Při pátečním skialpinistickém zdolávání Malého i Velkého Javoru (ve složení Anička, já, máma a Honza) jsme objevili nádherně upravené běžecké stopy pod těmito kopci a bylo rozhodnuto kam se v sobotu 5. března 2022 vydáme na běžky.
Pohled z vyhlídky na okolní kopce
Z Železné Rudy do Bodenmais
V sobotu ráno jsme vstali kolem 8:30 a připravili jsme se na snídani v Penzionu u Jezerního potoka v Železné Rudě. Najedli jsme se a zabalili, protože už jsme se nevraceli do hotelu. Vyjeli jsme autem do Německa na parkoviště. Jeli jsme asi 15 minut, když jsme dorazili do bězkařského areálu u města Bodenmais.
Bodenmais #skimokids Xcountry skiing od palic na Vimeo.
Vystoupili jsme a vyndali běžky. Máma šla zaplatit parkovné a vstup do běžecké stopy, potom jsme se dívali na mapu kde byly jednotlivé běžkařské okruhy označené barvami. Mají tu nádherný areál a stopy jsou nádherně upravené. Místy jsou i tři stopy na klasické běžkování vedle sebe a vedle ještě prostor na bruslení.
Krásně vidět bylo jenom chvilku
Na modře značený běžkařský okruh
Chtěli jsme jet 12kilometrový okruh, který je značen modře. Tak jsme pomalu vyrazili po hezké běžkařské stopě, která taky byla pod Velkým a Malým Javorem, na kterých jsme den předtím byli. Vypadalo to jenom na 250 výškových metrů, a tak to bylo celkem v pohodě. Asi 2 km jsme jeli po rovině a potom lehce do kopce. Dospělí byli vždy kus před námi, a tak jsme si s Aničkou povídaly. Potom rodiče zastavili na kopečku že tam půjdeme na vyhlídku ale my jsme nechtěli, tak se tam bez lyží vyšplhali sami a my dvě jsme zatím jely napřed. Bylo to celkem z kopce a tak nám to jelo dobře. Po pár minutách nás ale máma s Honzou dojeli a říkali, že shora byly nádherné výhledy.
Mezi mladými stromky je tady i řada soušek
Pak to pokračovalo po rovince a lehce do kopečka, než jsme narazili na pláň, na které byl rozcestník. Tam chtěli máma s Honzou nafotit nějaké fotky. Tak jsem musely s Aničkou kousek do protisměru a oni nás fotili, aby za námi byl vidět Velký Javor. Je to nejvyšší hora Šumavy a měří 1456 metrů. Leží na německé straně Šumavy a Němci jí říkají Grosser Arber.
Na delší okruh jsme se nenechaly přesvědčit
Naštěstí tady zbyl i čas na svačinku, takže jsme snědly tatranky a nějaké další tyčinky, napily jsme se, abychom měly sílu na další cestu. Potom se ještě rodiče rozhodovali jestli nechceme jet po červené která byla delší, tak jsme je s Aničkou přemluvili. Nebylo by to fér, dohodli jsme se předem, že pojedeme 12 kilometrů. Takže jsme jeli po modrém okruhu dál, už směrem zpět. Máma s Honzou nás zase předjeli ale čas od času na nás počkali. Mohly jsme si s Aničkou zase volně povídat.
Občerstvovací zastávka
Dojezd do cíle byl sjezdový
Tentokrát cesta zase byla více s kopce což bylo fajn. Před koncem to ubíhalo rychle, takže jsme se najednou blížili k cíli. Za chvíli už jsme dojeli do hlavního areálu a něco rychle nafotili. Sundali jsme běžky a vyšli k autu. Nakonec jsme s Aničkou řekly rodičům, že to bylo fajnové, že nás to bavilo a že 12 kilometrů nic není, že příště můžeme zvládnout víc. Z toho měl hlavně Honza velkou radost.
S Aničkou jsme asi na šestém kilometru
V mírném sjezdu jedu první
Takto brzdím v cíli
