Od poloviny června 2021 jsem se nevyskytovala na Valašsku, a tak jsme na další kopce Vrchařské koruny Valašska 2021 vyrazily až v pondělí 19. července. Vstaly jsme ráno v 9:00 a s Aničkou jsme zjistily, že máma nám naplánovala čtyři kratší vrcholy VKV.
Na hrad Starý Jičín jsme vyjely za chvilku
Hrad Starý Jičín (496 m) s výlezem do okna
Jely jsme asi 30 min pak jsme zastavily ve vesnici co se jmenovala Starý Jičín. Máma řekla že je to asi jen 1 km nahoru a 100 výškových metrů. A měla pravdu. Po chvilce, co jsme jely, tak se před námi objevila zřícenina hradu Starý Jičín a menší věž. Cesta nahoru byla celkem hezká někdy i štěrková. Areálu se říká Starojičínský hrad. S Aničkou jsme dostaly peníze, a tak jsme si koupily vstup na věž. Výhledy byly moc hezké na všechny strany. A pak jsme si ještě koupily dva náhrdelníky, na kterých byly lahvičky s krystalky.
V okně na hradě Starý Jičín
Potom jsme s Aničkou vyběhly na zříceninu. Našly jsme okno, které bylo asi 2,5 metru nad zemí, tak jsme se rozhodly, že tam vylezeme. Nakonec jsme v něm udělaly spoustu fotek a šly zpátky (máma si zatím dala kávu). Sjezd byl rychlý a fajn. V autě nám máma řekla, že koupila medové uši, což byly takové perníkové spirály. Moc dobré!
Protahování na hradě Starý Jičín
Okluk (577 m) se zmrzlinou po dojezdu
Autem jsme jely asi 20 min a přijely jsme do hezké vísky Zašová. Chvíli jsme se rozhodovaly o trase, a nakonec že pojedeme po zelené turistické značce, protože další možnosti byly dlouhé. Nějakou dobu jsme jely po asfaltové silnici a potom po cestě, na které byl trochu nezpevněný povrch. Cesta měla být dlouhá 4 km, ale uběhla rychle. Teda až na to, že bylo horko.
Stoupáme na Okluk
Máma nám nikdy neujíždí, takže vždy čekala. Nahoře na Okluku (577 m) byl nějaký pán, co si povídal s mámou. Nafotily jsme se navzájem s rozcestníkem Okluk. Dolů to opět svištělo rychle. U auta jsme viděly nápis zmrzlina, a tak jsme si ji daly. Byla celkem dobrá: pomerančová a vanilková, ještě nám máma koupila jedno pomerančové pití.
Cestou na Okluk
Zvonička Strážkyně Beskyd (510 m) se stojkami a hvězdami
Ze Zašové nás čekala opět jízda 20 minut autem. Dorazily jsme pod skokanské můstky na lyže ve Frenštátu pod Radhoštěm. Máma nám vysvětlila, kdo byl Jiří Raška (slavný skokan na lyžích, co vyhrál olympiádu). Můstky byly hrozně velké a říkala jsem, jak bych nikdy z toho neskočila. Začaly jsme tím, že jsme vyjely kus po lesní cestě. Potom jsme tlačily, protože byla dost hrozně prudká.
Naše dvojka na Okluku
Po asi 15 minutách jsme se ocitly u restaurace na vrcholu a 30 metrů od ní se nacházela takzvaná Zvonička brána Beskyd. Vypadala jako menší moderní dřevěná stavba se střechou a lavičkou uvnitř a vedle sloup se zvonem nahoře. S Aničkou jsme udělaly fotky jako ve stojkách a s koly.
Zmrzlinu v Zašové jsme si zasloužily
Už jsme chtěly jet dolů, ale pak jsme uviděly ještě jednu moderní stavbu, což byl jenom takový obdélník na železných tyčkách. Podobal se Pozorovatelně Durch, kde jsme byly na VKV vloni. Tam to bylo ještě lepší, protože jsme mohly dělat různou gymnastiku (stojky, hvězdy, a ještě kliky na sobě). Zpátky jsme se rozhodly že pojedeme jinou cestou, protože ta předtím byla dost strmá. Nakonec jsme jely po celkem hezké cestičce až k autu.
Na Jiřinku Raškovou se opravdu necítím
Hážovické díly (650 m) s obědem
Po jízdě v autě jsme zastavily ve Valašské Bystřici (celkem velké město). Už jsme měly velký hlad, a tak jsme se snažily jet rychle. Máma nám řekla že to bude asi 5 km a že na vrcholu bude pozdní oběd. Takže jsme vyrazily po asfaltové cestě. Na začátku té cesty bylo pár takových strmých úseků. Pak už to bylo méně do kopce, a nakonec to bylo přes hřeben.
Na Zvoničce Strážkyně Beskyd
Viděly jsme cílovou hospodu Hážovické díly a tam jsme zastavily. Měli tam celkem dobrý výběr jídla, dala jsem si těstoviny s omáčkou carbonara. Byly moc dobré. Zaplatily jsme a jely dolů jinou cestou. Vyjely jsme trochu nahoru a pak svištěly. U auta jsme byly šťastné že už to máme za sebou.
Anička zkouší, jak je široký přístřešek u zvoničky
Když už jsme byly v Jablůnce tak jsem si dala sprchu a poradně si odpočinula. K večeři byla krupicová kaše ňam. Den hodnotím celkem dobře, protože jsme vždy měly čas si odpočinout mezi kopci.
Vše fotila mamka Jitka.
Stojkujeme si u zvoničky
Různě si klikujeme a zvedáme se
Směr Hážovické díly
Čtvrtý kopec VKV během pondělí je za námi
