Miliarda někdy slyšela její jméno. Řada lidí ví, že se jedná o stále činnou sopku. Nemnoho pak mělo možnost na ni vystoupit. Nejznámější sopka a vrchol na celém Islandu. V současné době je její výška stanovena na 1491 m. Neustále však roste a to na horu zběsilým tempem. S každým výbuchem se přetvoří jak vlastní masiv sopky tak i její okolí. Pravidelně vybuchuje jednou za deset let. V současné době už tři roky přesluhuje, takže kdo ví. Jisté je, že vybuchne.

Již tři roky přesluhující Hekla – momentálně 1491 m, která zatím v poklidu čeká na své velké vystoupení, foto pořízeno v září (CLICK TO ENLARGE)

Prakticky v každém průvodci, vydaném od roku 2009, najdete varování, které bylo vydáno místními úřady, že Hekla může kdykoliv vybuchnout. Je to nevyzpytatelná sopka a své okolí varuje mocnými záchvěvy zhruba 30 až 60 minut před vlastní erupcí. To není mnoho a vezměte také v úvahu fakt, že výstup na ni trvá okolo 2 až 3 hodin podle množství sněhu a mlhy. Je třeba v případě záchvěvů vzít rychle nohy na ramena.

Nacházíte-li se na vrcholu, máte to zpět k zákrutě, kde čeká Váš vůz asi 6 km vzdušnou čarou. Celou cestu dolů běžet nelze, protože vám zhruba uprostřed cesty přehradí pomyslnou neexistující stezku čedičový lávový splaz, který byl zemětřeseními roztrhán na malé věžičky a kamínky ostré jako milion žiletek. Každý tuto oblast prochází, jak může. Někdo si roztrhne jen kalhoty, někdo musí přetrpět i malé šrámy. Potom Vás čeká už jen příkrý terén pokrytý sopečnou drtí, na kterém zužitkujete své lyžařské schopnosti, protože Vám to slušně pojede i na botách. Na závěr oceníte jediný značený úsek celého sestupu, který vede hrbolatým lávovým polem.

Pokud se rozhodnete navštívit Heklu autobusem, počítejte s minimálně 20 km pochodem od zastávky na silnici Landvegur k jejímu úpatí (CLICK TO ENLARGE)

Trasa je Vám dobře známá, protože je to také jediná výstupová cesta na vrchol. Dorazíte k vozidlu, které trpělivě čeká na kraji něčeho, co vzdáleně připomíná oslí stezku, na které leží kameny velikosti lidské pěsti. Bez váhání vyrazíte směrem sever rychlostí maximálně 10 km/h. Budete-li příliš spěchat, hrozí Vašemu vozidlu okamžitý defekt a to by se Vám na svahu okolo 20 % mohlo pekelně vymstít.

Lávová poušť, zase lávová poušť, všude kolem lávová poušť a pouštní šílenství (CLICK TO ENLARGE)

Mluvíme-li už o pekle, je třeba myslet na to, co se Vám děje za zády. Hekla má tu nepříjemnou vlastnost, že z ní vylétávají sopečné pumy až do vzdálenosti 70 kilometrů. Tento případ je historicky doložen v městečku Hveragerdi, ve kterém byl během erupce zabit chodec takovouto nešťastnou shodou okolností. Vy se však nacházíte jen 12 km od kráteru a je tedy třeba spěchu. Naštěstí už jste na relativní rovině a před vámi leží lávová poušť. Brodů se na této terénní cestě bát nemusíte, vše je dokonale suché. V okolí Hekly nenarazíte na vodu v okruhu 20 km. V této poušti už můžete hnát svůj vůz, co Vám motor dovolí. Je tu všude okolo jen šedá jemná drť, která bude od řidiče žádat jediné: V písku nikdy nezastavovat a držet vůz neustále v pohybu.

Začátek výstupu na Heklu vypadá jako značená dálnice, o 300 metrů výše se dálnice změní v neznačenou polňačku (CLICK TO ENLARGE)

Jde to rychle, vezmete-li v úvahu, že máte za sebou celkem 30 děsivých kilometrů. Už na Vás čeká jen to poslední. Projet zpět na jih po F 26 okolo Hekla Centra a dostat se po půl hodině jízdy do Helly. Nevýhodou je, že budete muset absolvovat malý návrat k Hekle. Budete mít kráter po pravé ruce asi tak 10 km. Máte-li už té podívané dost, můžete taky pokračovat na sever po F 26, Sprengisanduru. Tu již znáte od nás z předchozího vyprávění.

Sněhová bouřka, která nás potkala na vrcholu Hekly, foto pořízeno v srpnu (CLICK TO ENLARGE)

Výše uvedené může být nevítaným zpestřením výstupu na ikonickou Heklu. Vřele Vám přejeme, aby tato situace nikdy nenastala. Potom to pro Vás bude příjemný výlet, i když Vás může potkat sněhová vánice, tak jako na konci srpna 2013 potkala nás. Co je to ale proti výbuchu Hekly?

Ostré sopečné vyvrženiny, jsou hrozbou i pro třívrstvý Gore-Tex (CLICK TO ENLARGE)

Jediná zeleň široko daleko – 939 metrů vysoký Raudkembingar (CLICK TO ENLARGE)

autor: Klára Nečadová