Když jsem minulý rok psal report z 6. ‚covidového‘ memoriálu, věřil jsem, že na 7. ročník dorazí účastníci z ČR a report z tohoto ročníku bude opět v režii Paliče, jako obvykle. Byl jsem velice naivní. Nejenže Norsko neotevřelo své hranice pro zahraniční návštěvníky, ale přitvrdilo i pro rezidenty.
Návrat ze zahraničí je podmíněn testem před vstupem, testem při vstupu
a 10ti denní karanténou na hranici v karanténím hotelu, což prakticky
eliminovalo možnost cestovat do zahraničí. Většina z nás, tedy Čechů a
Slováků žijících v Norsku, je momentálně uvězněna ve ‚zlaté
kleci‘ bez většího omezení cestování po Norsku či bez jakéhokoliv
omezení skialpových túr, nicméně bez možnosti navštívit rodinu a
přátele v rodné zemi.
I přes nepříznivou situaci, účast na memoriálu byla hojná a předčila
veškerá očekávání. Skialpových túr se zúčastnilo celkem
16 skialpinistů.
Základnou nakonec Isfjorden
Termín byl vybrán tradičně na květnové státní svátky (13.-16. 5. 2021) a púvodně plánován v tradičních lokalitách ve vyšších nadmořských výškách – Jotunheimen, Strynnefjell nebo Trollstigen. Nicméně po sněhově vydatné zimě, ještě první týden v květnu se sníh nacházel stále v nadmořských výškách okolo hladiny moře. Horské průsmyky byly stále uzavřené a nezbývalo tedy nic jiného, než přesunout místo konání do nižších poloh, tedy podobná situace jako minulý rok.
Na základě pečlivého prostudování numerických modelů předpovědi počasí a zvážení dojezdové vzdálenosti všech účastníku, byl lokalitou base campu vybrán ‚gapahuk‘ (přístřešek s ohništěm) v Isfjorden. Každý den po náročné túře a koupeli v nedaleké řece následovalo příjemné posezení u večerního ohně v zateplených off-shore montérkách a s pivem v ruce.
Po dojezdu z Kyrkjetaketu (1439 m) došlo na kofix
Prní den dopoledne jsme měli sraz v Isfjorden a jelikož jsme na tůru vyráželi poněkud později, vybrali jsme místní klasiku Kyrkjetaket (1439 m). Túra na jeden z nejznámějších vrcholů na západním pobřeží Norska nabízí kolem 1400 metrů celkového převýšení a z toho je zhruba 1000 vertikálních metrů nepřerušovaného sjezdu o sklonu 25–30 stupňů.
Tento den panovala inverzní oblačnost, při stoupání na vrcholový hřeben jsme se postupně dostali nad mraky a na vrcholu se nám naskytla parádní podívaná na bílou peřinu mraků pod námi. Dlouhý sjezd jižní stěnou byl na rozměklém jarním firnu a na lyžích jsme dojeli téměř k autům (tedy alespoň ti, kteří znají kofix a hlasitě neoplakávají každý škrábanec na skluznici).
Na vrchol Gjuratinden (1712 m) s cepínem a mačkami
Předpověd na druhý den slibovala slunečno a relativně stabilní sněhové podmínky, naplánovali jsme tedy brzký budíček a túru na Gjuratinden (1712 m). Tato komplexní túra začínala nástupem řídkým lesem s lyžemi na zádech zhruba 100 výškových metrů na hranici sněhu. Poté jsme se hlubokým údolím dostali na ledovec, který leží pod samotným vrcholem.
Na lyžích lze dojít na vrcholový hřeben zhruba 100 výškových metrů pod vrcholem. Po hřebeni směrem k vrcholu je potom nutné jít s cepínem a stoupacími železy. Poslední úsek, cca 20 výškových metrů je potom velice exponovaný a doporučuje se jít s jištěním (že, Kubo).
Tato komplexní túra byla zakončena dlouhým sjezdem po variabilních sněhových podmínkách, od jarního firnu po mokrý těžký sníh v nižších polohách. Hned vedle parkoviště protékala řeka, která přímo vybízela ke koupeli po této výživné túře.
