V pátek 4. září 2020 jsme přijeli kolem půlnoci do Jablůnky, a proto jsme v sobotu nevstávali moc brzo. Vyjeli jsme kolem desáté hodiny. Pod všechny kopce jsme dojeli autem takže až na několik výjimek byly výjezdy do kopců většinou krátké.
U pomníku legionářů Josefa Šimčíka a Jana Melichaříka
První malý kopec byl pomník legionářů Josefa Šimčíka a Jana Melichaříka (537 m), na který jsme jeli z Velké Lhoty. Jsou na něm fotky dvou legionářů, které pověsili Maďaři někde na Sibiři za první světové války. Od pomníku jsme ještě jeli na vyhlídku u Javoru. Tam jsme dělaly s Aničkou stojky a pak jsme jeli zpátky k autu.
Lavička u pomníku legionářů Josefa Šimčíka a Jana Melichaříka
posloužila k protažení
S autem jsme dojeli do Malé Bystřice. Zastavili jsme na parkovišti, kde prý stávaly závodní auta pro závody do vrchu Dušná. Odtud jsme jeli na kopec Santov, kde jsme se míjeli s pěšími turisty. Cesta byla velmi náročná, ale naštěstí se za zatáčkou objevila švestka. Zatímco Honza na nás už asi čekal nahoře (musel ujet nějaké elektrocyklistce a dojet cyklistu), tak jsme si pár švestek narvali do našich věčně hladových bříšek. S touto zátěží jsme potom šlapali dál do kopce. Honza už byl celý nervózní, protože na nás musel dlouho čekat.
VKV junior 2020 in September 2020 od palic na Vimeo.
Vyhlídka U javoru byla také protahovací
Nahoře jsme se u zvoničky Santov (615 m) zdrželi jen chvíli a pak jsme bleskovou rychlostí sjeli k autu. S Aničkou jsme se stihly najíst, než se kola přidělaly za auto. Jeli jsme dál přes Dušnou a Vsetín až do Liptálu. Dojeli jsme na parkoviště u silnice, sundali jsme kola a jeli kousek k malému rybníčku Liptál (480 m), což byl asi vůbec nejlehčí vrchol VKV junior 2020. Nezdržovali jsme se, jen udělali fotky, jak držíme kola nad hlavou.
Jen tak si stojkujeme s výhledem nejenom na Radhošť a Velký
Javorník
Dojeli jsme zpátky k autu a přes Syrákov dojeli do vesnice Ublo. Zaparkovali jsme u restaurace ve vesnici Ublo a hned jsme začali prudce stoupat. Cesta byla hodně kamenitá a tak jsme kousek i tlačili kola. Výše jsme chvíli jeli po louce. Po chvíli jsme dojeli k malému přístřešku jménem Hruška (540 m). Všude byly krásné výhledy a ještě krásnější tráva, a proto jsme začaly s Aničkou hned blbnout. Dělaly jsme gymnastiku, ale pak když jsme dělali předměty, tak Anička dala ruku na včelu a ta ji píchla, takže jsme skončily.
Od altánku v rybníčku Obora v Liptále
Sjezd k autu byl krásný po úzké stezce úplně mimo asfalt a jen s minimem kamení. Poté jsme přejeli ještě do Valašské Polanky ke škole. Odtud jsme jely několik kilometrů do kopce různě strmou kamenitou i lesní cestou. Jely jsme dlouho, a dělaly jsme zastávky. K vysílači Sulačov (520 m) jsme nakonec sjížděly i kousek dolů. Výhledy od vysílače byly krásné, ale věděly jsme, že ještě musíme nastoupat kus zpátky do kopce. Udělaly jsme pár fotek a poté jely dolů k autu. Aničku bolela ruka, jak ji píchla včela, takže jela pomalu. Já jsem se celou dobu držela za Honzou. Ve Valašské Polance jsme se zastavili na dobrou zmrzlinu.
Autorka článku u rybníčku Obora v Liptále
Potom jsme dojeli k poslednímu bodu, což byla Kobzova lípa (535 m). Bylo to pro nás překvapení, protože jsme šlapaly jenom kousek. Prý nám to celou sobotu moc pěkně šlo, takže jsme mohly jít ještě na pouť ve Francově Lhotě, kde kromě atrakcí byla i výborná ryba na ohni. Abychom se prý unavily, tak jsme musel jet ještě na sraz vsetínských horolezců, kde někteří popíjeli, opékali, ale my dvě s Aničkou jsme využívaly houpačky a skákaly jsme přes živé ploty.
Anička u rybníčku Obora v Liptále
Stoupání k přístřešku U hrušky
U přístřešku U hrušky
U přístřešku U hrušky
Sjezd od přístřešku U hrušky do vesnice Ublo
Výhledy při stoupání z Valašské Polanky k vysílači
Sulačov
Výhled od vysílače Sulačov na Valašskou Polanku
U Kobzovy lípy
Na pouti ve Francově Lhotě
Na pouti ve Francově Lhotě
