Ráno jsem se probudila v 9:45 a šla jsem se nasnídat. Musela jsem se najíst hodně, protože jsme jeli na kola. Vyrazili jsme a mířili jsme do Starých Hamrů, odkud jsme jeli na první kopec Doroťanka (700 m). Celkem nás čekaly tři kopce.
Cestou na Doroťanku
Nejdelší výjezd na Doroťanku (700 m)
Cíl byl chata Doroťanka. Nasedli jsme na kola. Po úvodním úseku po hlavní silnici jsme odbočili na vedlejší a pokračovali jsme téměř po rovině po zelené turistické značce, která vede asi celá po asfaltu. Jeli jsme kolem řeky a mezi lesíkem. Cesta byla celkem v pohodě, protože nebyla do kopce.
První nedělní kopce je za námi – Doroťanka
Dál jsme jeli tak 5 km, až na rozcestí Pod Vjadačkou, od kterého jsme odbočili doprava nahoru. Tam už to nebylo tak dobré, jelikož jsme začali hodně stoupat. Hned jak jsme vyjeli z lesa jsem viděla první cíl. Potom jsme už jeli jenom kousek do kopce, kousek z kopce, zase do kopce až k chatě. Před chatou jsme si udělali fotku a jeli jsme zpět.
Cesta zpět byla v pohodě, protože jsme v podstatě jeli jenom dolů z kopce a po rovině. Sjeli jsme kopec a jeli zase po rovné cestě. Asi po 3 km Ladě spadl řetěz, tak jsme ho musely nasadit, ale povedlo se nám to. Musely jsme si pak umýt ruce v řece, protože jsme je měly špinavé. Pokračovaly jsme v cestě. Kousek před místem, kde jsme měli zaparkované auto, jsme odbočili do leva směrem na druhý kopec.
Vyhlídkový provrtaný zbytek stromu na Zbojnické
Na vyhlídku s modrým srdcem
Při výjezdu na vyhlídku Zbojnická (774 m) jsme z hlavní cesty odbočili na nějakou kamenitou a jeli jsme na druhý kopec. Chvíli jsem to i tlačila, protože to bylo dost do kopce. Cesta moc zajímavá nebyla, až na to, že jsme tam zkoušely s Ladou hledat nějaké „krystaly“ někde pod pařezem a nic jsme nenašly.
Vyhlídka na hlavní sjezdovku na Bílé
Jednoduše jsme jenom jeli do kopce až k ceduli, kde jsme odbočovali k vyhlídce. Dohrabali jsme se až k modrému srdci, u kterého jsme se vyfotili, pokochali se výhledy. Měli tam vyhlídkový strom s cedulkama u děr, kterými se dalo dívat na jednotlivé kopce v dáli. Následoval dlouhý sjezd k autu. Všude po cestě byly cedule s medvědem.
Zbojnická
Vzali jsme to přes Bílou, kde jsme chtěli koupit frgály, ale neměli je. Dojeli jsme k autu, naložili kola a jeli k poslednímu kopci dneška.
Sleduji jeden z vrcholů přes díry v kmenu
Na Sůkenickou (953 m) to byl jen kousek
Autem jsme se dostali na Bumbálku ke slovenským hranicím, a vyjeli jsme na náš poslední kopec rozhlednu Sůkenická (953 m). Tento výlet byl krátký, takže bude i zápis. Asi 100 metrů jsme jeli po cestě, dokud jsme neodbočili do leva do kopce. Vyjeli jsme kopec a napojili jsme se na lesní cestu, po které jsme jeli asi 350 metrů.
S Ladou na Zbojnické
Dojeli jsme k rozhledně, kde jsme si jako obvykle udělali fotku a jelikož nám táta s Jitkou slíbili oběd, jeli jsme k restauraci/hotelu nevim co to bylo, kde jsme si dali oběd. Teda chtěli jsme si dát oběd, ale paní nám řekla, že kuchař už odjel, tak měli jenom polévky a guláš. Já s Ladou jsme si daly kyselicu a táta s Jitkou česnečku. Pak jsem celkem nedávala, když na mě táta dýchl co si budem povídat.
Posledním nedělním kopcem byla rozhledna Sůkenická, která byla
samozřejmě už zavřená
Ještě jsme si dali pití, zaplatili jsme a jeli jsme k autu. Cesta k autu nám trvala tak 5 minut. Dojeli jsme k autu, naložili kola a jeli jsme do Jablůnky. Po cestě jsme se stavili pro frgály, takže mám jeden doma. Výhra pro mě. Dojeli jsme do Jablůnky, kde jsme se navečeřeli a pak jsme jeli domů
