První ročník VK ČS jsme začali jezdit 23. dubna 2022, a v mezičase jsme si ještě odskočili na závěr skialpové sezóny do Norska. Po Norsku už nebyl v Alpách sníh, a proto se jezdilo na kole. Bližší kopce jsme jezdili z domu autem často i odpoledne po práci, vzdálenější jsme sdružili do vícedenních výjezdů. Víkendovky jsme nocovali v autě, nebylo potřeba shánět noclehy.

Zajímavým vrcholem byla Hanácká kyselka

Půldenky

• Ještěd – VK sever – 23. 4. Pozdně odpolední výlet na Ještěd, z Kryštofova Údolí, slunečno, krása (stejnou cestou tam i zpět, 23 km, 692 m výškových).
• Loučná – VK Krušných hor – 2. 5. Po práci, autem do Oseka a odtud pěkný okruh, Rýzmburk, Dlouhá Louka s návratem přes Litvínov. Nahoře se západem slunce, (23,1 km, 739 m).
• Kalich – VK Českého středohoří – 6. 5. Krátký výlet po práci, autem nejbližší štace, z Třebušína s přejezdem do Haslic a přes Řepčice zpátky. Nahoře před západem slunka, famózní výhledy ( (9,8 km, 392 m).
• Vyhlídka Karla IV. Karlovy Vary – VK západočeská – 7. 5. Anička měla v Karlových Varech závody, takže jsme přibalili do auta kola a hned ráno vyrazili od haly Lokomotivy na okruh s vícero krásnými vyhlídkami na Vary a široké okolí (16,1 km, 381 m).
• Krausova Vyhlídka – VK Sudet – 27. 5. Po práci odpoledne – z okraje Trutnova přes Petříkovice nahoru po zelené – doporučené trase, která nebyla téměř schůdná ani pro pěší, natožpak pro někoho s kolem, nic strmějšího jsem s kolem nikdy neabsolvovala. Shora byly parádní výhledy, pokračovali jsme na Janský vrch a po Debrnské cyklostezce zpátky (18 km, 399 m).
• Velký Javorový – VK Třinecka – 12. 6. Takový delší půlden nedělní máme na dva kopce. Takže nejdříve jedeme na kraji Třince a z Oldřichovic vyrážíme na další z celkem výživných kopců. Malý Javorový byl místem s téměř největším počtem lidí, co jsme na VK ČS potkali. Dolů jsme jeli okolo, počasí super a výhledy opět stály za to. Krásný kopec (22,2 km, 676 m).
• Rozhledna Cvilín – VK Krnovska – 12. 6. Z Úvalna, ke kostelu Povýšení sv. Kříže a Panny Marie Sedmibolestné, pak k moc pěkná kamenná rozhledna s vyhlídkou nejen na Krnov, ale i na Jeseníky s Pradědem. Zpátky po zelené se zříceninou Šelenburk a přes rozhlednu Hanse Kudlicha na vrcholu Strážiště (13,5 km, 335 m).
• Soudek – vyhlídkové místo nad Šardicemi – VK jižní Moravy – 13. 6. V pondělí odpoledne pracovně v Brně, chtěli jsme si ušetřit cestu a zvládnout dva vrcholy na jihu Moravy. Vyhlídkové místo nad vinohrady, jeli jsme z Čejče, když už to nebude moc do kopce, tak aby aspoň byla delší. Nahoře krásné výhledy s dramatickou oblačností. A pak v Mutěnicích chytila brutální bouřka (30,6 km, 248 m).
• Propast Macocha – VK Drahanské vrchoviny – 13. 6. Trasa od Starohraběcí hutě na okraji v Arnoštově údolí, okolo Skalního mlýna, posléze zkratka po žluté, kde tlačíme. Slunko zapadlo, fotky nahoře a protože je pondělí večer a nejsou tu lidi, pěšky s koly do Punkevního žlebu a okolo Punkvy se skoro potmě vracíme zpět. (12,1 km, 198 m).

