Na začátku května (přesněji 11. 5.) sníh z Alpských vrcholků pomalu ale jistě slezl, ski jsme už uložili k letnímu spánku a z kouta na nás pomrkávají běžecké boty. Nastal čas… Zatímco většina čeká na termíny věhlasných ultra trialových závodů a svátků v těch nejprofláklějších lokalitách jako Kaprunu, Cortině, Zermattu, my se koukáme i po těch „puťákách‘ pro 200–500 startujících. Má to nejednu výhodu.

Čtyři tratě na UTLAC 2025

První italskou parádu stihli kamarádi už v březnu.Pravda je, že čím víc závodů v Itálii, tím víc Adidas. Především kvůli Medical certificate, aneb specifické legislativě na jakoukoliv sportovní událost. Setkáte se s ním jak na skialpových závodech, tak na městských maratonech. Prostě všude. Většina lékařů to blíže nezkoumá, bouchne razítko a rok máte klid. Jiní začnou hystericky vyvádět, neb nevěřícně zírají na nízkou klidovou tepovku a začnou vás měsíc před startem posílat na všemožná sportovní vyšetření a EKG. Jestli vysvětlujete, že trénujete, ale chodíte do práce jako normální člověk, moc si nepomůžete. V těchto případech Vám tedy hlavně popřeji hodně štěstí, anebo Photoshop. Podrobněji Jak získat Medical Certificate, když jste trochu trénovaní? Někdy dost těžko

Závodní kupička před UTLAC, když vše bylo ještě čisté a suché

Ale pojďme dál

Jelikož mám super kámoše, kteří mají i v práci čas brouzdat po netu a hledat termínovky v Alpách, Evropě i mimo ni, dozvím se často o krásných akcích, o které bych ve svém hektickém životním tempu ani nezavadila. A teď k těm výhodám. Tyhle akce jsou především i krátkou dobu před startem stále ještě k mání a není problém koupit startovné 14 dnů před odjezdem. Na poslední chvíli jsem se tak s kamarády z naší běžecké skupiny Ultra Trail Runners vydala začátkem května na výlet k Lago di Como, konkrétně do malebné vesničky Lecco.

Místopis aneb konec, nebo začátek Alp

Lago di Como se nachází východně od hranic Itálie se Švýcarskem, je to už kousek do věhlasných městeček jako Locarno – Lago di Lugano, či Lago di Maggiore. Vše jsou to nádherná jezera v objetí hor, které se v některých místech tyčí až do výšek 3000 metrů nad mořem. Jezero Como znám především z cest do dalších italských údolí pod Monte Rosu, nebo Aosty. Kdo chce trávit více času v autě a ušetřit za švýcarskou dálniční známku, tak většinou se ze Svatého Mořice jede tudy a vždy se tu zastavíme na procházku a zmrzlinu.

Como je v podstatě už úplné úpatí alpských vrcholků a pár kilometrů jižně od jeho břehu už se rozkládá jen daleká rovina, co by kamenem dohodil do Milána (pozor, nemyslím kámen na žádného Milana!). Je zde tedy už časně zjara slunečno a teplo, i když ještě v posledním sedle, které do Itálie ze švýcarské strany překonáváte, to nevypadá, neb tam ze svých brlohů teprve vylézají první svišti a majitelé horských kamenných domků ještě nepřijeli do svých nemovitostí rozevřít ani okenice.

Tým UTR Czech

Lago di Como Ultra trail – No acclimatization, more fun!

Samotná akce UTLAC (Ultra Trail Lake Como) je příznačná především královskou 250km dlouhou trasou, která kopíruje hornaté pobřeží celého jezera. Start dvěstěpadesátky začíná už ve středu a v podstatě máte čas až do noci mezi sobotou a nedělí, dorazit do cíle v Lecco. Víkendový program je pak doplněn podstatně kratšími závody,** 62km, 30 a 15. Šedesátka se nám libila, slibovala téměř 4tisícové převýšení, ale pohyb v rozumné nadmořské výšce podoba českým Krkonoším. Tedy **No acclimatization, more fun! Dlouhá trasa tuším párkrát zavítala do 2000 metrů, místy ještě se sněhovou pokrývkou, ale celkově v příjemné běžecké teplotě a terénu.

V městech u hladiny jezera se ani přes noc nekonaly velké teplotní rozdíly, jako například v dubnu u nás, kdy přízemní mrazíky z rána nejsou výjimkou. Tady se teplota v noci pohybovala okolo 10 stupňů a přes den krásných 18–20. Prostě i k časnému rannímu startu ideál. My, coby běžci šedesátky jsme se tak startem v sobotu napojovali ve městě Como na poslední úsek dlouhé distance. V 5 ráno jsme se na start ve městě Como nechali odvézt svozovými autobusy z Lecca, kde jsme byli ubytovaní. Poté už nás čekal „jen“ doběh do cíle přes jižní část vrcholků jezera. Jezero Como je totiž tvarově taková vidlice a hornatý výběžek uprostřed je vlastně bojiště našeho 62km dlouhého závodu.

