Na chvilku klid a nic.
Jeňa již na vrcholu Malého, vedle Velký
Ruším štand a nalézám za roh, a zde již vidím a hlavně slyším prskat Jeňu. Že nalezl omylem do vedlejší cesty a trochu se ztratil. Dolézám za ním a již vidím další postup. Následující dvě délky si beru já. První je krátky komínek, ale s dobrými vstupy. Pak je možnost štandu, ale ještě přelezu krásnou plotnu podélně. Krásné vzdušnou a poctívá Tatranská pětka. Štanduji a pohled pod nohy je opravdu zajímavý. Jeňa s baťohem to má o něco horší, ale nakonec bez problémů.
Čas zkontrolovat firmu
Bere si poslední délku a dolézá až na hřebínek. Zde po chvilce dolézám i já a po trávě již docházíme na samotný vrchol. Počasí opět na výbornou a tak dáme menší svačinku a opět se kocháme. Pak jen už sebíháme po suťovisko pod Žlutou lávku a dále zpět k věcem.
Zubr!
Všechno posbíráme a jdeme až zpět k autu. Po cestě se ještě zastavuji na místě mého setkání s méďou a ještě jednou si to projíždím v hlavě. Co kdyby…
Tekutiny nutné doplnit
Žlutá stěna v popředí – náš dnešní cíl
Již po dolezení
Již po dolezení
Svačinková-kochovitá
Miniatury Malé Studené doliny
Slézáme zpátky
