Dolní Morava nabízí sjezdovky s manšestrem, kopce a kopečky pro bobování, skialpové trasy a hlavně desítky kilometrů upravovaných běžeckých stop. Člověk proto neví, po čem sáhnout dřív. Teď ale byly ideální podmínky na běžky, tak už jsme se nemohli dočkat, až hodíme lyže do pěkně zaříznuté stopy. Při plánování trasy je teď pro nás hlavní to, že vše musíme stihnout do třech hodin. Což je doba, kdy náš tříměsíční svišť vydrží bez kojení.
Na hřebenu s Chariotem
Potíž na Dolní Moravě ale je, že většina tras začíná od chaty Slaměnka nad sjezdovkou Vista, což je s vozíkem dvojí problém – jednak vlekaři se obecně netváří na to, vzít lyžaře s Chariotem na vlek a taky je to krpál jak blázen. Proto jsme zvolili druhou stranu údolí, kde je nástup pozvolnější. Tam ovšem není nějaká chata v akčním rádiu, tak jsme náš výlet museli naplánovat na „jeden zátah“.
V lesním úseku tahám Chariot
Nejvhodnější se nám jevilo vyrazit od parkoviště pod sjezdovkou Větrný vrch. Od něj vede na hřeben dokonce cesta, ale zbytečně dvakrát protíná sjezdovku, proto jsme se rozhodli to vzít prostě „hore kopcom“. Od pensionu Valevil furt nahoru do kopce, kde se zhruba v úrovni konce vleku napojíte na stopu okruhu Větrný vrch. Já, protože mám lyže na „klasiku“, šlapu ve svých běžkařských papučkách. Ten kdo má lyže na bruslení (jako Míšan), bude mít lepší hodit boty na běžky do vozíku a vyrazit v normálních botách.
Nahoře se „nasetujeme“ do výstroje a po okruhu směřujeme k rozcestí Pod Klepáčem. Pokud není projetá stopa, je vodítkem les. Rozcestník je totiž na úpatí lesa před vámi. Pod Klepáč je možné dojet autem, ale cesta vede do velmi prudkého kopce plného serpentýn a dvě auta se tu jen stěží vyhýbají. Navíc bez sněhových řetězů bych se sem v zimě nepouštěla a nahoře na miniparkovišti vůbec není zaručené, že zaparkujete. Odtud už vede cesta ke Zbojnickému okruhu.
Míša tahá Chariot na hřeben k polským hranicím
Okruh má 11 kilometrů a převýšení se pohybuje kolem 300 metrů (od 900 po 1200 výškových) ale pozvolného klesání a stoupání. Po cestě, hned ze startu (asi po dvou kilometrech) je krmelec pro zvířátka, kde se při troše štěstí dá schovat na případné kojení. My jsme nakonec nemuseli – jupiii. Celou túru jsme stihli za něco přes tři hodiny, ale malá růžovka naštěstí na čerstvém vzduchu spí lépe než obvykle.
Volným terénem s Chariotem
Dolů jsme místy raději běžky sundávali a po sjezdovce jsme šli bokem pěšky celý kopec. Přeci jen sjezdařské pokusy na běžkách byly vtipné, když jsme byli bezdětní a měli trojku v žíle. Teď už nám jde nejvíc o bezpečí než o to, kdo se víckrát a vtipněji rozseká.
Zima 2018–2019 je na Dolní Moravě parádní
