Jednou z mála oblastí, kterou jsme ještě neprobádali, byl islandský sever a okolí druhého největšího města Islandu Akureyri. Podmínkou vydání se na cestu byla přívětivá předpověď počasí, která vypadala relativně slibně od poloviny října. Důvěru v předpověď počasí jsme ztratili už na začátku našeho putování. Kupodivu tentokrát se islandské rosničky nemýlily. Počasí vyšlo na jedničku a my si užili prvních zasněžených fjordů za slunečného, bezvětrného počasí.

Na cestu z Reykjavíku do téměř 400 km vzdáleného Akureyri jsme se vydali dne 15. října v brzkých ranních hodinách. Cesta č. 1 (podle místních highway, pro nás dvouproudovka s perfektním asfaltem) vede na západě přes vysočinu dlouhou přibližně 100 km a dle průvodce i místních je údajně nezáživná. Naopak, v zimě může být díky sněhu a větru až nadmíru vzrušující. Z našeho pohledu je to výborná krajina na dlouhé výlety, kde se ani nemusíte moc snažit a o člověka dva dny nezavadíte ani náznakem. Na konci této plošiny se začne silnice pozvolna svažovat k zátoce Hrútafjördur a my už dále pokračujeme podél moře. Na cestě potkáváme maximálně 15 aut za hodinu, takže i já, jakožto neřidič, nemám problém praktikovat své řidičské schopnosti. Po silnici 711 obkroužíme poloostrov Vatnsnes, kde se údajně v letních měsících vyskytují nejpočetnější kolonie tuleňů. Za návštěvu rozhodně stojí i osamělý skalní útvar Hvítserkur, který se nachází v zátoce Húnafjördur.

Skalní útvar Hvítserkur v zátoce Húnafjördur (CLICK TO ENLARGE)

Dále pokračujeme po silnici č. 745, která vede podél moře po jezernatém poloostrově Skaga. Pro milovníky typických islandských stavení tj. malebné dřevěné domečky se šikmou travnatou střechou a travnatými bočními stěnami, doporučuji projet údolí řek Héradsvötn a Eyjafjardará, kde takových stavení naleznete z celého Islandu nejvíce. Dle turistického průvodce 100 summits of Iceland jsme se nechali inspirovat túrou na ostrov s vrcholem Herkonuklettur. Nádherný pohled na podvečerně zbarvený sousední ostrůvek Málmey byl odměnou za nekonečný pochod přes 2,5 km dlouhou štěrkovou hráz vedoucí k ostrovu.

Ranním sluncem zalité pobřeží poloostrova Skaga (CLICK TO ENLARGE)

Pro mě osobně mezi nejkrásnější města severu patří mezi strmými horami zasazené rybářské město Siglufjördur a od něj téměř 12 km tunelem vzdálené město Ólafsfjördur. Ještě před 60-ti lety byla tato místa dostupná pouze lodí nebo na koních. Město Siglufjördur doporučuji každému skialpinistovi, kterého zajímá problematika lavin. Toto město je sevřeno v údolí příkrými svahy, a tedy je třeba se mimořádné četnosti a síle lavin bránit. Rozsah lavinových valů a jejich vzájemná návaznost je na Islandu jedinečná.

Společenské stádo mírně omrzlých islandských koníků (CLICK TO ENLARGE)

Ve městě Dalvík, ze kterého se můžete vydat na ostrov Grímsey, jenž leží na polárním kruhu, doplňujeme zásoby. Potraviny jsou mimo Reykjavík o zhruba 10–15% dražší. Posilňujeme se také „kafitárem“, který zadarmo nabízí téměř každý supermarket, a který je součástí koloritu vášnivě diskutujících družných Islanďanů posedávajících v hrubých svetrech z ovčí vlny. Islandský svetr je jak pro místní, tak i pro turisty módní záležitostí. Jen mám někdy pocit, že místní jsou proti tomuto „hryzalovi“ vybaveni nějakou, nám skrytou, odolností.

Glaumbaer – jedna z nejzachovalejších tradičních islandských farem (CLICK TO ENLARGE)

Akureyri je považováno za hlavní město severu. Kromě příjemných kavárniček a restaurací nejen s místními pokrmy zde naleznete i nejseverněji ležící botanickou zahradu. Pokud toužíte po zahřátí něčím jiným, než je islandský svetr nebo místní likér Opál, doporučuji navštívit jedno z místních termálních koupališť (Thelamerkurlaug vřele doporučuji).

Pohled na ostrov Málmey, kde vám společnost nedělá už ani bělokur (CLICK TO ENLARGE)

Přes zátoku Eyjafjördur je z Akureyri pohled na nádherný pás teď již zasněžených hor. My jsme podnikli výlet na jednu z nich – Blámannshattur (1198 m). Během našich turistických výletů jsme zavedli termín „na Islanďana“ – tj. žádný viditelný chodník, už vůbec žádné značení, společnost vám dělají nanejvýš bělokuři. No a cestu, tu si vybíráte, jak to příroda dovolí. A když se vracíte zpátky, tak kvůli strmosti suťovisek je původně vámi vytvořená cesta stejně zasypána, takže tvoříte opět novou. Na tuto horu jsme vystoupili jak jinak než „na Islanďana“.

Rybářské město Siglufjördur (CLICK TO ENLARGE)

Pokud na islandském severu (i jinde na Islandu) budete mít štěstí na počasí tak, jako jsme ho měli my, bude to zážitek na celý život. Dny zde byly oproti jižně situovanému Reykjavíku mnohem kratší, zato příroda v tomto osvětlení má mnohem větší hloubku a úplně jiný rozměr. Většina cestovatelů jede na Island v průběhu léta. Kdyby ale překonali strach a předsudky, které mylně mají o podzimních podmínkách v severských zemích, tak by určitě byli příjemně překvapeni. Krajina fjordů je v podzimních barvách obzvláště dech beroucí. Samozřejmě se počasí může zbláznit a trochu vám pocuchat severský účes. Na druhou stranu přijít o to vychutnání téměř opuštěné a mírumilovné krajiny, ve které zatím převládá nadvláda přírody nad člověkem, by byla opravdu škoda. Proto Vám radím toto: Chcete-li jet na jistotu a vidět něco pěkného, jeďte v červenci. Chcete-li být okouzleni barvami, vyrazte v říjnu.

Přístav v islandské Mecce heliskiingu – Dalvík (CLICK TO ENLARGE)

Akureyri – hlavní město severu (CLICK TO ENLARGE)

Vyberte si! Prašanovky nebo vodní lyže? (CLICK TO ENLARGE)

Stará herinková továrna s termálním bazénkem (CLICK TO ENLARGE)

Lákavá avšak těžko dostupná oblast pro skialpinismus u městečka Grenivík (CLICK TO ENLARGE)

Východ slunce nad Dalvíkem (CLICK TO ENLARGE)

Průměrná výška islandských „sněžníků“ (CLICK TO ENLARGE)

Text a foto: Klára Nečadová a Petr Selník

autor: Klára Nečadová