Heřmanovická chata nabízí parádní výhledy na velkou vzdálenost

Víkendovky

Víkend první: Od Prahy na jihozápad, jih a pak na Vysočinu

• Vyhlídka na hrad Karlštejn na obcí Liteň – VK Pražská – 20. 5. V pátek odpoledne z Berouna, okolo Berounky, potom směr Liteň a zpátky přes kopečky a přes Tetín. Výhledy krásné (33,3 km, 475 m).
• Kámen Ručičky Sedmihoří – VK Plzeňského kraje – 21. 5. Nocovali jsme u rybníka Chobot, odkud jsme i ráno vyráželi. Přes Borek do Bernartic s vyjížďkou na rozhlednu navíc, dál Sedmihořím k Mezholezskému rybníku, ke Kameni Ručičky a dolů k rybníkům Mířkovským a návrat přes Babice. Nádherný okruh zcela bez lidí (37,3 km, 539 m).
• Kleť – VK jižních Čech – 21. 5. Další kopec, kde jsme byli se západem slunce. Z Chlumu od Křemže krásný výjezd na okolo, z kopce dolů horní část drsnější, křižující sjedzdovky, dojezd přes Krasetín úplná pohoda (21,8 km, 704 m).
• Pomník Pramene Sázavy – VK Vysočiny – 22. 5. Od Velkého Dářka. Okruh to nebyl náročný, nejhorší bylo vlastně pramen najít. Zpáteční cestu jsme zvolili okolo Velkého Dářka přes Dářská rašeliniště (18,5 km, 243 m).

Vyhlídka z hradu Muráň

Víkend druhý spojený s VKV kopci

• Hanácká kyselka – VK Hanácka – 28. 5. Cestou na Valachy jsme zastavili ve Staré vsi, okolo televizní věže na holém kopci, potom na Beňov a do Horních Moštěnic, kde jsme sklesali k Hanácké kyselce. Toto místo nemá nárok mít označení Vrchol, je to opravdu bizarní. Zpět přes Přestavlky (17 km, 243 m).
• Radhošť – VKV – 29. 5. S Aničkou a Ladou, po sobotních odpoledních dvou kopcích VKV (Kapli Sv. Františka a Vartovně), v neděli – jako obvykle jsme auto nechali kus nad autokempem v Rožnově a šlapali okolo chaty Mír nahoru, potom zkratka po zelené nahoru, po hřebeni na Pustevny a zpátky dolů po Lesnické NS. (25,7 km, 796 m).
• Zvonice Panny Marie Královny – VK Zlínska – 29. 5. Ze Starého Hrozenkova, cestou ještě před vrcholem zastihnul déšť, nakonec jsme proto nejeli plánovaný okruh a vrátili se co nejrychleji stejnou cestou dolů (10,9 km, 352 m).

Výjezd na Chatu pod Suchým byl v pekelném vedru

Víkend třetí prodloužený: Slovensko

• Útulňa Limba – VK Liptovská – 3. 6. Ve čtvrtek v noci jsme zakempili u Liptovských Revúc a v pátek ráno z Liptovské Osady pěkně do kopce. Počasí nádherné, kopec pěkně ostrý, odměnou byly výhledy na všechny strany, okruh byl doopravdy za krásami Velké Fatry (24,5 km, 707 m).
• Hrad Muráň – VK Gemera – 3. 6. Z Muráně hrad po nové asfalce, až z náhorní plošiny Veľká Lúka potom terénem – lesní cesta a závěrečné stoupání tlačení po kamenných schodech. Hrad je ohromný. Dolů okruh okolo přes Muránsku Huťu, Muránska planina je krásná, super výhledy (27,4 km, 861 m).
• Kojšovská hoľa – VK Abova – 4. 6. Okruh z Opátky, pršet začalo hned po startu, bojujeme s výškovými metry, deštěm, mlhou, nahoře opravdu jen na skok a fotku a hledáme trasu z kopce dolů, chvílemi cestou-necestou. (26,5 km, 940 m).
• Tomašovský výhľad – VK Spiša – 4. 6. Ze Spišských Tomašovců – Tomašovský výhľad je opravdu fantastické místo, nejfotogeničtější z celé VK. Zpět přes Kláštorisko dolů k Hornádu a zpět k autu (8,9 km, 205m).
• Chata pod Suchým – VK Žilinská – 5. 6. Z Nezbudskej Lúčky. Zase jeden kopec, co si na nic nehraje… Furt do kopce. Pomalu, ale jistě. Fenomenální výhledy (25,4 km, 873 m).
• Útulňa izba – VK Trenčianska – 5. 6. Peklo: jednak vedro ke třiceti stupňům, jednak dole v Kálnici velká akce – MTB víkend a stovky lidí. Takže co nejrychleji nahoru a dolů a zmizet. Zpátky jsme přejeli aspoň přes Vtáčí Vrštek. Slovenský víkend byl úplně nádherný. TOP! (20,3 km, 693 m)

