V neděli 25. října jsme měli vstávat v sedm hodin ráno, ale při pohledu z okna jsme se jenom otočili na druhý bok. Venku byla mlha, že by se v ní vyřádil i Rákosníček. Nakonec jsme vstali v 08:10 h. Silnice už vypadaly, že jsou docela suché, takže nic nebránilo tomu, abychom mohli jet na kolo. Měli jsme jet na několik kopců VKV 2020, ale za tmy jsme se nakonec dostávali dolů pouze z druhého. Aby toho nebylo málo, hned po horských kolech jsme odjeli zahájit #skimokids sezónu do Rakouska.
Na Holý vrch jsme startovali z mlhy, a tady v lese už postupně
začínala mizet
Holý vrch (730 m)
Nasnídali jsme se a oblékli do cyklistického oblečení. Poté šel táta nandat kola na stojan. K tomu jsme museli udělat další věci, takže jsme nakonec vyjeli až o půl jedenácté. Začátek výjezdu na Holý vrch jsme měli naplánovaný z Brumova. Jeli jsme přes mírně rozbitou cestu, až se proměnila v cestu plnou listí, bahýnko a nakonec jsme jeli přes písek a kamínky.
V protislunci lesem výše k loukám
Na křižovatce u které byl rozcestník ( název rozcestníku) jsme odbočili do leva a dali jsme se po cestě, kde jsme museli tlačit. Rozježděnou cestou jsme z jihu objeli vrcholek Městská Důbrava (566 m) a pokračovali jsme dále mírně nahoru kolem vrcholu Na Tatrách (619 m). Před námi byla vidět auty rozježděná podmáčená louka, kde jsme se rozhodovali, zda budeme po ní tlačit kola do kopce nebo to objedeme po cestě. Vyhrála to cesta, po níž jsme se dostali ke žluté turistické značce. Ta byla trochu rozjěžděná, takže jsme část museli tlačit. Po žluté značce jsme nastoupali do 760 metrů. Dostali jsme se na louku, ale tam jsme taky museli tlačit, protože bylo po dešti a byla tam louže a bláto. K vrcholu jsme došli asi po 400 metrech.
Fantastické říjnové počastí nad Brumovem
Krásný sjezd z Holého vrchu do Brumova
Na vrcholu jsme udělali fotku a dali jsme si přestávku. Potom jsme se rozjeli dolů k autu. Od kol stříkala voda na všechny strany, jak byla louka podmáčená. Krátký úsek přes les byl úplně rozbahněný a rozježděny, takže jsme kole tlačili bokem. Na další louce se Lada vysekala. Spadla do měkkého, takže to vůbec nevadilo. Po další louce jsme dojeli na zpevněnou cestu u vrcholku Na Tatrách. Po cestě jsme sjeli až k parkovišti u hřbitova v Brumově.
Zpátky pojedeme vyjetou cestou po louce, ale nahoru to vyšlapeme
na okolo
Rozbahněný Komonec se strmým pěším výstupem
Ke Komonci (672 m) jsme dojeli autem přes Provodov k začátku cyklotrasy 5069 z Horní Doubravky do sedla Pod Slavickým kopcem. Cestou nahoru jsme jeli po asfaltovém povrchu, který po chvíli nahradilo bláto. Hodně bláta. Asi 100 metrů jsme jeli po blátě a kalužích. Potom jsme potkali pěší turisti, kteří cyklotrasu dále v lese zhodnotili jako jedno velké rozjěžděné bahniště po velké těžbě dřeva. Táta se rozhodl, že dále nepojedeme po blátě, ale vzali jsme to zkratkou. Zkratka v jeho pojetí znamená přímo vzhůru do kopce strmým svahem, na němž byl zcela vytěžen les.
Sjíždíme s Ladou mírně z kopce
Později ovšem někteří z nás začali litovat toho, že jsme jeli nebo spíš šli po zkratce, protože byla hodně strmá, takže jsme celou dobu tlačili. Táta mi musel pomoct, protože moje kolo bylo na mě moc těžké a sama bych ho nevytlačila. Když jsem se zbavila kola, tak jsem mohla fotit, protože údolí pod náma byla schována v mlze a nad mlhou krásně svítilo slunce. Kola jsme vytlačili až do sedýlka na východ od vrcholu Hvězda (655 m). Tam jsme se potkali s cyklostezkou a modrou turistickou značkou.
V údolích stále ještě nemají slunce
Od ní jsme kola opět tlačili vyčištěnou pasekou, která byla těsně pod vrcholem Komonce hodně strmá. Výhled z Komonce byl pouze přes paseku, jinak je vrchol zarostený.
Výjezd na Holý vrch – část po zpevněném podkladu
Sjezd z Komonce
Výjezd a pěší tlačení na Komonec naznačovalo, jak bude vypadat sjezd. Kupodivu, první část sjezdu po modré turistické značce po sedlo Pod Komoncem, byla krásná hřebenovka. Po napojení na cyklostezku 5056 jdoucí souběžně s modrou značkou to teprve začalo být zajímavé. Dostali jsme se do polomů, takže kola jsme museli přetahovat přes padlé stromy. Dále probíhala těžba dřeva, a původní lesní cesta vypadala jako bahniště. Sjezd tak byl pomalý a místy jsme kola tlačili kolem největších bahnišť. Od rozcestí Pod Slávickým kopcem jsme zbylou část do Provodova jeli už za tmy. Bez světel. Moc jsme toho neviděli. Táta jel první a hledal cestu. Nakonec jsme se dostali na zpevněnou silnici a potom to už bylo v pohodě.
Vrchol Holého vrchu
Sjezd z Holého vrchu
Sjezd z Holého vrchu
Cestou na Komonec
Abychom se vyhnuli bahništi, vzali jsme to přímo vzhůru strmou
pasekou
Cestou necestou, tlačíme pasekou
Pasekou vzhůru na Komonec
Komonec je za touto pasekou
Na vrcholu Komonce
V údolích je mlha a my sjíždíme v úplné tmě