*Jedete do Lecca? Nastupte si do vláčku *

Málo žen v ultra trailu = malá fronta na WC

Svozový autobus nás ráno před 6 vyhodil na nábřeží poblíž startu. Během asi 40min jízdy si někteří ještě stihli hodit šlofíka, jiní doháněli snídani. Na to, že mělo startovat cca 500 lidí nás nakonec převezly asi jen 2 vozy, zbytek si zřejmě nechal logistiku po vlastní ose. Marně jsem v místě hledala záchody, a tak jsme v přilehlých uličkách historického náměstí úspěšně obsadili jednu z asi 3 otevřených kaváren, které nám poskytly nejen nutné ranní italské capuccino, ale také wc. Výhoda ultra trailu – málo žen = malá fronta na záchod.

Start UTLAC

Startem přesně v 7 jsme se okamžitě dali do pohybu a táhlého stoupání na první vrcholky a hřeben masivu. Kdo při startu zaváhal, další 2 hodiny asi litoval. Úzké italské uličky jsou všude, i v kopcích. Chytnu se tedy do vláčku a nechám se vézt skoro k první občerstvovačce cca na desátém kilometru. Hornatý výběžek není nikterak hustě obydlený, ale nachází se zde několik malebných osad. Ve vyšších partiích už spíše horských chat, kterými jsme během závodu probíhali. Kopečky zde jsou pěkně ostré, uprostřed výběžku se couráte krásným otevřeným hřebenem s výhledy na všechny strany a břehy jezera. Tedy, pokud není zrovna mlha, jakou máme my. Doprovází nás až do půlky trasy, noří se do ní kopce i seběhy, i horské louky poseté stovkami divokých narcisů.

Na druhou větší občerstvovačku jdu spíše po sluchu, kdy se teprve 10 metrů přede mnou z mlhy vynořují postavy fandících Italů. Překlenutí druhé půlky trasy znamená odpaření mlhy, první výhledy na jezero a postup zpět, od severu k jihu, kdy se většina stezek nachází v hlubokých listnatých lesích, mnohdy končících až s hladinou jezera. Běh lesem za slunečného odpoledne jsem každopádně uvítala. Příjemný chládek, na druhou stranu po několikadenních deštích i nepříjemné bláto. Bylo všude. Nahoru, i dolu.

Jedno z mnoha stoupání na UTLAC

Zrádná polovina závodu

S přívalem tepla mi dochází energie. Počítala jsem s tím, po týdenní svalové viróze těsně před odjezdem jsem ani nečekala nějaký zázrak. Ten byl už to, že jsem se cítila jakž takž pojízdná na start závodu. A tak si více užívám italské občerstvovačky plné salámů, suché šunky i sýrů. Zabalit to ale nehodlám, nohy stále jedou a vidina pořádné porce zmrzliny v cíli mě dost motivuje drát se do dalšího kopce vpřed. Tenhle profil trati mě vlastně maximálně vyhovuje. Velmi málo běžeckých úseků, o to víc těch technických, buď nahoru, nebo dolu. Nic mezi tím. Občerstvovačky co 10 km jsou jako oázy uprostřed pouště, aktuálně ty nejdůležitější body, protože s námi ještě stále krouží i účastníci 250tky, kteří vyžadují náročnější údržbu.

Výhledy v druhé pulce zavodu

Při posledním seběhu aka další blátivý tobogan, kdy jedu od stromu ke stromu, vyhýbám se šutrům a strmému srázu už jen kroutím hlavou. V tomhle terénu jít 250km musí být jednak strašně na budku a druhak, moje nohy jsou asi moc rozmazlené z českých luhů a hájů. Kluci z naší výpravy stále bojují někde za mnou a zatím mě nikdo nedošel. Každopádně mými dýchánky na občerstvovačkách mi každou další štaci poodběhne jiná skupinka lidí, se kterými vždy uběhnu část trasy. Prostě se propadám. Pouze pár zoufalců, kteří jsou na tom asi dost podobně jako já, plus minus vídám buď nahoře, anebo dole.

Boty od bláta, ale v technickém terénu jsou Scarpy jako doma

Na kontrole na posledním vrcholku 8 km před cílem milosrdně všechny propustím a kydnu si do trávy s kompotem, který přes 50km vláčím v batůžku. Potřebuji ustálit žaludek. Úplně jsem zapomněla na stravovací režim během ultra a teď mě to doběhlo. Když je blití s obecenstvem zažehnáno, pomalu se spouštím dolů, do města, proplétat se uličkami a mířit do cíle na malebném břehu jezera městečka Lecco.

Hotovo po více jak 10,5 hodinách boje! Výsledkem si nejsem úplně jistá, ale tuším ženské 14. místo. Kluci dobíhají něco málo přes hodinku po mě a všichni se poté shodujeme, že co do obtížnosti a technické stránky závodu, to byla skutečná dřina. Ale v krásném místě.

Konečně v cíli

Malé shrnutí UTLAC

Jsem ráda, že jsem se obula do skvělých Scarpa Spin Planet, které mě parádně podržely v technických úsecích trati – Alpsport
Díky za super funkční věci a batůžek od Rabu
a za energetické doplňky od Ultramenu.cz

Důvod se sem ještě podívat?
Ano!
I když nerada běžím stejné závody víckrát, přeci jen, času málo, závodů hodně…co čert nechtěl…kdyby měl někdo v září chuť a čas, běží se tu drsný skymarathon – Grigne Skymarathon 43km, +3600, povinná výbava helma a videa na sítích vám napoví mnohé :D jo a vemte mě ideálně sebou!!

Zasloužená cílová zmrzlina

autor: Marie Zelená