Na lyžích od auta na Hesten (1610 m)
Na třetí a poslední den jsme naplánovali Hesten
(1610 m). Vyrazili jsme brzy ráno, abychom stihli sjezd, než se do
západní stěny opře slunce. Na lyžích bylo možné jít přímo od auta. Po
nástupu na vrchol po hřebeni nás čekal parádní dlouhý sjezd západní
stěnou po perfektním firnu. Lepší zakončení memoriálu jsme si nemohli
přát.
Předpověd na neděli hlásila nízkou oblačnost a srážky na celém
západním pobřeží, board of directors se tedy usnesl a rozhodl tuto akci
zakončit a vyrazit domu o den dříve.
Tímto bych rád poděkoval všem zúčasněným, zejména těm, kteří
vážili dalekou cestu (Trondheim, Oslo, Geilo, Midsund :) a za přátelskou
atmosféru, která celou dobu panovala. Budu se těšit na další
setkání!
Foto (kredit Jiri Paur a Pavel Semotán)
Komentáře od účastníků:
Petr Vojta:
„Letošní memoriál byl jako vždy skvělý, velmi příjemné setkání
krajanů, nadšených vyznavačů skialpu. Trasy byly dobře naplánované a
pečlivě proveřené místními borci. Kulturní stránka měla svůj už
typický, lehce punkový půvab v bezvadném kokektivu a nezdolně dobré
náladě zasazené do drsného horského prostředí.
Byl to pro mě velmi příjemný útěk z permanentního homeofisu i za cenu
ujetých 900km. Tímto děkuji všem kteří se nějakým způsobem podíleli na
organizaci a doufám, že si Rosťa najde čas na organizaci i příští rok,
snad už i s přeshraniční účastí Čechů a Slováků.“
Lenka Franková:
„Pár dnů strávených v horách, s přáteli a všemi možnými typy
sněhu. Výživné trasy, krásné rozhledy, překonávání svých vlastních
hranic, úsměvy na tváři. To všechno a mnohem víc je firnový memoriál.
Pro mne byl letos ve znamení zdravotního omezení a i přesto byl
jednoznačně skvělý. Velké poděkování patří Rosťovi a Jirkovi za
organizaci a výbět tras. Díky všem, kteří svým dílem přispěli
k dobré náladě. Za rok na viděnou.“
Lumir:
„Nejen že je Midsund nejkrásnější místo v Norsku, ale bydlí tam
i skvělí kluci, kteří dokáží vymyslet, naplánovat a zorganizovat super
akci. Nemluvím samozřejmě o ničem jiném, než o sedmém ročníku
firnového memoriálu. Byl jsem tam poprvé, ale určitě ne naposled. Už teď
se těším na další setkání se všemí, kteří tvořili skvělou partu.
Všem moc děkuji, že jsem mohl být s vámi.“
Jozef Pekár:
„Tri úžasné dni driny s krásnym počasím,dobrou partiou a
zakončeným božím zjazdom z Hestenu. Okrem chabej kondície nie je čo
vyčítať. Už nech je 8 ročník. Dík za dobrú organizáciu a na
zdravie.“
Roman Loj:
„Na memoriálu jsem byl již 3 krát a vždy jsem si užil parádní
lyžovačku, poznal nove super lidi a odjížděl domů s nabitými baterkami.
I letos jsem se moc těšil. Měli jsme štěstí na počasí, zažili jsme
krásné túry s nádhernými výhledy na krásné norské hory a fjordy.
Fantastická lyžovačka, super parta, ukončení koupáním v horském
jezeře, takže i letos memoriál nezklamal. Zažili jsme hodně srandy, celou
dobu panovala dobrá nálada a i letos jsem poznal nové super lidičky.
Děkuji všem, kteří přispěli k organizaci tohoto skvělého memoriálu a
doufám, že tato tradice bude pokračovat i další roky.“
Petr Pavliš
„7. ročník Československého firnového memoriálu byl sic trochu
kratší, zato velmi vydatný. Počasí přálo víc, než bychom si přáli my.
Místy bylo trochu přefirnováno, ale jeden parádní sjezd ve skvělém firnu
vše snadno vynahradil. Je super potkat se takhle v Norsku s partou
Čechoslováku, přes den zaskialpovat a večer si společně užívat pohodu
při ohni. Tomu říkám opravdový pocit sounáležitosti.“
