Těsně před začátkem letních prázdnin 2021 se nečekaně uvolnila dvě místa na výstup na Kazbek. S výškou 5054 metrů je Kazbek třetí nejvyšší horou Gruzie. Hlavou se mi mihla myšlenka, proč trávit volné dny u vody a zda by mi nebylo líp někde v horách.
Cestou na Kazbek se zastavujeme u pevnosti Annanuri
Neváhala jsem a oslovila průvodce, jenž akci pořádal, zda je tato výprava pro mě vhodná. Nikdy jsem takhle vysoko nebyla, nevěděla jsem, co se mnou nadmořská výška udělá. Přišel mi email s propozicemi a s odpovědí, že si nemám dělat zbytečné starosti, že to je zvládnutelné pro průměrně zdatného člověka. Žádné lezení, ale přechod hor se závěrečným výstupem po ledovci s maximálním sklonem 40 stupňů. To mě přesvědčilo. Byla to ta pravá hora pro mě!
Pohled do údolí s umělým jezerem
Další články o Kazbeku
- Sněhem a ledem na třetí nejvyšší gruzínský vrchol Kazbek (5033 m) (2014)
- Pád do ledovcové trhliny pod Kazbekem (2014)
- Skialp a snowboarding v Arménii a Gruzii 2011 – přehled výsledků (2011)
- Trochu jiné lyžování a heliskiing v Gruzii (2010)
S přestupem v Istanbulu do Tbilisi
Odlétali jsme z pražského letiště do Tbilisi s Turkish Aairlines a přestupem v Istanbulu. Kromě běžné „prudy“ ohledně Covid náležitostí před odletem a toho, že se nám větší část výpravy zasekla v hospodě na letišti v Istanbulu a že jsme s Hankou musely uprosit stevardy k pozdržení odletu, vše probíhalo bez komplikací.
Typická Gruzie vypadá takto – všude jsou různě velká domácí
zvířátka
Přistáli jsme v Tbilisi brzy nad ránem, kde východ slunce za vzdálenými obrysy hor hned rozjasnil všechny rozespalé tváře a my se opravdu začali těšit na gruzínské dobrodružství. Místní řidič nás maršurtkou odvezl do Stepancminde (dříve Kazbegi). Ta leží v nadmořské výšce 1750 metrů v údolí řeky Těrek na úpatí ledovce a cíle naší výpravy, hory Kazbek.
Výhled od kostelu v Gergeti zpátky do údolí
Přes pevnost Ananuri a Gudauri do Kazbegi
Cestou jsme zastavili na krátkou obhlídku historické pevnosti Ananuri i rozvíjejícího se lyžařského střediska Gudauri. Místní pomník Gruzínsko-Sovětského přátelství postavený v roce 1983 se až příliš majestátně „vyjímá“ mezi tou nádhernou okolní přírodou a desítkami třítisícovek všude kolem. Ve Stepancminde jsme se ubytovali v jednom z místních penzionů a vyrazili dokoupit poslední zásoby, než unikneme mimo civilizaci. Ještě v ten den jsme udělali krátký aklimatizační výlet ke kostelu Nejsvětější trojice v Gergeti (2170 m).
Radost mám velkou, že jsem se na začátku léta dostala
do Gruzie
Vyrážíme směr Kazbek
Druhý den po vydatné gruzínské snídani jsme sbalili nejdůležitější věci, jídlo na 3–4 dny a zahájili trek k Betlemi hut. Výstup začal od parkoviště kostela Nejsvětější trojice, kde jsme začali pomalu stoupat údolím k horskému sedlu Sabertsee (2930 m). Odtud byl již výhled na ledovec a horu Kazbek, která ne a ne se ukázat. Její špička byla stále zahalena v mracích. Poté jsme pokračovali okolo horské chaty Altihut (3014 m), kde jsme doplnili zásobu vody z horského pramene a udělali menší přestávku.