Vzhůru na Ještěd

Víkend čtvrtý – finiš

• Tis v Jamném – VK východních Čech – 18. 6. Kvůli pracovním povinnostem z Prahy až v sobotu odpoledne, nocleh máme domluvený na Rychlebských stezkách. jedeme z Mladkova a okruh vede po NS Betonová hranice, dělostřeleckou tvrz Bouda do Jamného. Památný Tis je podivný, spíše odpudivý pahýl, ale co. Výhledy dnes zas skvělé všude, do Jablonného a odtud už po silnici k autu do Mladkova (25,8 km, 585 m).
• Heřmanovická chata – VK Jesenicka – 19. 6. Z Heřmanovic kus po silnici do kopce a pak dlouhý sjezd na doporučené startovní místo. Nejdříve, Devítková cesta, pak Ruská, Osmičková, Medvědí a pak už po hřebeni pár zatáček a jsme u nově zrekonstruované chaty, výhled do kraje úplně fantastický, nikde ani noha. Dolů po zelené – Solná cesta, dál po žluté – Jelení a potom po Opavské cestě až na rozcestí Prameny Opavice a po slinici do Heřmanovic. (29,6 km, 722 m).
• Slunečná – VK Oderska – 19. 6. Poslední vrchol, od Slezské Harty, od vody ko kopce, je horko, slunko pálí, lesy, které jsou v mapě z velké části vykácené. Nové Valteřice a pak nahoru na hřeben. Zase jsme tu sami. Tak závěrená fotka a obvyklý problém – jak udělat selfie, abychom tam byli oba, kola a ještě k tomu vysílač za námi. Pokračujeme po cyklostezce na sever a po silnici dojíždíme do Roudna. Naskáčeme do vody se ochladit (29 km, 508 m).

Euforie – Máme to  – 25 vrcholů!

Vyhlídka z Kalichu

Zhodnocení

BYLO TO SKVĚLÉ! Místa známá i méně známá, skvělé bylo, že na většině jsme byli sami či téměř sami (někde i proto, že už slunko zapadalo). U těch méně známých jsme po cestě dohledávali informace, rozšiřovali jsme si obzory místopisné i historické.

Často jsme volili trasu dle doporučení VK, většinou jsme si ji prodlužovali a zasazovali do nějakého okruhu, aby to za to stálo a abychom ještě něco zajímavého viděli, abychom se něco dozvěděli o dané lokalitě.

Někomu se může zdát 550 km a 13 500 výškových metrů málo, některé kopce byly malé, ale jiné nekompromisní, někde nás ke zkrácení donutily podmínky. Průměrný kopec byl 22 km a 540 výškových metrů. Kolik jsme najeli autem evidováno nemáme, ale nebylo to málo, třeba z Prahy pod Kojšovskou hoľu je to 700 km.

Užili jsme si to a moc děkujeme organizátorům VK za tuto výzvu!

Kámen Ručičky Sedmihoří

Na šumavské Kleti

Kojšovská hola v dešti a mlze neměla chybu

Doporučený výjezd na Krausovu vyhlídku po zelené turistické značce nebyl sjízdný

Západ slunce na Loučné v Krušných horách

Pomník pramene Sázavy

Cestou z propasti Macocha

Na Radhošti, který byl součástí Vrchařské koruny Valašska

Cestou z rozhledny Cvilín

Na vrcholu Slunečná

Na vyhlídkovém místě Soudek

Zbytky tisu v Jamném

Na Tomášovském výhledu ve Slovenském Ráji

Útulna izba se slovenským účastníkem vrchařských korun

Velkofatranská Útulna Limba s parádními výhledy

Na Velkém Javorovém

U vyhlídky Karla IV – Karlovy Vary

Vyhlídka na hrad Karlštejn

Zvonice Panny Marie Královny v dešti

autor: Jitka Růžičková