Ve dnech 19. až 22. února 2026 se uskutečnil skialpinistický zájezd CK Alpina do Karavanek. Předpověd počasí a lavinového nebezpečí nebyla před odjezdem do Slovinska moc příznivá – nad 1600 metrů lavinová čtyřka, níže dvojka. Lavinová předpověď vybízela ke skepsi, ale na místě se podařily krásné výstupy i sjezdy.
V sedle Loibl jsme se sešli ve čtvrtek večer za mírného deště, což na psychice moc nepřidalo. Na rozehřátí j sme měli výstup na oblíbenou chatu Dom na Zelenici, která byla po následující dny naší základnou. Čekalo nás těsně přibližně pět set výškových metrů stoupání na vzdálenosti 2,5 km, tedy hodinka pohodovým tempem. Předchozí kontrola webkamer nás naplňovala optimismem ohledně výšky sněhové čáry. To se potvrdilo i na místě, kdy jsme prvních 130 výškových metrů šli pěšky a zbytek následně na lyžích.
Chata trochu překvapila, protože byla narvaná až po střechu. Právě probíhal týdenní zimní intenzivní výcvik chorvatských horských záchranářů z různých oblastí. O víkendu je následně střídala další obrovská skupina. V promítací místnosti jsme se v následujících dnech vystřídali, i když Chorvati se svým programem ji využívali mnohonásobně více.
Páteční fujavice se sněžením a záhrabem
Páteční ráno neslibovalo krásný zimní skialp ani v nejmenším. Foukalo o sto šest, do toho mlha, takže oblíbené sedlo a vrcholky přímo nad chatou jsme odložili na jindy. Zahřáli jsme se výstupem k lyžařské chatě a poté to vzali do vedlejší doliny alespoň k výstupu do sedla Šija (1693 m). Foukalo tak intenzivně, že jsme v oblasti pod sedlem mohli obdivovat krásné staré inverzní výstupové lyžařské stopy. Do samotného sedla někteří kvůli větru ani nenahlédli. Vítr také ověřil jejich pokročilé schopnosti balení tuleních pásů a přípravy na sjezd.
Sjezd v silném větru a na různorodém sněhovém podkladu prověřil sjezdové techniky všech zúčastněných. Bohužel očekávaný záchytný bod Chata u izviru Završnice byla zavřená, a proto jsme u ní nasadili tulení pásy a pokračovali na otevřenou chatu.
V Domu na Zelenici jsme se ohřáli, doplnili kalorie a zamezili dehydrataci. Počasí se moc neměnilo, a proto jsme vyrazili ven za oblíbenou kratochvílí bez lyží. Čekalo nás vykopání zahrabu tak, aby si každý důkladně vyzkoušel práci s lopatou. Lavinovou sondou se ověřila mocnost navátého sněhu a mohlo se začít kopat. S lopatou to všem šlo natolik dobře, že záhrab se dvěma vchody velikostně poskytující azyl všem účastníkům vyžadoval jen něco málo přes hodinu. Výborný výkon!
Navečer na vrchol Ljubeljščice (1705 m)
Při dolaďování vnitřní výzdoby zahrabu se počasí částečně umoudřilo, a proto jsme místo zakopávání vyhledávačů vyrazili pro lyže a tulení pásy. Před námi se otevřel výhled na vrchol Vrh Ljubeljščice (1705 m), takže nezbývalo, než na něj rychle vyrazit, než se počasí zase pokazí. Nahoru jsme se dostali rychle, výhledy ze sedla i vrcholu byly fantastické. Pro sjezd jsme volili různé trasy, ale nejvíce prašanu bylo v lese přímo pod vrcholem.
Sobota s krásným počasím, několika výstupy a sjezdy
První víkendový den neměl chybu, když jsme po ranním výstupu a sjezdu z Vrh Ljubeljščice (1705 m) přesunuli na západ k dalším výstupům a sjezdům. Čekala nás krásná „sjezdovka“ a poté opět sedlo Šija. Z něj jsme pokračovali na velmi dobře vysněžený Srednji vrh (1797 m). Na jeho severních svazích nebyla téměř vidět žádná kosodřevina, což v posledních letech nebývá pravidlem. Výstup, vyhlídky i sjezd byl parádní. Po občerstvení na chatě jsme si ještě jednou dali Vrh Ljubeljščice (1705 m). Navečer poté následoval nácvik s lavinovými vyhledávači, kdy měl každý lokalizovat tři zasypané v „laviništi“ před chatou. Pokračovalo se rozborem lavinových nehod a zimního nebezpečí v horách v přednáškové místnosti.
Nedělní opalovací závěr v dolině Suho Ruševje pod sedlem Žleb (1912 m)
Poslední výletové den jsme zamířili různě ukloněným traverzem do doliny na východ od vrcholu Vrtača (2180 m). Svahy z hrany doliny byly krásně vysněžené, ale dále byla dolina různě vyfoukaná. Její závěr ovšem vypadal dobře, takže jsme zamířili až na konec doliny. Místo sedla Žleb (1912 m) jsme nastoupali vlevo do vyššího sedla, kde svah sliboval výborný sjezd. To se také potvrdilo – sjezd neměl chybu. Po sjezdových úsecích v kombinaci s traverzy jsme se dostali výše na hranu doliny, kde pro nás byl krásný z poloviny nerozježděný svah. Níže byli před námi už tři splitboardisté. U velké skalky na hranici lesa jsme se potkali s velkou skupinou chorvatských horských záchranářů, nechali je jejich výcviku a lesem projeli na nižší louky. Odtud jsme se přesunuli na Dom na Zelenici, sbalili věci a na lyžích sjeli až k asfaltu.
Karavanky nabízejí za jakéhokoliv počasí a sněhových podmínek různorodé možnosti vyžití na sněhu i mimo něj a jsou proto doporučitelné celoročně. Podrobnosti k programu jsou na webu Alpiny:
- Slovinsko – skialp v Karavankách
- letní přechodová varianta Karavanky – nejdelší hřebenovka ve Slovinsku