Bylo to pivo, už ale nevím jaké
Nad chatou se změnil terén ze zelených plání v kamení a suť. Zhruba po hodině stoupání jsme došli k ledovci. Povrch byl změklý a nebylo nutné nasazovat mačky, byl to jen pás ledovce, který jsme museli přejít před posledním stoupáním k Betlemi hut (3660 m). Ubytování na chatě vskutku punkové, ale lepší než spát ve stanu, na další dny totiž počasí nevypadalo na opalovačku. Jelikož další den byl jediný, kdy by bylo možné dojít až na vrchol, rozhodlo se, že aklimatizační výstup následující den pojmeme tak, že zkusíme dojít až na vrchol.
Ani Gruzii se nevyhýbají rozsáhlé zpevněné nebo vyasfaltované
parkoviště
Aklimatizační výstup k vrcholu Kazbeku
Vstávali jsme ve tři, prakticky ještě v noci. Připravit se, navařit spousty čaje, ve 4.15 h sraz před chatou a za svitu čelovek hurá nahoru. První část cesty byla traverzem po suťovišti s několika sněhovými poli. Když začalo svítat, dostali jsme se právě na okraj ledovce a zhruba ve výšce 4100 metrů jsme měli první pauzu. Následně jsme nasadili mačky, sedáky a navázali jsme se.
Cestou ke Kazbeku stoupáme kamennými bludišti
Hned z kraje ledovce jsme překračovali několikero trhlin, ale všechny bylo možné přeskočit. Ve výšce 4300 metrů nastoupila lehká bolest hlavy. Stav mysli byl velmi otupělý, což přešlo zhruba po následném převýšení 200 metrů do stavu absolutní euforie! No nádhera! K tomu všude bílo, výhledy, vrcholy a i Kazbek se nám tu a tam ukázal, když ho mraky pustily ze svého objetí.
Rozsáhlá ledovcová pláň
Zlom nastal zhruba ve 4600 metrech, kdy nám jeden člen ohlásil nevolnost. Jelikož nebyl nikdo další zkušený jako guide, kdo by s ním na laně mohl sejít dolů, museli jsme se otočit a sestoupat rychle dolů všichni. Bylo nám to trochu líto, ale chápali jsme situaci. Mohl to být kdokoliv z nás, komu se to mohlo stát. A řekli jsme si, že pokud to alespoň trochu půjde, zkusíme to znovu. Přeci jen to dnes měl být jen aklimatizační výstup, což bylo do výšky 4600 byl dostatečné.
Potok na ledovci
Relaxace v silném sněžení před dalším pokusem o vrchol
Na následný den středu hlásili silné sněžení a vítr. Bylo tedy jasné, že si na druhý pokus budeme muset počkat. Čtvrtek také nevypadal moc nadějně, a hlavně byl to poslední den, kdy můžeme uskutečnit náš druhý pokus. Naštěstí pro nás se předpověď změnila a již ve středu ráno bylo jasné, že čtvrtek je náš den!
Na okraji ledovce je velké množství popadaných kamenů
Předpověď nám dala prostor od dvou hodin ráno do jedné hodiny odpoledne se slunečným počasím a bezvětřím. To, že budeme muset vstávat v jednu v noci nikomu nevadilo. Na horu Kazbek jsme z naší poloviny výpravy tentokrát vyráželi už jen tři. Druhá výprava dosáhla vrcholu již v úterý a z našeho týmu nakonec dva nešli. Přeci jen jim ta výška nedělala dobře.
*Vybarvená Betlemi hut *
Myslím, že tu noc jsme toho nikdo moc nenaspali, v hlavě myšlenky na brzké vstávání, zda nás neskolí nadmořská výška, a to, jestli se dostaneme až na vrchol. Každopádně jsme se všichni těšili.
Stanový tábor vedle Betlemi hut
Vrcholový den na Kazbeku
Ač jsme vyrazili velmi brzy, mezi prvními jsme na cestě nebyli. Čtyři výpravy s gruzínskými průvodci vyrážely o hodinu dřív, ale ty jsme na okraji ledovce došli. Po předchozím prosněženém dni již bylo všude bílo, i na suťovištích. Také trhliny byly zasypané sněhem. Na ledovci jsme se navázali a snažili se jít ve stopě poslední gruzínské výpravy.
