Jen co jsme zmizeli z Damavándu – Se skialpy a snb na Damavánd (5671 m) – přesunuli jsme se do vedlejšího údolí, jehož čtyřtisícový hřeben jsme měli před sebou celou dobu při pohledu dolů od chaty ve výšce 4200 metrů na Damavándu. Původně jsme chtěli nad Lasemem pojezdit 2–3 dny, ale počasí rozhodlo za nás. Byl z toho jenom jeden den kvůli aktuálnímu dešti a předchozím silným přeháňkám díky kterým se sněhová čára posunula téměř do 3000 metrů. Další dny jsme tak věnovali kultuře. Výlet podpořili KAMA a Tilak.
Dopoledne bylo počasí parádní, údolím ke sněhu
Další články:
Skialp
a snowboarding v Íránu v dubnu 2010 – přehled výsledků
Pěší
aklimatizace na Tochalu při skialpinistickém a snowboardovém výletu do
Íránu v dubnu 2010)
V oblasti
Alam Kooh (4850 m) sjeta na lyžích a snb řada vrcholů přesahujících
4000 metrů – skialp a snb v Íránu v dubnu 2010
Se
skialpy a snb na Damavánd (5671 m)
Skialpování
a snowboardování na čtyřtisícovkách nad Lasemem den po Damavándu
(5671 m)
Ze
sněhu íránských čtyřtisícovek jsme se přesunuli do Esfahanu a
Kashanu
Opalování
a protahování při snowboardingu na íránských čtyřtisícovkách
Tady byl v roce 2004 ledovec pokrytý kamením, teď nic
Původně jsme chtěli spát v Lasemu, ale bořík chtěl za pokoj tak neuvěřitelnou částku, že nezbylo než se mu vysmát a na spaní se přesunout jinam. Do Lasemu jsme tak dojeli další den ráno. Počasí bylo ještě relativně dobré, tj. polojasno s vysokou oblačností. Sestoupili jsme skrz město-vesnici dolů k řece-potoku. Přešli jsme přes vodu a pokračovali proti proudu bočního přítoku výše údolím.
Úzký úsek mezi skalami s vydatným potokem mě zastavil
Šlapal jsem rychle do závěru údolí s tím, že jsem se těšil na zbytky ledovců a ledovcových mostů, po kterých jsme chodili v roce 2004 (Iran skiing 2004). Bohužel, všechny zbytky ledovců za těch šest let zmizely a nenašel jsem ani jediný kousek. Velké zklamání. Škoda, že jsme tehdy nevěnovali čas projíti potočními koryty skrytými pod ledovci. Taková možnost už bohužel nikdy nebude.
Od toho sněhu dole jsem šmatlal nahoru, sice to nevypadá, ale sklon byl
přes 50 stupňů, naštěstí o něco menší než ve svahu naproti
Zatímco zbytek grupy odbočil kus před koncem údolí doprava k hřebenu, pokračoval jsem sólo dále. Sněhu bylo výrazně méně než před šesti lety, ale stejně jsem se rozhodl zkusit přístup jiným údolím. Dopadlo to neslavně, když mě zastavil úzký průchod mezi skalami s vydatným vodním tokem. Jednalo se sice jenom o pár metrů s vyhlazenými skalami, ale v suchu se to přejít nedalo. Následoval výstup cca padesátistupňovým svahem na boční hřeben a po něm došmatlání k začátku sněhu.
Pěkná oblačnost a kopce, jdu ale jinam
Na pásech jsem šmatlal podél popadaných malých lavin do vyššího patra doliny, kde od cca 3800 to už na pásech nešlo. Podél skal v levé části jsem se při boření po kolena až do půli stehen dostal k závěrečnému výšvihu do sedla. Trochu to smrdělo, jelikož sklon byl velký a sníh úplně mokrý do velké hloubky. Snažil jsem se tak držet skal co to šlo. Moc mi nebylo jasné jak pojedu dolů. Už dávno začalo sněžit a padla hustá mlha. Zbývající šestice o kus jižněji na nižších vrcholech měla počasí lepší.
Chvíli po nástupu na lyže, první lavina či splaz přede mnou
Na hřeben kousek pod nejvyšší vrchol (dle mapy 4090 m) do výšky cca 4050 jsem dorazil s poněkud smíšenými pocity v husté mlze a drsném sněžení. Rychle jsem vyfotil převěje do severních údolí, cvakl se do lyží a rozdýchal se před sjezdem. Vzhledem k viditelnosti – 5 metrů – byl reálný sjezd podél výstupové stopy. To šlo ovšem jenom úplně nahoře, protože v úsecích s největším sklonem jsem nahoru šel v úzkých místech mezi skalami, takže sjezd musel být jinde.
Damavánd je ještě vidět, dolů také Lasem
Stačily dva oblouky a už letěla do údolí vysoká vrstva těžkého mokrého sněhu. Místo jejího zastavení jsem v mlze neviděl, nicméně později po něm přejel. Obvykle se už dá po takto vyjetém svahu sjet bezpečně dolů, ale tady to neplatilo. I hlubší vrstvy byly úplně rozměklé, a díky sklonu jezdily dolů o sto šest. Níže, kde sklon svahu byl menší, byla jízda už bezpečná. Změna nastala jenom v tom, co padalo – místo hustého sněžení to byl hustý déšť. Mlha byla stejná, tj. viditelnost do 5 metrů.
Konečně vhodný sklon, vzadu opět Damavánd
Dojel jsem na konec souvislé sněhové pokrývky a prokličkoval ještě o kus níže. Přezutí do úplně promočených trekovek bylo nic moc – přeci jenom pršelo hodně. Při pěším přesun do Lasemu jsem děšť už neřešil. V Lasemu už byla u někoho doma nasáčkovaná jenom dvojice Žrout a Martin, ostatní už dávno odjeli do Poluru. To jsme ovšem nevěděli, a tak jsem je vyhlížel, kdy se objeví v údolí.
Hrana před horní částí údolí, poslední záchvěv
krásného počasí
Oblast Lasemu je na skialp dokonalá, škoda, že letos nevyšlo počasí, a tak jsme tam byli pouze jeden den. Cílů je tam minimálně na 3–4 dny při plném nasazení a sněhu začínajícím v nižších nadmořských výškách.
Po obou stranách závěru doliny popadané splazy a laviny
Na hřebenu, Photoshop z mlhy něco i vytáhnul, výška asi
4050 m
Mlha znemožnila náhled do druhé doliny přes převěje
Tady už sníh opravdu končil
Tam vzadu podél skal stoupal jsem vzhůru a následně jel dolů