Výhled od Betlemi hut
Když už jsme ji chtěli předejít, zjišťujeme, že mají nějaké problémy a jak začalo svítat pozorujeme, že se mají práci vytáhnout tři členy výpravy z trhliny. V tu chvíli nás gruzínský guide nasměroval, kudy trhlinu obejít a my poté opatrně postupovali po ledovci k traverzu okolo Malého Kazbeku. Nebýt jeho, možná bychom skončili v trhlině my.
Západ slunce pod Kazbekem
Každou další nalezenou trhlinu jsme pečlivě označovali pro skupiny za námi. S přicházejícím východem slunce se nám otevíraly obzory a výhledy byly na všechny strany. Zhruba od výšky 4700 metrů jsme začali prudkým traverzem stoupat do sedla ve výšce 4900 metrů a našli dobré místo na odpočinek před závěrečným výstupem.
Rozsáhlé ledovce jsou u okrajů posypány různě velkými
balvany
Strmý výšvih na vrchol Kazbeku
Svah měl posledních 150 výškových metrů sklon přibližně 40 stupňů a bylo potřeba se navázat na kratší lano. Díky čerstvě napadanému sněhu a příznivému počasí tento úsek nakonec nebyl tak obtížný, jinak je to prý samý led. Za pomocí cepínu a stoupacích želez jsme bezpečně došli až na vrchol a konečně si mohli zakřičet široko daleko, že tam opravdu jsmeééé!
Před námi se tyčí Kazbek
Euforie sršela nejen z nás, ale z každého, kdo došel a pohled na celé kavkazké pohoří nám byl odměnou. Vidět byl i Elbrus a na našich fotkách a videích šťastné zmrzlé tváře a nadšené pozdravy! Po chvilce štěstí jsme sešli zpátky do sedla, kde jsme měli menší přestávku. Jelikož se opět začalo kazit počasí, sestoupili jsme poměrně rychle k chatě. Po hodinovém odpočinku na chatě následoval sestup až dolů do údolí. Největším lákadlem pro nás byla sprcha, jídlo a samozřejmě zbytek naší výpravy, se kterými jsme se chtěli podělit o radost z vydařeného výstupu.
Sestupujeme po plochém ledovci v rámci aklimatizace
Sestup do civilizace a oslava úspěšného výstupu
Po necelých třech hodinách jsme došli až ke kostelu, kde stopujeme místního záchranáře a uprosíme jej, ať nás vezme do penzionu, kde nás všichni již netrpělivě čekají. Chvíli váhá, ale síla „bakšiše“ nakonec vítězí. Jede s námi jako by nás unesl, ale nám to je momentálně úplně jedno. Ač to byl hodně dlouhý den a spousta výškových metrů, teda hlavně dolů, jsme šťastní z našeho výstupu. Vítáme se ostatními, oslavujeme dobrým gruzínským vínem a jako pozornost podniku, domácí chachou (místní pálenka z vinné révy). Ano prosím, nápoj pro silné jedince!
Vysmátá občerstvená skupina
Ráno do Tbilisi a zpět do České republiky
Ráno balení, nechat se otestovat, nakoupit suvenýry a vyrazit směr Tbilisi. Tenhle skvělý týden utekl jako voda, ale zážitků za milion. Neměnila a určitě se do Gruzie ještě vrátím. Je to vskutku nádherná země a má co nabídnout od hor, lyžování, historie, vína, přívětivých lidí po spoustu dalších zajímavých míst.
Relaxační opalování na čerstvém sněhu
V noci vyrážíme na vrcholový pokus o Kazbek
Velkou část výstupu šlapeme za tmy s postupně se rozjasňující
oblohou
Fantastické výhled při pohledu zpět
Slunce se objevuje nad hranou ledovce
Horní pasáž výstupu na Kazbek už byla v plném slunci
Traverz k závěrečnému strmému výšvihu na vrchol
Ve strmém výšvihu na vrchol Kazbeku
Oblačnost je pod námi
Moje první pětitisícovka
Noční výstup stál za to!
Menší občerstvení po návratu do civilizace
